Ruská propaganda zasela hlavně nejistotu: Je Putin tak silný, jak se zdá?

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Světem obchází strašidlo, strašidlo Putinismu. Celý svět se obává všemocného ruského cara, který dokáže ovlivnit volby kdekoliv a kdykoliv si vzpomene. Ale jsou obavy z dezinformací a kyberútoků opodstatněné? Je ruský vládce opravdu tak všemocný? Anebo stále platí slova Otto von Bismarcka, že Rusko nikdy není tak silné ani tak slabé, jak se zdá?

Jedním z hlavních nástrojů Putinovy propagandy je stanice Russia Today

Jedním z hlavních nástrojů Putinovy propagandy je stanice Russia Today,zdroj: Profimedia.cz

Bangladéš s raketami

Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová loni o Rusku prohlásila, že je to vlastně jen něco jako Bangladéš s jadernými zbraněmi. Však také Rusko bylo po rozpadu Sovětského svazu dlouho považováno za neefektivní, autoritářský stát závislý na vysokých cenách energie.

V poslední době ale země a především její prezident Vladimir Putin ukazují svaly. Ať už jde o anexi Krymu, boje na Ukrajině, zapojení do syrské války nebo nejasnou roli v amerických volbách. Doma Putin kontroluje média a internet, postupuje proti nevládním organizacím a potlačuje demonstrace. Zároveň vytváří dojem, že dokáže zásadně ovlivnit západní společnost, ať už prostřednictvím propagandy, médií nebo podpory tamních populistů.

Hlavní Putinova síla je totiž v tom, že se nenechá hospodářskou ani technologickou převahou Západu zastrašit. Na rozdíl od evropských politiků vidí svět takový, jaký je – nikoliv takový, jak by si jej přál vidět.

Jeho kolos ovšem stojí na hliněných nohách: Za Putina Rusko rok od roku zvyšovalo svou závislost na vývozu surovin, především zemního plynu. Suroviny nyní tvoří tři čtvrtiny celého vývozu a až 40 procent příjmů země.

Rusko je tím pádem závislé na těžbě a prodeji komodit, na jejichž kolísající cenu samo nemá vliv. Se svým HDP se pohybuje zhruba na úrovni Španělska, loni bylo z celosvětového hlediska dvanácté za Jižní Koreou. A pokud jde o průměrný příjem na hlavu, bylo v roce 2015 na úrovní Chile a Lotyšska. Jediná oblast, kde dokáže držet krok se Spojenými státy, jsou jaderné zbraně.

Bojuje se hlavně v médiích

Skutečný konflikt mezi Ruskem a Západem se ovšem neodehrává na východní Ukrajině, ani na východním okraji NATO, ani v Sýrii a ani u amerických volebních uren, ale na východě Moskvy v ulici Borovaja číslo 3. Právě zde sídlí televizní stanice RT, známá spíše pod dřívějším názvem Russia Today.

Toto cizojazyčné vysílání je fórem pro antiamerikanisty, pravicové populisty, provokatéry a stoupence spikleneckých teorií. Během francouzských prezidentských voleb se kanál stavěl na stranu Marine Le Penové a štval proti jejich pozdějšímu vítězi Emmanuelu Macronovi.

"Náš úspěch vychází z toho, že lidé vědí, že události nejsou tak černobílé, jak nám chtějí namluvit tisíce mainstreamových médií," říká šéfredaktorka RT Margarita Simonjanová a poukazuje na to, že globální mediální svět kontrolují anglosaská média jako AP a Reuters.

Týdně to RT dotáhne na 70 milionů diváků, z toho polovinu v Evropě. V USA se přitom nedostala ani do první stovky nejsledovanějších televizí a ve Velké Británii na ni kouká necelé půl promile diváků. Loni jí byl navíc rozpočet zkrácen o 10 procent a s pádem rublu se prostředky snížily prakticky na polovinu.

Navzdory  tomu všemu o sobě RT s úspěchem vytváří image mocné a vlivné stanice. Vypouští o sobě sebepochvalné věty typu "RT je mocnější než tisíce jaderných raket" a německý Tagesspiegel kdysi napsal, že RT je vedle Gazpromu a zbrojního průmyslu nejúčinnější nástroj ruské zahraniční politiky. Pravda ovšem je, že o ruské propagandě mezitím mnohem víc lidí čte, než kolik jich ji skutečně konzumuje, jak říká blogger Alexej Kovaljov.

Kybernetická "válka" je mýtus

Vedle propagandy se také hodně mluví o kybernetické válce, i když řada expertů tento pojem odmítá. Nikdo přece při kybernetickém útoku nikdy nezemřel, nikdo při něm nebyl zraněn. Podobné útoky většinou vedou jen k tomu, že některé online služby nejsou po jistou dobu dostupné.

Kybernetická bezpečnost je proto stejně důležitá po stránce technické i po stránce psychologické. Státy by měly dát jasně najevo, že kybernetický útok ještě neznamená vyhlášení války, ale pouze problém, který lze technicky vyřešit. Nic víc nic míň. Kdo na to reaguje válečnou rétorikou, vyvolává spíš paniku, a zkresluje skutečnost.

Ale co když se hackerský útok použije s cílem manipulovat předvolební boj? Strach z chystané akce všemocných tajných služeb FSB a GRU panuje v souvislosti s blížícími se parlamentními volbami v Německu a také český premiér Bohuslav Sobotka před několika dny ohlásil, že ve snaze ochránit průběh říjnových sněmovních voleb před možnými kybernetickými útoky nabídne stát politickým stranám školení o bezpečnosti chování na internetu.

Cílem není podpořit Trumpa, ale oslabit sebevědomí Západu

"Ruskému vedení ale nejde o to, aby Donaldu Trumpovi nebo Marine Le Penové dopomohlo k vítězství, nebo aby se zabránilo znovuzvolení Angely Merkelové," soudí expert na východní Evropu Stefan Meister. Kreml podle něj v tomto ohledu dokáže odhadnout své možnosti mnohem realističtěji než západní komentátoři. "Jde mu spíš o to posílit proudy, které stávající systém zpochybňují, a podkopat sebevědomí demokratických států."

Není přece náhoda, že Putin ponechává otevřenou otázku, zda Kreml přímo stál za ruskými hackerskými útoky během amerických prezidentských voleb. Teoreticky pouze připustil, že se vlastenecky naladění hackeři pustili do boje s těmi, kdo nepěkně mluví o Rusku. Trochu prapodivně pak hackery přirovnal k malíři, který maluje pokaždé jiné obrazy.

Schopnosti Ruska se značně přeceňují

Nejpozději od amerických prezidentských voleb se v západních médiích značně přeceňují schopnosti ruské politiky. Hlavní dopad nemá to, co Rusko svými kyberútoky, dezinformacemi a propagandou opravdu dokáže, ale  to, co se mu v tomto směru přisuzuje. Kremlu se podařilo zasít v západních liberálních demokraciích pochybnost a strach z vlastní zranitelnosti. Všichni věří ve všemocnost ruské propagandy, a  to je také její největší úspěch.

Putin se úspěšně prezentuje silnější a mocnější, než ve skutečnosti je. Síla Evropy musí být naopak v tom, aby dovnitř i navenek věrohodně hájila své vlastní hodnoty – zvlášť  v době, když experti hovoří v Rusku o restalinizaci. Však také není náhodou, že popularita sovětského diktátora Stalina v Rusku v posledních letech stoupá a pozitivně o něm smýšlejí téměř dvě třetiny  Rusů. Mezi nimi tvoří překvapivě tři čtvrtiny mladí lidé mezi 18 a 24 lety.

 

Tagy: Rusko zahraničí protiruské sankce Kyberkriminalita média v Rusku česko-ruské vztahy manipulace a propaganda rusko-americké vztahy hackerský útok

Zdroje: vlastní,Cicero