Od nástupu do funkce si oba prezidenti telefonovali všehovšudy třikrát a pokaždé šlo o boj proti mezinárodnímu terorismu. Podle Kremlu jde o prioritní oblast, v níž by obě země měly spolupracovat a pustit z hlavy všechny ostatní neshody.

Syrská realita je ale od těchto představ na hony vzdálená, jak ukázal chemický útok v Chán Šajchúnu a následný americký odvetný nálet na syrskou základnu Šajrát. Rusko tehdy reagovalo výhružnou rétorikou a vypovědělo vojenskou koordinaci s USA, vzápětí ji ale zase obnovilo. Situace se znovu vyhrotila poté, co v červnu Američané sestřelili syrské letadlo u Rakka.

Lavrov: Pseudoliberální hodnoty Západu vedly k nástupu mezinárodního terorismu

Po anexi Krymu, vypuknutí války na východě Ukrajiny a po ruském hackerském zásahu do amerických prezidentských voleb jsou rusko-americké vztahy na nejhorší úrovni od 90. let. Moskva ovšem vidí vinu především na straně Spojených států, které podle ní jednají podle logiky studené války. Také ministr zahraničí Sergej Lavrov nedávno prohlásil, že si Rusko udělalo svoje "domácí úkoly", zatímco USA nikoliv.

"Liberální model globalizace" z 90. let se vyčerpal, prohlásil šéf ruské diplomacie na pátečním expertním fóru konaném na počest bývalého ruského ministra zahraničí Jevgenije Primakova. Západ na ostatní země uplatňoval měřítko svých pseudoliberálních hodnot, podporoval násilné změny režimu, což podle Lavrova vedlo k vzestupu mezinárodního terorismu. NATO jednalo podle logiky studené války a rozvrátilo evropskou bezpečnostní architekturu, řekl také. Na závěr svých obvyklých argumentů ale vyslovil naději, že během schůzky Putina a Trumpa nakonec zvítězí pragmatismus a že setkání přinese jasno, pokud jde o budoucnost rusko-amerických vztahů.

Je Kissingerova angažovanost opravdu jen náhoda?

Zajímavé ovšem je, že na moskevské konferenci byl i jeden obzvlášť vážený host z USA: Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí a poradce prezidenta Richarda Nixona, který díky komunikačnímu kanálu s tehdejším sovětským velvyslancem ve Washingtonu přispěl k výraznému uvolnění americko-sovětských vztahů během studené války.

Předpokládá se, že by Kissinger nyní mohl sehrát podobnou roli ve vztazích Putin-Trump. V květnu se sešel s Trumpem zrovna týž den, kdy prezident přijal ministra Lavrova. Teď se zase sešel s Putinem přesně týden před schůzkou obou prezidentů. Je to opravdu náhoda? Mluvčí Kremlu každopádně ujišťoval, že šlo o soukromé setkání, ale kdo ví?

Čtyřiadevadesátiletý Kissinger je v každém případě stále velmi uznávaným zahraničněpolitickým expertem. Minulý týden na konferenci v Londýně varoval před pokračujícím vzdalováním Ruska od jeho západních sousedů. Zároveň ale vyjádřil názor, že Putin nakonec bude usilovat o spolupráci s nimi. Jeho pohled na mezinárodní politiku prý ale připomíná nacionalistické autoritářství v Evropě 30. let.

Navzdory obtížným podmínkám se zřejmě Putin pokusí vlísat svému americkému protějšku do přízně, aby na něj udělal dojem a získal ho na svou stranu – jak bývá jeho dobrým zvykem při jeho prvních setkáních s hlavami státu.

Trump ovšem na tuto hru nemůže přistoupit, ani kdyby chtěl. Americké ministerstvo financí teprve před nedávnem rozšířilo protiruské sankce a demokratičtí a republikánští senátoři se shodli na zákoně, který by prezidentovi odebral právo sankce zrušit. Bílý dům se sice před hlasováním ve Sněmovně reprezentantů snaží normě obrousit hrany, málokdo ale pochybuje o tom, že zákon projde i tam.