Přepište si kalendář. Sociální demokracie přeložila svátek tří králů z ledna na říjen. Za tři mudrce, kteří voličům zvěstují, pro koho a proč mají hlasovat ve sněmovních volbách (20. až 21. října), pak určila Bohuslava Sobotku (Kašpar), Lubomíra Zaorálka (Melichar) a Milana Chovance (Baltazara).

Říkáte si, jak asi bude vypadat sociálnědemokratická koleda? Nejspíš remake té původní – tříkrálové: "My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujem vám. Chceme hlasy vaše. Do Strakovky mysl naše."

Následovat bude několik hesel a slok z volebního programu. Obojí představí sociální demokraté v sobotu.

Oranžový komunismus

V ČSSD se dějí věci. Sobotka končí jako předseda strany a její volební lídr. V čele partaje ho střídá Chovanec. Roli volebního lídra a kandidáta na příštího premiéra zase přebírá Zaorálek. Co zůstává, je Sobotka coby premiér – do doby, než po volbách vznikne nová vláda.

Důvody, proč přátelé a přítelkyně z Lidového domu dotlačili Sobotku k tomu, aby vzdal vůdcovství, jsou nasnadě: Klesající poptávka voličů (z ČSSD se stává neprodejné zboží) a žalostný pohled na bezradného premiéra.

Nejnovější volební modely přisuzují oranžové straně deset až čtrnáct procent hlasů a druhé až čtvrté místo s propastnou ztrátou za firmou ANO. Pro partaj, která vyšla jako vítěz z minulých voleb, to je propadák. A taky vykřičník, protože do voleb zbývají pouhé čtyři měsíce.

Strana přitom dělá, co může. Rozdává dárky po celý rok. Zvyšuje platy úředníkům, policistům, vojákům, hasičům, učitelům, zdravotníkům – prostě všem, na které si vzpomene a kteří mohou přijít k volbám. K tomu nadělila maminkám zálohové výživné, tatínkům otcovskou dovolenou a penzistům vyšší důchody.

Skoro to vypadá tak, že se Sobotkovou vládou jsme stanuli na prahu komunismu, kde platí zásada "každému podle potřeb". ("…až všechny zdroje sdruženého bohatství potečou plným proudem, společnost bude moci vepsat na svůj prapor: Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb." – Karel Marx, Kritika gothajského programu, 1875)

Jenže dárky nezabraly. Možná se voliči dovtípili, že si na ně stát půjčuje a oni či jejich děti je jednou muset splatit v daních.

Juniorní premiér

Sobotkova politická kariéra se chýlí ke konci. Poměřováno volbami před čtyřmi lety, ve kterých dovedl sociální demokraty k vítězství, byla úspěšná. Jenže jeho výsledky ve vládách až tak slavné a chvályhodné nebyly.

Jako ministr financí (v letech 2002 až 2006), předkládal rozpočty s téměř stomiliardovými schodky. A to za časů prosperity, kdy výkon ekonomiky rostl ročně až o šest procent. Na Sobotkův vrub jde i zpackaná privatizace Ostravsko-karvinských dolů (OKD).

Jako předseda vlády (od ledna 2014) byl ve stínu Andreje Babiše, vypadal jako "juniorní premiér". Když měl Andrej Babiš problém (s korunovými dluhopisy), udělal z něj problém celé vlády, zmatkoval a málem podával demisi.

Teď se do čela ČSSD dostávají Zaorálek a Chovanec. První, šéfdiplomat, je především bodrý a plamenný táborový řečník, který (na rozdíl od Sobotky) dokáže vyvolat emoce. Straně má dodat energii. Druhý je talent, který za devět měsíců vystudoval práva (kde jinde než v Plzni) a s vinčestrovkou na prsou šéfuje vnitru. ČSSD by měl zajistit pevné vedení.

Pokud ale ty dva posadíte na tandem, sotva můžete spoléhat na to, že spolu dojedou do cíle.

"Přijímám plnou zodpovědnost za výsledek ČSSD v říjnových volbách. A o tuto zodpovědnost se nehodlám s nikým dělit, bude to na mně," pravil Zaorálek poté, co z něj sociální demokraté udělali tvář z plakátu – volebního lídra.

Chovanec se v tu chvíli bokem ušklíbl. Bylo to výmluvné gesto. I nezasvěcený musel pochopit, že ti dva "se nemusí".

Proč tři?

Víte, proč králové, kteří se přišli s dárky poklonit narozenému Ježíšovi, byli právě tři? Podle legendy jeden zosobňoval minulost, druhý přítomnost, třetí budoucnost.

Obdobně by se dal tento výklad vztáhnout na triumvirát z Lidového domu. Sobotka je minulost sociální demokracie a Zaorálek její přítomnost. Chovanec pak ztělesňuje budoucnost (poté, co sociální demokracie prohraje sněmovní volby, vystrnadí z vedení Zaorálka).

Se třemi králi se však chodí na koledu. Ne do voleb.