Nový boj o moc mezi labouristy vypukl po nečekaně úspěšném referendu o vystoupení z Evropské unie. Strana jako taková tehdy stála jasně na straně setrvání v EU, Jeremy Corbyn se však vypjaté kampaně prakticky neúčastnil a odmítal ji také koordinovat s ostatními stranami a s Cameronovou vládou.

Corbyn je znám svými až euroskeptickými postoji, mnohými byl tedy obviňován z toho, že ve skutečnosti tajně Brexit podporoval, jakkoli se na veřejnosti opatrně vyjadřoval proti němu. V nejužším vedení strany to vzbudilo velké vášně, jež nakonec vyústily hromadným odchodem členů stínového kabinetu a hlasováním o nedůvěře mezi labouristickými poslanci, které dosavadní předseda prohrál v poměru 172 ku 40.

Vzápětí se mezi "rebely" objevily dvě osobnosti připravené ucházet se o předsednický post – Angela Eaglová, poslankyně a bývalá náměstkyně na ministerstvu práce a sociálních věcí, a Owen Smith, rovněž poslanec a zasloužilý člen několika stínových kabinetů.

Přestože Eaglová patřila mezi oblíbené tváře strany, od počátku ji poškozovala dávná podpora války v Iráku a jejímu úsilí definitivně zlomil vaz vlastní volební okrsek, Wallasey, který se jednoznačně postavil za stávajícího šéfa strany. Eaglová proto 19. července oznámila, že z klání odstupuje a podpoří podobně smýšlejícího Smithe.

"Potřebujeme vybudovat silnou a jednotnou Labouristickou stranu, abychom mohli být dobrou opozicí vůči konzervativní vládě a uzdravili naši zemi. Proto chci říct, že všemi silami podpořím Owena v tomto úsilí," vysvětlila své kroky v rozhovoru pro BBC.

Naivní aktivista nebo dokonce nebezpečný extrémista

Corbyna tak čeká jediný vyzyvatel, jenž sjednotil jeho zaryté odpůrce, mezi něž patří prakticky všichni nejvýše postavení členové strany. Animozity se přitom táhnou dlouho před referendum o Brexitu. Corbyn je svými kolegy považován přinejlepším za naivního aktivistu, v horším případě za nebezpečného extrémistu – nedávno se například objevily jeho několik let staré výroky brojící za zrušení NATO a Corbyn se tento měsíc vyslovil, že by Británie automaticky nepřišla na pomoc aliančním spojencům.

Co je ještě horší, Corbyn nemá podle kritiků ani tu nejmenší šanci porazit konzervativce premiérky Theresy Mayové; v posledních průzkumech se za ní labouristé potácejí se zhruba desetiprocentním odstupem.

"Jeremyho hodnocení veřejností je nejhorší, jaké kdy měl v historii šéf opozice, a Labouristická strana v důsledku toho trpí," napsal londýnský starosta Sadiq Khan v článku pro list The Guardian, kde podpořil Smithovu kandidaturu. "Ztratil podporu více než 80% našich poslanců a obávám se, že si prostě nemůžeme dovolit tímhle způsobem pokračovat."

Tak tvrdá kritika od pravděpodobně nejpopulárnějšího politika v Británii by na první pohled měla být pro stávajícího předsedu zničující. Přesto je velmi pravděpodobné, že si svoje místo udrží – bookmakeři jeho šance odhadují na 80 procent.

Labouristický paradox

Jak je to možné? Jedním důvodem je sám Owen Smith: není příliš známý, neoplývá osobním charismatem a především nemá žádný skutečný volební program. Odmítá se od svého soupeře jasně ideologicky distancovat a postavit se do středu, jako to kdysi udělal dnes nenáviděný Tony Blair.

Místo toho slibuje efektivní a moderní vládnutí a prezentuje se do pozice přijatelnějšího kandidáta pro britskou společnost. Je tak vlastně pouhým anti-Corbynem, nenabízejícím alternativní vizi pro stranu a zemi, jak ji představil Londýnu již zmiňovaný Sadiq Khan.

A druhým, důležitějším důvodem je demografie Labouristické strany a jejích příznivců. Když Jeremy Corbyn před rokem překvapivě zvítězil ve vnitrostranických volbách a porazil plejádu favorizovaných spolustraníků, z velké části za to mohl příval ultralevicových aktivistů do strany na základě změněných pravidel hlasování – k registraci mezi příznivce a tím pádem voliče stačilo zaplatit tři libry, řada z nich se kromě toho stala plnohodnotnými členy.

Počet členů Labour Party tak vystoupal na historicky nejvyšší hodnotu a dnes přesahuje půl milionu, z nichž velká část se připojila hlavně kvůli Corbynovi. Corbyn se zároveň může spolehnout na loajalitu stále vlivných (a rovněž hlasujících) odborových organizací a jejich předáků.

Vnitrostranické průzkumy odhalují obrovský Corbynův náskok před Smithem mezi členy a příznivci, přičemž paradoxně potvrzují Smithův argument, že pro řadové Brity by byl mnohem přijatlenější. Pokud se nestane něco opravdu dramatického, je Corbynovo opětovné vítězství velmi pravděpodobné – a jisté je, že po něm největší britská opoziční strana zůstane uvězněná v občanské válce, která by mohla vést až k jejímu definitivnímu rozpadu. O vzniku nového seskupení z odpadlých labouristů se spekuluje již od Brexitu.

Volební lístky se členům a příznivcům britské Labour Party začaly rozesílat 22. srpna, výsledek hlasování bude oficiálně vyhlášen 24. září.