Rh null, mimořádně vzácný krevní typ známý jako zlatá krev, patří k nejpozoruhodnějším jevům lidské biologie. Na světě jej má přibližně jeden člověk z šesti milionů a dosud bylo potvrzeno jen kolem padesáti nositelů. Tito lidé nemají na svých červených krvinkách jediný Rh antigen, kterých existuje více než padesát. Díky tomu může být jejich krev kompatibilní s téměř všemi Rh variantami, ale zároveň oni sami nemohou přijmout žádnou jinou krev než Rh null. Každý úraz nebo operace pro ně tedy představuje extrémní riziko, a proto si mnozí nechávají svou vlastní krev zmrazit do zásoby.

Krevní typ vzniká na základě přítomnosti nebo nepřítomnosti antigenů vystupujících z povrchu červených krvinek. Tyto struktury slouží imunitnímu systému jako rozpoznávací značky. Pokud tělo přijme krev obsahující antigeny, které nezná, může spustit tvorbu protilátek a vyvolat nebezpečnou transfuzní reakci. Největší roli hrají systémy ABO a Rh, ale nejsou jediné – věda aktuálně uvádí 47 krevních skupin a 366 známých antigenů. Dokonce i lidé s krevní skupinou O negativní mohou mít problém najít kompatibilního dárce, protože jejich krev stále obsahuje jiné antigeny, které mohou u některých příjemců vyvolat reakci. K tomu se přidává různé rozložení krevních typů mezi etnickými skupinami, což může hledání kompatibilních dárců ještě více komplikovat.

Přesto má krev Rh null jedinečnou vlastnost – pokud je nositel zároveň typu O, jeho krev může teoreticky přijmout většina populace. V akutních případech, kdy lékaři neznají krevní typ pacienta, by mohla být podána s minimálním rizikem. Tato výjimečná kombinace vzácnosti a univerzálnosti přitahuje pozornost vědců, kteří se snaží tuto krev vytvořit uměle. Pokud by se to podařilo, mohlo by to zásadně proměnit podobu transfuzní medicíny.

zdroj: Profimedia.cz

Cesta k laboratorně vypěstované krvi

V roce 2018 se vědcům z Bristolské univerzity podařilo vytvořit v laboratoři buňky podobné těm, které odpovídají krevnímu typu Rh null. Použili k tomu buněčnou kulturu červených krvinek a techniku genetické úpravy Crispr-Cas9, pomocí níž odstranili geny odpovědné za pět hlavních krevních systémů – ABO, Rh, Kell, Duffy a GPB. Výsledkem byly mimořádně kompatibilní krvinky vhodné nejen pro běžné krevní typy, ale i pro extrémně vzácné skupiny, jako je Rh null nebo fenotyp Bombaj.

Podobné výzkumy probíhají i v Kanadě, Španělsku či USA, kde vědci upravují různé typy kmenových buněk tak, aby se z nich postupně stávaly červené krvinky krevní skupiny O Rh null. Jde o buňky, které se mohou při vhodných podmínkách přeměnit v téměř jakýkoli typ lidských buněk, nebo o buňky již předurčené stát se krvinkami, jen ještě nemají určenou konkrétní krevní skupinu.

Ačkoli tyto výsledky působí velmi slibně, cesta k použitelnému laboratornímu produktu je dlouhá. V lidském těle vznikají červené krvinky v kostní dřeni, kde dostávají složité signály určující jejich vývoj. Napodobit tyto signály v umělém prostředí je obtížné. Navíc odstranění antigenů někdy způsobuje nestabilitu buněčné membrány nebo problémy s dozráváním krvinek. Další překážkou je právní a etická stránka genetických úprav, které jsou v mnoha zemích přísně regulovány.

Vědci však hledají řešení i bez zásahu do genů. Toye a jeho kolegové založili společnost Scarlet Therapeutics, která sbírá krev od lidí se vzácnými krevními typy. Z jejich buněk chtějí vytvořit stabilní buněčné linie schopné množit se v laboratorním prostředí neomezeně a poskytovat tak zdroj vzácných krvinek pro budoucí použití. Takové zásoby by mohly zachránit životy lidí, kteří mají jen minimum kompatibilních dárců.

Zároveň probíhá projekt RESTORE – první klinická studie na světě, která testuje bezpečnost podávání červených krvinek vypěstovaných uměle v laboratorních podmínkách zdravým dobrovolníkům. Tato krev nebyla geneticky upravená, ale dosažení této fáze trvalo vědcům téměř deset let. Přestože odběr krve od dárců je zatím mnohem efektivnější a levnější, laboratorní pěstování krve může být zásadní pro malé skupiny pacientů, kteří jinak vhodnou krev prakticky nemají.

Budoucnost transfuzní medicíny tak může být výrazně ovlivněna tím, zda se podaří vyrobit krev nezávislou na lidských dárcích. Pokud věda uspěje, může zlatá krev přestat být extrémně vzácným přírodním úkazem – a stát se klíčem k univerzálním, bezpečnějším transfuzím pro pacienty po celém světě.