Staří Římané si ve své době podmanili prakticky všechno, co si podmanit šlo. Celé Středomoří včetně severní Afriky a Blízkého východu, navíc jih a západ Evropy až po Britské ostrovy. A včetně opravdu všech (!) galských vesniček. Přesto existuje místo, které opravdu nikdy nedobyli: Irsko.

To byli irští válečníci tak stateční, že si na ně netroufly ani římské legie? Podle historiků nikoliv. Dokonce existují jasné důkazy, že Římané na zeleném ostrově byli a čile s ním obchodovali. A podobně jako na všech hranicích své říše zkoumali i zdejší zemi a lid a ekonomické, vojenské a politické výhody případné dobyvačné výpravy.

Podle historika Publia Cornelia Tacita dokonce existovaly plány na dobytí ostrova, nicméně se od nich upustilo na základě nevýhodného poměru cena-výkon, jak by se dnes řeklo. A jak vyplývá i z Ciceronovy korespondence.

Zjednodušeně řečeno dospěli Římané podle všeho k závěru, že kvůli těm pár pasoucím se ovečkám opravdu nestojí vojenská výprava za to. Nic cenného na ostrově nebylo a do karet vojevůdcům nehrála ani geostrategická poloha: Dobývat ostrovy bylo velmi náročné, navíc nepředstavovaly pro říši žádnou výraznou hrozbu.

Podobné to vlastně bylo i s dnešním Skotskem, ležícím severně od provincie Britannia. Tu mimochodem během náročné vojenské výpravy dobyl kolem roku 50 císař Claudius, což bylo první výraznější rozšíření impéria od dob Augusta. Nějaké ekonomické či geostrategické úvahy jej k tomu ale asi nevedly. Claudiovi spíše šlo o prestiž a posílení postavení v Římě.