Dodnes funkční a v provozu je například i po více než půldruhé tisícovce let kanalizační systém antického Říma, tak zvaná Cloaca Maxima (velká stoka).

Ta byla původně zbudována jako meliorační a odvodňovací systém, který měl vysušit centrální římské tržiště a středisko veškerého dění Forum Romanum, které ve svých počátcích stávalo v bažinatém terénu. Stavbu kolem roku 600 před Kristem nařídil pátý římský král Lucius Tarquinius Priscus, jeho syn Tarquinius Superbus ji později rozšířil, prohloubil a odvedl do podzemí. Později zakryla "vekou stoku" klenba.

Z otevřené stoky se tak stala jedna z nejstarších kanalizačních sítí na světě. V následujících staletích dokázala konstrukce široká tři metry a vysoká čtyři metry odvádět odpadní vody až jednoho milionu Římanů. Podobný systém se později rozšířil po celé říši společně s akvadukty.

Kanalizace byla zbudována tak účinně a stabilně, že fungovala i po pádu Říma. Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, nebyla výstavba nijak nákladná, protože kanály budovali chudí římští občané a etruské ženijní vojsko. Části tohoto systému jsou dodnes v provozu a jsou zapojeny do nynější kanalizace italské metropole. Ústí "velké stoky" do Tibery je k vidění vedle mostu Ponte Palatino a zbytků mostu Ponte Rotto (Ponte Emilio).