"Mohla bych strávit zbytek života pláčem nad tím, že nemám ruce, ale rychle jsem se přes to přenesla," řekla britskému deníku Metro dvacetiletá Inga. Narodila se v Novosibirsku na ruské Sibiři bez rukou a matka ji hned po narození odložila do kojeneckého ústavu. Tam ji ve dvou letech adoptoval americký pár Daniel a Jennifer Petryovi.

O svých biologických rodičích Inga nic neví, jejich rozhodnutí jim ale nezazlívá. Ví, že se svým postižením by v Rusku měla těžký život. Zatímco její adoptivní rodiče ji vychovali tak, aby se za své postižení nikdy nestyděla. 

A Inga jim skutečně dělá radost. Se svým údělem se smířila a nohama zvládá téměř vše - obléct se, najíst se (dokonce i hůlkami!), uvařit si, řídit auto, ale i psát "ručně" i na počítači. Samozřejmostí je péče o sebe - kromě hygieny se zvládá i bezchybně nalíčit. S pomocí matky, která je muzikantkou, se dokonce naučila nohama hrát na violoncello. 

Pozitivně naladěnou dívku tak zdravotní postižení vlastně nijak výrazně neomezuje. A co nezvládne sama, s tím jí pomohou přátelé, nebo přítel Joseph, se kterým žije už rok a půl. 

"Znám jen život bez rukou. Myslím, že jsem musela trochu víc makat, abych se dostala tam, kam jsem chtěla," řekla studentka práv, která sice má protézy, ale nepoužívá je, s nohama je obratnější.

Jen se rozhodla pro snazší život přestěhovat z Atlanty do New Yorku, kde na ulici její postižení nikdo neřeší. Navíc tam má větší šanci prorazit v modelingu, což je jeden z jejích snů.