Cílem řvoucí hudby samozřejmě není jít zákazníkům na nervy a snažit se je co nejrychleji vyštípat z lokálu. Naopak – čím déle zůstanou, tím lépe pro kšeft. Vždyť proto také v obchodech a restauracích málokdy bývají hodiny, které jsou jinak takřka na každém rohu. Hlasitá hudba má navíc navodit atmosféru, které prezentuje vlastní značku a donutí lidi nakupovat či konzumovat určitý druh zboží. Experti v této souvislosti hovoří o tak zvaném senzorickém marketingu.

Vědci z Floridy například přišli na to, že hlasitá hudba v restauraci způsobuje stres, a ten zase zvyšuje chuť na tučnou stravu. V barech zase řvoucí muzika nutí hosty více vypít. Není tedy náhoda, když v baru pořádně ohulí volume. O všudypřítomných koledách a podobných kalamajkách v nákupních centrech, které v předvánoční době poňoukají k nákupům, snad mluvit netřeba.

Podle nedávného průzkumu britského portálu Bookatable polovina lidí vítá tichou muziku v pozadí, která se hodí k atmosféře a která neruší při normálním hovoru. Spoustě dotázaných ale jde randál v restauracích spíš na nervy. Což samozřejmě nesouvisí jen s muzikou, ale i s hlasitým hovorem u sousedních stolů, vyzváněním mobilů nebo řevem dětí.

Koneckonců – pokud se někomu hlasitá hudba v obchodech či pohostinství nelíbí, může se klidně sebrat a jít pryč. Pořád bude dost těch, kdo zůstanou a budou si ládovat nákupní vozíky či pupky. A vypnout hudbu úplně? To také není alternativa. Kdyby bylo v restauraci naprosté ticho, nemohl by se člověk zbavit pocitu, že jej odvedle někdo poslouchá. A v supermarketech by odevšad znělo jen drnčení nákupních vozíků a pípání pokladen. Taky žádná hitparáda!