První jukebox hrál jen jednu písničku, a to navíc ne zrovna příliš nahlas. To však k obdivu hostů sanfranciského baru Palais Royal Saloon, kam byl instalovaný 23. listopadu 1889, stačilo. Dubová bedýnka, do které podnikatele Louise Glasse napadlo strčit Edisonův fonograf – první přístroj na záznam zvuku, slavila obrovský úspěch.

Hrací skříňka, ze které šla hudba zpočátku poslouchat jen pomocí čtyř trub, byla považována za zázrak moderní techniky. A to přesto, že dokázala hrát dokola jen jednu skladbu a váleček se záznamem se velmi rychle opotřebovával. Každopádně už půl roku po spuštění prvního jukeboxu, se s nimi mohli hosté setkat v dalších čtrnácti barech po San Francisku.

Jejich existenci samozřejmě nelibě nesli baroví hudebníci, pro které byl ještě větší ranou příchod gramofonových desek ve dvacátých letech. Nekonečnému přehrávání jedné a téže melodie byl konec! Tím spíš, že v roce 1927 dostal jukeboxy i ampliony a k dobře známé podobě jukeboxu už to v tu chvíli byl jen krůček.

Svou největší slávu zažil jukebox v 50. letech 20. století, kdy nesměl chyběl snad v žádném větším americkém baru nebo bistru. Úpadek nastal až a větším rozšířením cédéček a jejich asi posledním hřebíčkem do rakve se stal internet, který umožňuje přehrát vybranou skladbu kdykoli a kdekoli, navíc zadarmo.

Přesto pokud nějaká hospůdka stále jukebox vede, má jistotu, že na něj prach nesedá. I kdyby by sebelíp zastrčený.