"Proč Číňan rýži klackem jí?" "Je vždycky připraven k boji!" zpívá v písni Proč, proč Jaroslav Hutka. A skutečně: Mateřskou zemí jídelních hůlek je Čína, kde se používají už přes tři tisíce let a odkud se v sedmém století rozšířily i do dalších zemí.

Hůlky původně sloužily jako nástroj při vaření, jako jídelní "příbor" se začaly používat až později. Dnes se jimi ládují téměř dvě miliardy lidí v celé východní Asii: v Číně, Japonsku, Koreji, Vietnamu, na Tchaj-wanu a zčásti i v Thajsku. Všude mají hůlky stejně dlouhé a jídlo se jimi nenapichuje (to je proti etiketě, která se rovněž zemi od země liší), ale kousky potravy se berou podobně jako pinzetou. Tím však společné znaky končí.

Hůlky tradičně bývají ze dřeva, bambusu, slonoviny či drahých kamenů, dnes samozřejmě i z plastu, v Koreji jsou zpravidla kovové. Tento zvyk je převzatý od šlechty, která kdysi jedla stříbrnými tyčinkami. To ovšem nebylo z procovství, ale z praktického důvodu: stříbrné hůlky totiž při kontaktu s otráveným jídlem měnily barvu, takže strávníka včas varovaly, pokud se jej někdo chystal elegantně zbavit. Korejské hůlky jsou navíc čtyřhranné či oválné, na hrotu zploštělé a na konci mívají zdrsněný povrch, aby z nich kousky jídla tak snadno neklouzaly.

Čínské hůlky jsou nejdelší (měří kolem 25 centimetrů), protože v Říši středu je zvykem dávat mísy s jídlem doprostřed stolu, odkud si každý nabírá. Japonské hůlky bývají lakované a jsou naopak nejšpičatější a nejkratší, protože strávníci drží misku s jídlem blízko u úst, takže by jim delší tyčinky překážely. Špička na konci usnadňuje pojídání rybích pokrmů, které jsou v japonské kuchyni hojně zastoupené. Krátké hůlky mají i na Tchaj-wanu, kde se stejně jako v Koreji či ve Vietnamu na polévky a rýži používá dodatečně i lžíce.

Konzumovat jídlo hůlkami umožnila asijská tradice nakrájet krmi na malé kousky, což bylo energeticky úsporné. Nakrájené ingredience se totiž připravily rychleji, a ušetřilo se tak palivové dřevo. Hůlky ovšem na druhé straně představují výraznou ekologickou zátěž. V Číně se jich každoročně spotřebuje zhruba 45 miliard párů, což zhruba odpovídá 25 milionům vzrostlých stromů. V Japonsku to je každoročně 24 miliard párů, tedy dvě stovky hůlek na osobu a rok.