Nikdo není dokonalý. Ani zákony nejsou dokonalé. Zákon o elektronické evidenci tržeb (EET) však má k dokonalosti příliš daleko. Vyplývá to z verdiktu Ústavního soudu.

Soud vyčetl jeho tvůrcům především to, že byl zaváděn chaoticky a bezohledně. Ústavní soudce Josef Fiala o tom pravil: "Rčení, že při kácení lesa létají třísky, nemá pro regulační opatření v právním státě místo."

Ústavní soud rozhodoval o návrhu stěžovatelů z opozičních stran, kteří chtěli zákon o EET zrušit. Nejvyšší soudní instance ponechala normu v platnosti, ale seškrtala ji. Zrušila povinnost hlásit do systému bezhotovostní platby. Soudci rovněž zarazili další dvě vlny EET. A to do doby, než ministerstvo financí upraví zákon a jasně v něm popíše, které profese musí vydávat účtenky a které to dělat nemusí.

Do třetí vlny, chystané na březen, měli spadat například lékaři, veterináři, právníci, účetní, prodejci na farmářských trzích. Čtvrtá vlna, plánovaná na červen, měla zahrnovat řemeslníky.

Z nálezu nejvyšší soudní instance (zde) navíc vyplývá, že EET není za vodou. Naznačuje to nenápadná věta ve článku 122 (strana 40) verdiktu.

"Jakkoliv Ústavní soud podanému návrhu s výjimkou zrušení několika ustanovení nevyhověl, je z obsahu odůvodnění nálezu zřejmé, že nezakládá překážku pro případný budoucí přezkum jednotlivých nynějším návrhem nenapadených ustanovení zákona o evidenci tržeb."

Z toho je možné se dovtípit, že EET nejspíš nebyla před Ústavním soudem naposledy.

Kdy použít atomovku

Výsledný nález soudu je "uhlazeným" kompromisem. Pět z patnácti soudců žádalo, aby byl zrušen celý systém. Označili ho za nepřiměřený zásah státu do podnikání.

Jejich stanovisko je součástí nálezu soudu a začíná na straně 46. Zaslouží si pozornost, protože tak precizně jako skupinka soudců nedokázal námitky vůči EET formulovat nikdo z opozice.

"Disentující" soudci své stanovisko odvíjejí od pasáže z britského seriálu "Jistě, pane premiére", ve které profesor Rosenblum předkládá ministerskému předsedovi Hackerovi hypotetické situace ohrožující Spojené království a ptá se ho, kdy by stiskl pomyslné jaderné tlačítko. Hacker ve všech případech jaderné zbraně nasadit odmítne. A to i v situaci, v níž by ruští vojáci obsazovali londýnskou Picadilly.

Kvinteto soudců (Vojtěch Šimíček, Jaromír Jirsa, Tomáš Lichovník, Kateřina Šimáčková a David Uhlíř) ale v analýze EET dochází k jednoznačnému závěru: V tomto případě je útok na podnikatelskou svobodu tak silný, že nastala chvíle na "jadernou obranu".

Jejich postoj se dá pokládat za poselství vládě (přesněji vládám). Lze ho shrnout do tří zásad:

1. Když regulovat, tak s mírou

Soudci ve svém stanovisku vysvětlují, proč si má stát vážit živnostníků a drobných podnikatelů a proč je má chránit, ne šikanovat.

"Být živnostníkem není jednoduché. Chce to kus osobní odvahy a hodně trpělivosti, protože povinností spojených s podnikáním je obrovské množství … Stát, který je výsledkem společenské smlouvy, by proto měl vždy vážit zavedení každé nové povinnosti, která podnikatelům ztěžuje jejich činnost…"

Stát, zastoupený koalicí ČSSD, ANO a KDU-ČSL, pokládal živnostníky v lepším případě za přežitek raných stádií kapitalismu, v horším za "parazity" (Jan Mládek). Proč jim tedy nenaložit EET (Andrej Babiš)?

Stanovisko soudců pokračuje upozorněním:

„…Ekonomika přežije těžké časy lépe tehdy, bude-li v ní soběstačná, na pomoci ze společného nezávislá podnikatelská vrstva a zůstane-li také v okrajových oblastech (hospody a jiné provozovny v malých obcích)… Tato opatření (míněna EET) by (stát) měl posuzovat v kontextu omezení stávajících. Měl by si položit otázku, zda se nejedná o příslovečnou poslední kapku, po které pomyslný pohár přeteče.“

Poslední kapka přetekla zejména v malých prodejnách a hospůdkách na venkově. Pro jejich některé majitele byla technika nákladná a složitá. Proto zavřeli krám.

Vládní strany nenechaly ležet voličské hlasy bez povšimnutí – jak jinak, vždyť byl volební rok. Slíbily pomoc a vyhlásily záměr venkovské prodejny obnovit nebo udržet dotacemi.

Na takový přístup padne jako ulitá definice levicové hospodářské politiky formulovaná americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. "Pokud se to hýbe, musí se to zdanit. Když se to pořád hýbe, je nutné to zregulovat. Když se to hýbat přestane, musí se to dotovat."

2. Nedělat ze všech "sprosté podezřelé"

V odůvodnění stanoviska vůči EET "disentující" soudci kritizují postup vlády, která nezvážila méně otravné a méně zatěžující metody kontroly výběru daní.

"Před zavedením EET měl stát poctivě a důkladně zkoumat, zda již byly vyčerpány všechny méně invazivní a obtěžující možnosti, které má ke kontrole správného a spravedlivého výběru daní. Nic takového se však nestalo, byť EET představuje další administrativní i finanční zatížení podnikatelů…"

Soudci také upozorňují, že systém EET pokládá všechny podnikatele za "sprosté podezřelé".

"Pokud v souvislosti se zavedením EET musí být přijato 400 nových úředníků, nebylo daleko přiměřenější tento lidský potenciál věnovat k větší intenzitě stávajících adresných daňových kontrol?"

3. Ctít svobodu (i v podnikání)

Soudci-disidenti ve svém prohlášení připomínají, jak českoslovenští komunisté likvidovali drobné podnikatele a živnostníky.

"Komunistický režim podnikání nejen nepovoloval, ale přímo je trestal. Kombinace trestných činů spekulace, nedovoleného podnikání a příživnictví nutila každého být zaměstnán. Nutila jej být závislý na zaměstnavateli… Společnost, v níž většina občanů je závislá na jednom či několika málo zaměstnavatelích, však není svobodná společnost. Proto je právo podnikat jedním ze základních práv vytvářejících podmínky pro společnost svobodných občanů."

Proč to připomínat, když vládu komunistů máme dávno za sebou? Třeba proto, že komunistické myšlenky v této společnosti dosud žijí. Jen si vzpomeňte na návrh Milana Štěcha (kdysi člen normalizační KSČ, nyní ČSSD), který navrhl zvýšit živnostníkům daně tak, aby se konečně nechali zaměstnat. Předseda Senátu ji nezmínil v éře reálného socialismu, ale letos v červenci na sjezdu odborového svazu Kovo.

------------

Verdikt Ústavního soudu je zdviženým ukazováčkem, varováním vládě, že si nemůže dělat, co chce a zasahovat do práv obyvatel podle libosti. Jsme tady ještě my, připomněli se konstituční soudci, a můžeme vás klepnout přes prsty.

Jejich vzkaz se dá formulovat i takto: Stát není firma a soudci nejsou firemní právníci, které úkoluje firemní vedení.