Co vlastně je sociální únava

Sociální únava není nic „vyumělkovaného“ ani módní výmysl. Je to stav, kdy jsme prostě přesyceni kontaktem s lidmi, i těmi, které máme rádi. Může přijít po sérii pracovních schůzek, několika večírcích za sebou, intenzivním rodinném víkendu, ale i po období, kdy jsme museli být neustále k dispozici: kolegům, dětem, partnerovi, rodičům.

Tělo i psychika dávají signál, že toho bylo moc. Může se objevit hluboká únava, podrážděnost, vnitřní neklid, ale i zvláštní prázdno. Člověk má pocit, že „nemá z čeho brát“, není energie naslouchat, reagovat, vtipkovat, být zajímavý, být oporou. Někdy se přidá i fyzická rovina: bolesti hlavy, napětí v ramenou, sevřený žaludek, citlivost na hluk nebo chaos.

Důležité je, že se to netýká jen introvertů. I jinak společenský, otevřený člověk může mít období, kdy ho nejvíc láká zavřít dveře, uvařit si čaj a nebýt chvíli pro nikoho k dispozici.

Jak poznáte, že jste „přesocializovaní“

Každý má svůj práh, ale společných znaků je několik. Po setkáních, která dřív byla příjemná, odcházíte vyčerpaní. V průběhu rozhovorů se přistihnete, že už vlastně neposloucháte, jen se snažíte vydržet. Nemáte chuť zvedat telefon, odpovídat na zprávy, reagovat ve skupinových konverzacích. Hluk, smích a neustálé povídání, které jindy vnímáte jako milou kulisu, vám najednou lezou na nervy.

Místo radosti z kontaktu přichází pocit povinnosti. Jdu, protože „by se mělo“, protože „už jsem dlouho nebyla“, protože „by se to nehodilo odmítnout“. A právě tam se často začíná rodit vnitřní odpor. Psychika si žádá pauzu, ale my ji neposloucháme.

Proč je v pořádku si chránit vlastní energii

Sociální únava nic nevypovídá o tom, jak moc máte rádi své blízké. Vypovídá spíše o tom, jak moc jste v poslední době museli být „zapnutí“. Profese, kde je člověk v permanentním kontaktu – zdravotnictví, školství, služby, HR, vedení týmů – vytěžují sociální energii dlouhodobě. K tomu se přidají rodinné povinnosti, svátky, narozeniny, káva s kamarádkou, rodičovské schůzky.

Nejsme nastavení na to, abychom byli neustále dostupní. Přesto po sobě často chceme, abychom zvládli všechno a nikoho nezklamali. To je přímá cesta k vyhoření nejen pracovnímu, ale i vztahovému.

Co pomáhá, když jste sociálně unavení

První krok je vůbec si přiznat, že něco takového existuje. Že nejste „rozmazlení“, ale jen obyčejně vyčerpaní. Potom je dobré podívat se pravdě do očí a jemně si nastavit hranice.

Má smysl začít u kalendáře. Podívat se, kolik akcí a povinností máte v jednom týdnu, a vědomě si dopřát „hluchá místa“ – večery bez programu, odpoledne bez návštěv. Nemusíte být u všeho. Odmítnout pozvání není projev neúcty, ale péče o sebe. Často stačí přeložit jednu schůzku, zkrátit návštěvu, odjet dřív z večírku, nebýt na telefonu do noci.

Stejně důležité je dopřát si klid po náročných dnech. Pro někoho je to ticho doma, pro jiného procházka, čtení, dlouhá sprcha, pletení, hudba ve sluchátkách. Důležité je být chvíli jen sám se sebou, bez nutnosti reagovat. I krátké chvíle o samotě dokážou dělat divy, pokud je nezahlcujete nekonečným scrollováním sociálních sítí. Digitální svět dokáže vyčerpat stejně jako plná místnost lidí, jen si toho často nevšimneme.

Vyplatí se taky vnímat tělo. Pokud se vám v náročném období vrací bolest hlavy, tuhá šíje, tlak na hrudi nebo potíže se spánkem, může to být právě signál sociálního přetížení. Místo dalšího „musím vydržet“ mu můžete zkusit odpovědět: „Teď ne. Teď budu chvíli jen pro sebe.“

A občas pomůže i upřímnost. Říct někomu blízkému: „Mám vás moc ráda, ale dneska už nemám sílu na dlouhé povídání.“ Většina lidí tomu rozumí víc, než si myslíme – spousta z nich to pravděpodobně zažívá taky, jen o tom nemluví.

Kdy zpozornět

Je dobré být k sobě něžný, ale zároveň vnímavý. Pokud únava ze setkávání přeroste v trvalou nechuť chodit mezi lidi, dlouhodobé stažení do sebe, úzkosti, beznaděj nebo podrážděnost, která nepolevuje, může jít o víc než jen sociální přetažení. V takovém případě má smysl zvážit konzultaci s odborníkem – psychologem či terapeutem.

Rozdíl je v délce a intenzitě: sociální únava se většinou upraví, když si dopřejete pár klidnějších dní. Pokud přetrvává týdny a měsíce, zaslouží hlubší pozornost.

Nemusíte být všude. Musíte být hlavně v pořádku

Ve společnosti, která oceňuje výkon, energii a neustálou přítomnost, může být těžké přiznat si, že jste unavení z lidí. Ale pravda je, že sociální baterku máme všichni – jen někomu vydrží déle a někomu kratší dobu.

Vědomě si ji chránit není sobectví. Je to způsob, jak zůstat dobrým partnerem, rodičem, kamarádkou, kolegyní. Když si dovolíte občas zmizet a dobít se v tichu, vrátíte se k druhým klidnější a trpělivější.