Svobody pod tlakem: Politici dál tlačí na omezování internetu, lezou i do soukromí

Uplynulý rok 2016 byl ve znamení pokračujícího odkrajování svobod. Nejčastěji ve jménu globálních rizik, což se týká zejména dosud svobodného internetu a komunikačních technologií vůbec. Česká legislativa ale reagovala i na ekonomická témata – lepší výběr daní prostřednictvím kontrolního hlášení DPH nebo zákona o EET, a dokonce ekologická – prolomila domovní svobodu v souvislosti s kontrolami otopu, píše Robert Malecký na webu Hlídací pes.

Jmenovatel je společný: jednoduchá řešení složitých témat v rukou politiků. Nejlépe je to vidět na tématech týkajících se internetu: v rámci loterijního zákona mají třeba provideři povinnost zablokovat stránky, které určí ministerstvo financí.

Vlna kritiky, že zákon a jeho prováděcí vyhlášku bude možné zneužít (a naopak blokaci obejít), nepomohla: 1. ledna začal platit.

Kdo chce "zkrotit" internet? "Je to mix těch, co vědí a chtějí internet svázat, a těch kteří tomu nerozumí, ale nechají si od nich radit," napsal právě před rokem pro HlídacíPes.org šéf Pirátské strany Ivan Bartiš.

Moc se toho od té doby nezměnilo. Internet dál láká – obsahuje soubory dat o lidech a firmách, která jsou zajímavá třeba pro tajné služby. To je příklad návrhu zákona o zpravodajských službách, který dává Vojenskému zpravodajství možnost plošného monitoringu internetu.

ČTĚTE TAKÉ: Právo na soukromí se drolí. Rozvědka nám chce procházet emaily

"Zákon vytváří obrovský prostor pro zneužití pravomocí zejména díky vágním pojmům s nimiž operuje. V podstatě vpouští zpravodajskou službu do soukromých sítí providerů a to bez dostatečné kontroly," říká právník Jan Vobořil z neziskové organizace Iuridicum Remedium. Ta v Česku každoročně vyhlašuje Ceny Velkého bratra pro největší slídily v soukromí.

Zahraniční "inspirace"

Česko v tom samozřejmě nebylo ani v roce 2016 samo. Turecko blokovalo sociální sítě, Velká Británie přijala zákon, který providerům nařizuje uchovávat data o aktivitě uživatelů na síti po dobu 12 měsíců.

Restriktivní opatření se navíc čím dál víc zaměřují nikoli na provoz jako takový, ale na možnosti, jak omezení obejít – tedy šifrování, temný internet apod. To bude i trend příštích let.

"Argumentovat riziky postupného omezování svobod je v konfrontaci s často spektakulárními obrazy teroristických útoků obtížné. V každém případě se ale opakovaně ukazuje, že plošné sledování ke kýženým úspěchům nevede," říká Jan Vobořil v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Jak se rok 2016 zatím odráží v nominacích Big Brother Awards?

Vedle stálic, které se nám následkem delšího legislativního procesu objevily již minulý, nebo dokonce předminulý rok, jako je třeba EET, domovní kontroly kotlů nebo registr hazardních hráčů, je zde i řada novinek. Zmínil bych třeba nominaci ministerstva obrany za návrh na posílení pravomocí Vojenského zpravodajství, nominaci ministerstva školství za dotační programy na šmírovací opatření ve školách nebo několik zajímavých nominací na Výrok Velkého bratra – například pro několik poslanců v souvislosti s výroky týkajícími se zdravotních registrů nebo pro mluvčí společnosti T-Mobile v souvislosti s únikem klientských dat.

Jak si vedli v roce 2016 v zahraničí?

Podobně. Zmínil bych třeba zákon upravující monitoring internetu z Velké Británie nebo čínský systém na bodování občanů. Každopádně nominace budou otevřeny ještě do poloviny ledna, takže lze stále přes naše stránky www.slidilove.cz posílat další tipy.

Váš soukromý tip na největšího slídila?

Výrazně si o cenu říká už zmíněné ministerstvo obrany za posílení pravomocí Vojenského zpravodajství. To by mělo mít možnost v podstatě plošně monitorovat vše, co se děje na internetu. Zákon vytváří obrovský prostor pro zneužití pravomocí zejména kvůli vágním pojmům, s nimiž operuje. V podstatě vpouští zpravodajskou službu do soukromých sítí providerů, a to bez dostatečné kontroly toho, co zde bude tato zpravodajská služba dělat. V lednu čeká zákon druhé čtení, tak doufáme, že jeho cesta parlamentem nebude jednoduchá.

Bude podle vás tento trend pokračovat?

S každým teroristickým útokem se množí tlaky na další opatření, která omezují naše svobody. Obvykle se volá po opatřeních, která fungují – nebo možná lépe řečeno nefungují – plošně, stojí obrovské sumy peněz a jejich výsledky jsou chabé.

Příklad?

Třeba obrovské investice do kamerových systémů nebo plošné sledování metadat o elektronických komunikacích. Nebo centralizované sledování pasažérů leteckých dopravců v době, kdy Evropou procházejí statisíce nikým neevidovaných uprchlíků. To je absurdní.

Na druhé misce vah omezování svobody jsou vždy zmiňovány výhody – vzdejme se jich ve jménu bezpečnosti nás všech…

Jistě, argumentovat riziky postupného omezování svobod je v konfrontaci s často spektakulárními obrazy teroristických útoků obtížné. V každém případě se ale opakovaně ukazuje, že plošné sledování ke kýženým úspěchům nevede a je potřeba se spíše zaměřit na bezpečnostní opatření více sofistikovaná a cílená na rizikové skupiny potenciálních pachatelů. A pak samozřejmě umět efektivně zpracovávat informace, které máme, a odpovídajícím způsobem na ně reagovat. A samozřejmě se také smířit s tím, že ne všem útokům se do budoucna podaří zabránit.

Lze zmínit i něco pozitivního?

Určitě bych zmínil pár dní starý judikát Soudního dvora EU, který odmítl plošné sledování elektronických komunikací, čímž navázal na tři roky staré rozhodnutí soudu o zrušení směrnice o data retention (plošné uchovávání dat o provozu v komunikačních sítích – pozn. red.). Teď už jen těžko může naše vláda trvat na tom, že naše národní úprava sledování elektronických komunikací je v souladu s evropským právem. Nedělám si ovšem iluze, že by s tím cokoli chtěla dělat sama od sebe.

V domácí legislativě došlo k nějakým posunům, které stojí za pochvalu?

Neodpustím si zmínit náš úspěch, kterým je likvidace zhruba tří milionů krevních vzorků získávaných od 80. let při tzv. novorozeneckém screeningu. Na základě našeho podnětu jejich likvidaci nařídil Úřad pro ochranu osobních údajů. Za úspěch považuji i to, že se nám podařilo po dlouholeté kampani donutit ministerstvo vnitra připravit zákon upravující existenci kriminalistické databáze DNA. I když v něm určitě není vše tak, jak bychom si představovali, tak už samotný fakt, že tato oblast nebude upravena tajnými policejními pokyny, ale zákonem, je krok kupředu. Teď ještě uvidíme, jestli se podaří některé problematické části upravit v průběhu legislativního procesu.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky