Hrad na výrazné znělcové kupě, ležící nad stejnojmenným městečkem několik kilometrů od Karlových Varů, spatříte již zdaleka. Však také romantické ruiny bývaly oblíbeným cílem karlovarských lázeňských hostů, kteří se na Andělskou Horu nechávali přivážet drožkami a fiakry. Jeden z nich zde dokonce oslavil své narozeniny. Johann Wolfgang Goethe.

"Má nejoblíbenější města jsou Výmar, Karlovy Vary a Řím," pravil prý slavný poeta. Karlovarsko bylo krajinou jeho srdce, kam často zajížděl za zdravím i půvabnými dívkami, kterým se ve zdejších krajích dvořil, a také na vlastivědné a mineralogické výlety.

Společné zájmy jej sblížily s českým vlastencem a přírodovědcem Kašparem ze Šternberka i s hrabětem Auersperkem, jehož sídlo Hartenberk navštívil básník rovnou třikrát. A Andělská Hora? Zde Goethe coby muž v nejlepších letech oslavil roku 1786 své sedmatřicáté narozeniny. Městečko si ho připomíná pamětní deskou. Neméně slavného Friedricha Schillera, který Andělskou Horu zdolal hned několikrát, uctilo kdysi památným dubem.

Husitský hejtman, císař Zikmund a Jiří z Poděbrad

Avšak zpět do středověku. Koncem 14. století byl hrad založen Hrabišici neboli pány z Oseka k ochraně jejich bečovského panství. Z dalších majitelů pak nechvalně vyčnívá husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, zmocnivší se Hory roku 1430. Učinil z hradu baštu kališníků a vhodnou základnu pro své četné výpady na Loketsko, Chebsko a do Bavor.

Nakonec Horu vydává císaři Zikmundovi, aby ji tento předal svému kancléři Šlikovi. Hrad je ovšem natolik sešlý, že sám Zikmund raději přispívá na opravu, obávajíce se jeho zbourání. Také Šlikové jsou nuceni postoupit Horu králi, pro změnu Jiřímu z Poděbrad, od něhož poté putuje k Zajícům z Házmburka. Nakonec se hrad roku 1466 stává majetkem Jindřicha z Plavna, míšeňského purkrabí a předního člena Jednoty zelenohorské, katolické opozice proti králi Jiřímu.

Z Plavenských, kteří hrad posléze získali do dědičného držení, hostila Andělská Hora hned několik Jindřichů. Jindřich II. ji dobyl a ztratil, Jindřich III. získal zpět, přestavěl a založil stejnojmenné městečko v podhradí.

Jeho syn vystavěl dvoupatrový renesanční palác, kde rád a často pobýval nejvyšší kancléř Království českého, Jindřich toho jména pátý. Pro zajímavost – tolik stejných jmen v jednom rodu zajistil jeho zakladatel, který Plavno získal od císaře Jindřicha VI. a z vděčnosti přislíbil jeho jménem pojmenovávat svoje potomky.

Slavná alchymistická laboratoř a Švédští dobyvatelé

V době předbělohorské hrad "mění strany", ocitá se totiž v rukou Linharta Colonny, svobodného pána z Felsu, na Andělské Hoře a Bochově, přísně protikatolického zaměření. Za jeho panování má na Hoře proslulou alchymistickou laboratoř Jakob Tentzel, autor pojednání o alchymii, nacházejícího se ve sborníku Národního muzea "De metallis diversi tractatus".

Pan Linhart byl významnou osobou protihabsburské opozice a jedním z iniciátorů stavovského povstání i defenestrace na Pražském hradě. Jakožto polní maršál stál spolu s Thurnem v čele stavovské armády. Po smrti roku  1620 v bitvě u Sitzendorfu byl jeho majetek zkonfiskován spolu s Andělskou Horou, kterou získává Heřman Černín z Chudenic za necelých sto tisíc kop míšeňských grošů.

Andělská Hora | zdroj: Helena Kalendová

Dlouho se však z hradu netěší, neboť Horu dobývají Švédové. Definitivní zánik nastává roku 1718. Tehdy hořící šindel z požáru v podhradí zapálil hradní střechu a vše lehlo popelem. Dnes tedy můžete spatřit pouze dvě zachované vstupní brány plus ruiny velkého paláce a druhé obytné budovy horního hradu. A samozřejmě Doupovské hory a Slavkovský les, neboť z hradního vrchu je skutečně nádherný výhled do širokého okolí.

Andělská Hora láká návštěvníky i unikátním trojbokým kostelíkem, který se spolu s bývalým hřbitovem nachází stranou městečka. V dnes již neexistující poustevně sídlila prý Ludmila, dcera Jindřicha III. z Plavna, která tu nalezla azyl v polovině 16. století.

Areál stojí na místě středověké poutní kapličky, kam poutníci přicházeli za zázračně zachráněnou mariánskou soškou. Zachráněné bylo ovšem nejen sousoší, ale také majitel panství Heřman Jakub Černín z Chudenic, a to z vážné nehody.

Krásná Alvína, dcera krále Tristana

Coby poděkování za záchranu života (a prý i za narození mužského potomka) nechal na přelomu 17. a 18. století vystavět dle plánů architekta G. B. Alliprandiho kostelík nový. Trojboký i s trojbokým oltářem, to podle zasvěcení Nejsvětější Trojici. Při chrámu poté působilo až do josefínských reforem bratrstvo trinitářů, řádu zmírňujícího následky vojenských tažení a vykupujícího zajatce.

Po jejich odchodu místo zpustlo a kostelík se z poutního proměnil ve hřbitovní. Největší zkáze pak propadl areál v nedávných letech poválečných. Celkové obnovy se dočkal teprve před deseti lety, a tak kostel dnes znovu slouží, ne sice jako svatostánek, ale coby kulturní centrum s výstavními prostorami a obřadní síní.

K Andělské Hoře se váže romantická pověst o krásné Alvíně. Údajně podle ní dostalo místo své jméno. Byla prý dcerou anglického krále Tristana, potomka samotného Artuše, který kdysi zachránil před roztrháním medvědem malého chlapce. Když ovšem Ursinus (urus, tedy medvěd) dospěl, zamiloval se do pěstounovy dcery a přesvědčil Alvínu, aby uprchli od královského dvora.

Andělská Hora | zdroj: Helena Kalendová

Putovali na východ až do dalekých Čech, kde si na kopci budoucí Andělské Hory vybudovali hradní sídlo. Manželství se však nevydařilo; Ursinus brzy pohrdl svou vytouženou ženou, kterou pro její laskavost a pomoc lidé z okolí nazývali andělem. Zoufalý otec zatím zjistil, kde se ztracená dcera ukrývá, a vytáhl do Čech.

Když bídný Ursinus zjistil, že tchánovo vojsko táboří v nedalekém lese, rozhodl se Alvínu zahubit a sám uniknout. Do poháru s vínem nasypal jed, který však omylem sám vypil. Alvína se šťastně shledala s otcem a navrátila se zpět do Anglie.

Jméno půvabné princezny nese i zdejší Alvínina lípa, památný strom nedaleko kostelíka Nejsvětější Trojice, a také letní Slavnosti princezny Alvíny, pořádané letos již podeváté. Legenda je ztvárněna i ve filmové pohádce "Hora jménem Andělská" z roku 1993 s Markem Vašutem a Simonou Postlerovou v hlavních rolích.

S Andělskou Horou je spojen ještě jeden film, proslulý "trampský muzikál" Balada pro banditu, natočený roku 1978 dle románu Ivana Olbrachta. V něm si kromě mladého Miroslava Donutila, Bolka Polívky a Ivy Bittové zahráli coby statisté také trampové z Karlovarska. 

Tak tedy vzhůru na Andělskou Horu, místo plné obzvlášť pozitivní energie, jak nás přesvědčují příslušníci obce esoterické. Ale nejen oni.