Situace kolem plánované demise vlády a dalšího politického vývoje se stále mění a působí zmateně. To základní však zůstává stejné: premiér Sobotka a sociální demokracie trvají na absenci Andreje Babiše ve vládě. Pokud by na to hnutí ANO kývlo, politická krize mohla být podle sociálních demokratů vyřešená takřka okamžitě. 

Jenže to by na Hradě nesměl sedět Miloš Zeman, který si ústavu vykládá po svém, takže hrozilo, že přijme jen demisi Sobotky, nikoli celé vlády. Babiš by pak v kabinetu zůstal a smysl demise by se nenaplnil. 

Proto se ji Sobotka rozhodl nepodávat a místo toho prezidentovi navrhl pouze odvolání Babiše, což dříve učinit nechtěl, aby z předsedy hnutí ANO neudělal mučedníka.  

Důležité je, že Sobotka byl připravený vzdát se premiérského křesla a přijmout tak odpovědnost za svůj tah s demisí. Jako předseda ČSSD však trval na tom, že musí být splněná podmínka, že členem nově vzniklé vládě na stávajícím koaličním základě nesmí být Andrej Babiš.

Zatím se nedá příliš dobře odhadnout, jak se zachová Zeman, jestli Babiše odvolá tak, jak by měl, a zda hnutí ANO v takovém případě ve vládní koalici setrvá. V každém případě však urputnost a odhodlanost, kterou Sobotka najednou projevuje, svědčí o tom, že v sobě přeci jen dokáže čas od času probudit vlastnosti, které mu běžně málokdo přičítá. 

Zároveň se zdá být stále pravděpodobnější, že i kdyby nakonec měla ještě v nějaké podobě existovat vláda založená na koalici ČSSD, lidovců a hnutí ANO, jejímž předsedou byl nebyl Sobotka, vůbec to nemusí znamenat, že skončí rovněž v čele sociální a coby její volební lídr. Naopak je zjevné, že sociální demokracie za svým předsedou stojí a jeho pozicí jen tak něco neotřese.

Hradní výstup s holí 

V Sobotkovi se pod tlakem probouzí bojovný duch, což se zatím nejvýrazněji projevilo při začátku jeho schůzky se Zemanem. Předseda ČSSD si nenechal líbit, aby s ním hlava státu zametla a ohradil se proti počínání Zemana, který schválně nechal přichystat sál a patřičnou ceremonii pro přijetí demise, aby Sobotku, který přijel jen na konzultaci, co nejvíce shodil a udělal z něj hlupáka.

Přestože na něj Zeman ukazoval holí, tykal mu a poroučel, aby si obrátil mikrofon, Sobotka to ustál. Bylo na něm znát rozčarování, ale nenechal se jím ovládnout. 

Také si nenechal vzít poslední slovo a ve chvíli, kdy Zeman odešel ze sálu a nechal ho před novináři samotného, pronesl: "Musím říci, bohužel, taková už je česká politika a bohužel vypadá to tak, že taková už je česká politika i v nejvyšších patrech. Myslím, že jsme si to mohli dnes tady odpustit. Ale bohužel říkám, taková je česká politika. Aspoň si lidé uvědomí, jakým způsobem je tady nutné postupovat, aby člověk prosadil určité principy a zásady právního státu."

Rozvraceč fungující vlády 

Předseda ČSSD hraje o to, aby z vlády odstranil Babiše. Pokud by se mu to podařilo, mohl by se prezentovat jako vítěz. Hlavní úskalí však nepředstavuje ani tak to, zda se mu to opravdu podaří, ale v postoji veřejnosti.

Sobotka se dosud soustředil na to, aby zvítězil a prosadil principy, pro které se chtěl vzdát i postu premiéra, ale skoro to vypadá, jako by přitom zapomněl na občany. V jejich očích může snadno zvítězit únava z politických zmatků pět měsíců před volbami.

V neklidné době plné nejistoty je z jejich pohledu hlavní hodnotou stabilní a přehledná situace. Předsedovi ČSSD nemusí pomoci ani nahrávka se skandální komunikací mezi Babišem a dnes už bývalým redaktorem Mladé fronty DNES, který se s ním domlouval na zveřejnění materiálů na jeho politické protivníky.

Navzdory tomu může Sobotka snadno skončit s nálepkou rozvraceče, který neváhal zničit nebo přinejmenším skoro zničit fungující vládu a místo ní vyvolat nepřehlednou a nanejvýš vyčerpávající přetlačovanou. 

Podobným - pro Sobotku nepříznivým způsobem - se dá nahlížet i čtvrteční roztržka s prezidentem. Pokud premiér oznámil demisi, měl čekat, že mu Zeman bude dělat problémy, a když už tedy chtěl demisi podat, měl si pořádně rozmyslet, kdy ji chce prezidentovi předat a neříkat chvíli to a pak zase něco jiného.

Běžec na dlouhé tratě 

Pro další politickou kariéru Sobotky je klíčové, že si v uplynulých dnech spolehlivě otestoval, že oranžoví stojí na straně svého předsedy a není mezi nimi nikdo, kdo by nastalou situaci využil ve svůj prospěch. Nikdo mu nevyčetl, že oznámil demisi zjevně, aniž by to konzultovat se stranickými orgány, nikdo také nenapadl ani jeho další postup a nevyzval ho ke složení předsednické funkce. Alespoň tedy prozatím.

Sobotka dál hraje svou partii. Jeho politický styl připomíná vytrvalostní běh. Pokud ho člověk pozoruje v reálném čase, může působit skoro až zpomaleně. Až na výjimečné momenty, kdy je potřeba trochu sprintovat, kluše vlastním tempem a nepůsobí jako politik překypující energií s aurou borce, který všechny převálcuje.

Jednoduše řečeno, málokdo by o Sobotkovi řekl, že je politikem s tahem na branku, ale z dlouhodobého pohledu je jeho politická kariéra a výdrž, s jakou v ní setrvává, pozoruhodná. Za necelé dva týdny 22. května to bude 16 let, co se Sobotka stal poprvé předsedou poslaneckého klubu ČSSD a v červenci pak uplyne 15 let od chvíle, kdy nastoupil do funkce ministra financí ve vládě Vladimíra Špidly.

Slabý tým oranžových 

Vydržet tak dlouho ve vysoké politice si samo o sobě žádá nemalé schopnosti. To neznamená, že současné dění nemůže skončit "Sobotkovým pádem", jak zněl titulek Mladé fronty DNES hned po oznámení demise vlády.

Při uvažování nad Sobotkovou politickou budoucností je ovšem třeba vzít v potaz jeho politický styl, který je zkrátka během na dlouhou trať. Ve skutečnosti tak v tuto chvíli není rozhodnuto ani o konci Sobotky v politice, ani o tom, jak dlouhá doba ještě zůstane v křesle předsedy sociální demokracie. 

Pokud je Sobotka schopný ustát to, že takřka na vlastní pěst oznámí demisi vlády a jeho spolustraníci až ex post přebírají jeho pozici a hájí ji, svědčí to o tom, že si ČSSD uvědomuje, že nemá jinou možnost než stát za svým předsedou a spokojit se s tím, že snad ví, co dělá.

Sobotka běží dál, zakopává a občas to působí, že už upadne, a i kdyby na zemi ležel, nevíme, zda se nepostaví a nepoběží dál. Ostatní běžci v oranžovém dresu jsou na tom totiž ještě mnohem hůře.