Onkologie hlásí převrat v roce 2026. Nejdříve léčit riziko, až pak hasit požár
30. 1. 2026 – 10:45 | Zpravodajství | Jana Szkrobiszová
„Nekouřila jsem. Nepila jsem. V rodině to nikdo neměl. Co jsem mohla udělat jinak?“Otázka, kterou lékaři slyší znovu a znovu a která v sobě nese bezmoc, strach i ticho po šoku z diagnózy. Právě tahle věta dnes mění směr moderní onkologie. Místo hašení následků se výzkum v roce 2026 stále víc soustředí na včasné zachycení rizika, chytřejší prevenci a léčbu dřív, než se z nemoci stane boj o život.
Nejde o jeden zázračný lék, ale o zásadní změnu myšlení, která už začíná fungovat v praxi.AACR proto oslovila špičkové odborníky z různých oblastí – od prevence přes imunoterapii až po umělou inteligenci – a ptala se jich na jediné: co se může změnit už teď, ne za deset let.
1) Nejdřív léčit riziko. Teprve potom nemoc
Možná to zní samozřejmě, ale v medicíně to dlouho samozřejmé nebylo. Největší změny podle onkologa Williama Haita nepřicházejí ve chvíli, kdy je rakovina plně rozvinutá, ale mnohem dřív – ještě zakuklených nenápadných fázích.
Mluví se o takzvaném interception – zachycení a zásahu ve chvíli, kdy nemoc ještě není nemocí, ale rizikem.
Konkrétní příklad? „Doutnající“ mnohočetný myelom. Stav, který ještě není smrtelnou diagnózou, ale může se jí stát. Právě tady přišel na konci roku 2025 důležitý zlom: americký regulátor schválil léčbu, která má proces zastavit dřív, než se rozjede naplno. Přesně tohle symbolizuje nový směr: nečekat, až bude pozdě.
2) Screening bez strachu: když vyšetření přestane být ruletou
Preventivní vyšetření zachraňují životy. Ale každý, kdo jimi prošel, ví, že umí i pořádně vystrašit. Náhodný nález, týdny nejistoty, další testy a nakonec se ukáže, že vlastně „o nic nešlo“.
Právě tady má podle odborníků pomoci umělá inteligence. Ne proto, aby rozhodovala místo lékařů, ale aby jim pomohla lépe rozlišit, co je opravdu nebezpečné a co ne. U plicních screeningů se tak už dnes testují systémy, které dokážou z obrazů vyčíst jemné rozdíly a snížit počet falešných poplachů.
Cíl je prostý a lidský: méně zbytečného strachu, méně invazivních zákroků, víc jistoty.
3) Léčba šitá na míru – a ne jen podle jednoho genu
Ještě donedávna platilo jednoduché pravidlo: najdeme mutaci, nasadíme lék. Dnes se ukazuje, že realita je složitější. A že tělo – i nádor – je víc než jeden genetický kód.
Podle Dr. Keith T. Flaherty, MD, který je přední americký onko-vědec a klinický lékař, se precizní onkologie v roce 2026 posouvá k kombinaci více vrstev informací: DNA, RNA, bílkovin, obrazů z patologie. Ne proto, aby byla věda složitější, ale aby byla spravedlivější k pacientům – aby někdo nedostával zbytečně tvrdou léčbu a jiný naopak nepřišel o šanci.
4) Imunoterapie, která vydrží déle než první nápor
Imunoterapie změnila pravidla hry. Ale i ona má své limity. U některých nádorů imunitní systém zkrátka „dojde dech“.
Dr. Nina Bhardwaj, MD, PhD - světově uznávaná imunoložka a onkoložka upozornňuje, že se teď pozornost přesouvá k chytřeji navrženým buněčným terapiím a vakcínám, které dokážou v nepřátelském prostředí nádoru fungovat déle. Nejde o agresivnější útok, ale o výdrž, adaptaci a spolupráci.
5) Umělá inteligence jako pomocník, ne náhrada lékaře
AI dnes umí navrhovat nové molekuly, procházet tisíce klinických studií nebo „číst“ patologické preparáty rychleji než člověk. Dana Pe’er, PhD, vůdčí světová vědkyně v oblasti výpočetní biologie a bioinformatiky, k tomu doplňuje důležité upozornění: smyslem využití umělé inteligence v onkologii není nahrazovat lékaře.
Smysl má tehdy, když uvolní ruce odborníkům, zrychlí rozhodování a pomůže vidět souvislosti, které by jinak zapadly. Ne víc moci strojům, ale víc prostoru lidem.
6) Skutečný průlom nastane až tehdy, když se k němu dostanou všichni
Možná to zní samozřejmě, ale právě tady medicína nejčastěji selhává. Významná puertorická lékařka-vědkyně a gastroenteroložka Marcia Cruz-Correa připomíná, že nejlepší léčba na světě je k ničemu, pokud se k ní pacient nedostane.
Proto se v roce 2026 tolik mluví o dostupnějším screeningu, komunitních studiích a prevenci, která není jen pro vyvolené. O tom, aby místo bydliště nebo typ pojištění nerozhodoval o šanci na přežití.
Co nás tedy čeká ve zkratce?
Rok 2026 nepřinese jeden zázrak. Přináší ale posun v myšlení.Méně čekat, až bude nejhůř.Více si všímat varovných signálů.Lépe pracovat s daty a nezapomínat přitom na člověka.
Onkologie se učí dělat to, co bychom si přáli všichni: přijít dřív, být přesnější a méně ničivá. A to je možná ta největší naděje.
