Podobné případy by se už neměly opakovat. Alespoň podle dekretu krále Salmána bin Abd al-Azíze z minulého týdne, který má rozsáhlé pravomoci náboženských policistů omezit. Především už nemají právo nikoho na ulici legitimovat nebo dokonce zatknout a v případě kladení odporu zbít či pronásledovat. Sami se naopak musí viditelně legitimovat a pracovat pouze v přesně určených úředních hodinách.

Pokud narazí na morální přečin, mají upozornit civilní policii a nechat řešení na ní. Královský dekret jim nadále nakazuje jednat směrem k veřejnosti "jemně a laskavě" po vzoru Proroka Mohameda.

Pokud by se nařízení královského dekretu skutečně dodržovalo, znamenalo by to v saúdskoarabských poměrech menší revoluci. Komise pro propagaci ctnosti a prevenci neřesti, jak se náboženská policie oficiálně nazývá, totiž patří už několik desetiletí k důležitým garantům represivního společenského uspořádání.

Na pět tisíc jejích členů mělo za úkol dohlížet a do této chvíle také vynucovat nejpřísnější možnou interpretaci islámského práva v oblasti chování na veřejnosti: tedy kontrolovat dostatečné zahalení žen, přísné oddělení obou pohlaví, zákaz alkoholu či uzavření obchodů během modliteb.

Nad veřejnou morálkou členové komise bděli také v oblasti boje proti černé magii, kdy měli za úkol vyhledávat černokněžníky a likvidovat jimi prokleté předměty – v rámci saúdskoarabské náboženské policie pro tyto účely v roce 2009 vznikla speciální jednotka.

Náboženští policisté se ale s radostí zaměřovali i na mnohem menší výstřelky, od již zmiňované hlasité hudby a zpěvu, až po kontrolování, jestli se zahalené ženy nevhodně nelíčí, nelakují si nehty nebo třeba neskrývají pod dlouhým oděvem zvaným abája sportovní obuv.

Právě tato drobná každodenní šikana vyvolávala v poslední době i v rigidní saúdské společnosti značnou nevoli. Dokonce tak značnou, že se na ni zaměřila státem přísně kontrolovaná média, která se posledních několik měsíců pravidelně věnují různým přečinům náboženských policistů.

Celostátní pozornosti tak neunikla divoká honička po obchoďáku, kde náboženští policisté pronásledovali dvě dívky kvůli teniskám, ani zatčení muže propagujícího novou cukrárnu v Rijádu v údajně nemravném převleku maskota ženského pohlaví.

Ve srovnání s těmi nejvážnějšími incidenty jsou to přitom jen maličkosti – příslušníci komise před několika lety na místě k smrti ubili muže podezřelého z prodeje alkoholu, v roce 2002 zase zabránili v evakuaci nedostatečně zahaleným žačkám z hořící školy. Patnáct jich zahynulo a formální vyšetřování to nakonec zametlo pod koberec.

Královský dekret týkající se náboženské policie vlastně dokazuje, že i tak totalitní režim jako je ten saúdskoarabský, do určité míry reaguje na požadavky svých obyvatel. Rozšíření moderních technologií a obcházení cenzury na sociálních sítích umožnilo takovou míru dokumentace chování náboženské policie, že ji nemohla přehlížet oficiální média a nakonec ani král. Ostatně za její činy nese zodpovědnost právě on, komise je mu ze zákona přímo podřízena.

Na celkovém charakteru saúdského režimu se však tímto opatřením mění jen málo. Země nadále vyznává a do světa exportuje extrémní interpretaci islámu, která zvláště ženám omezuje i ta nejzákladnější práva. Tato pravidla budou vynucována dál, i když odteď zřejmě běžnými policisty na udání členů komise. Navíc otázka je, zda se náboženská policie vůbec bude královským dekretem řídit, nebo se dekret ukáže jako pouhý cár papíru určený na uklidnění roztrpčeného veřejného mínění.

Salmán zatím nepůsobí jako zvlášť osvícený monarcha. V zahraniční politice za krátkou dobu své vlády stihl vpadnout do sousedního Jemenu a doma nechává bez mrknutí oka věznit, mučit a popravovat kritiky režimu. V nejlepším případě se tak od něj dá očekávat, že jako jeho předchůdce Abdalláh nechá provést několik drobných zlepšení, aby vylepšil špatnou pověst království.

Kdo ví, možná dokonce dovolí ženám řídit auta.