Sedmnáct. Tolik let bylo Alímu Al-Nimrovi v době, kdy ho zadrželi a uvrhli do vězení. Před rokem dostal trest smrti, letos mu soudy zamítly jeho poslední odvolání. Alího tak v jedenadvaceti letech čeká stětí mečem. Jeho zohavené tělo bude následné vystaveno na kříži.

To vše jako trest za účast v teroristické buňce a nelegální držení zbraní.

Ve skutečností byl mladík zadržen před třemi lety na protivládních protestech ve východní provincii Katíf, kde spolu s ostatními demonstranty kritizoval nesvobodu ve své zemi včetně té náboženské.

Alí byl pro saúdskoarabský režim ideální cíl – jeho rovněž k smrti odsouzený strýc šejch Nimr al-Nimr byl totiž vlivný ajatolláh z menšiny šíitských muslimů a politický aktivista. Poprava Alího je tedy dokonáním pomsty vůči muži, jenž výrazně přispěl k propuknutí protivládních protestů a dokonce navrhl možnost odtržení zmiňované převážně šíitské oblasti.

A zároveň je vzkazem všem těm, kteří by se snad odhodlali odporovat extrémistické státní ideologii reprezentované královskou rodinou, která ji pomocí petrodolarů úspěšně vyváží do okolních zemích.

Protestující z roku 2012 se samozřejmě vyšší míry náboženské svobody nedočkali a Saúdská Arábie je nadále státem, kde se nevyplatí nevyznávat ultrakonzervativní větev sunnitského islámu.

Kromě šíitů jsou samozřejmě perzekuovány všechny ostatní náboženské menšiny včetně křesťanů. Nelegální je jakýkoli křesťanský symbol, veřejné i domácí bohoslužby nebo oslavy křesťanských svátků a saúdskoarabské autority čas od času rozrušují dokonce i náboženská tetování. V roce 2011 byl například zatčen kolumbijský fotbalista za to, že měl na paži vytetovanou tvář Ježíše Nazaretského.

Alího případu byla věnována poměrně velká mezinárodní pozornost včetně vyjádření oficiálních představitelů západních států, například Francie.

Podobně velkou odezvu vyvolalo odsouzení známého bloggera Raífa Badávího k tisíci ranám bičem, což se dá rovněž vykládat jako obzvlášť bolestný a zdlouhavý trest smrti.

Díky protestům vlád i lidskoprávních organizací zatím obdržel "pouze" padesát ran a na ostatní čeká ve vězení. Je možné, že mezinárodní pozornost dokáže oddálit také smrt a ukřižování mladého Alího.

Povážlivě málo se však pozornost upírá k nedávné zprávě Amnesty International, jež medializované případy uvádějí do širších a ještě děsivějších souvislostí: jen za prvních šest měsíců letošního roku vykonala Saúdská Arábie 102 poprav, z čehož polovinu tvořili cizinci a část nezletilí, což je mimochodem v této zemi běžná praxe.

Řada z odsouzených k trestu smrti byla mučením přinucena podepsat přiznání. Cizincům, obvykle zahraničním pracovníkům, pak zpravidla neposkytli překladatel. Mučen k vynucenému doznání byl zřejmě také Alí těsně po svém zadržení.

Více než stovka popravených za půl roku je každopádně mimořádně tempo dokonce i na saúdskoarabské poměry a je dost pravděpodobné, že letos režim překoná svůj vlastní smutný rekord z roku 1995. Nový král Salmán se tedy během svého prvního roku vlády činí – ostatně mezi oběti jeho panování by se měly počítat i více než dvě tisícovky civilistů zabitých při bombardování v Jemenu, které inicioval.

Nemá cenu zdůrazňovat, že tresty smrti vykonávané doslova středověkými metodami nebo bezohledné bombardování sousední země nejsou zdaleka jediné, v čem Saúdská Arábie patří mezi nejhorší světové porušovatele lidských práv.

Přesně taková je podstata saúdského režimu. Zarážející je jen míra pokrytectví západních zemí.

Zmiňovaná Francie, jež oficiálně vyzvala k zastavení Alího popravy, letos uzavřela se Saúdskou Arábií rekordní sérii zbrojních dodávek za více než dvanáct miliard dolarů a dohodla se také na stavbě dvou jaderných reaktorů v království.

Česká republika, která ráda ústy svého prezidenta mluví o nutnosti likvidace muslimských radikálů z Islámského státu, vyvezla doslova do Mekky islámských extrémistů zbraně a vojenský materiál v hodnotě 1,9 miliardy korun – Saúdská Arábie se tak stala největším dovozcem našich zbraní.

Království je cílem častých návštěv západních hlav států včetně amerického prezidenta Baracka Obamy. Saúdskou Arábii Západ také rád označuje za našeho klíčového spojence proti extrémismu.

Jediná země, která se mu odvážila postavit, tedy před několika měsíci Švédsko, byla za zastavení zbrojních dodávek potrestána diplomatickou a obchodní blokádou.

Saúdskoarabský režim se tak naší bezzubé kritice jejího počínání v případě Alího, Raífa Badávího nebo stovek a tisíců bezejmenných obětí jeho barbarských praktik může jenom smát. A zohavená těla těchto obětí může klidně i nadále veřejně vystavovat na křížích. Protože ví, že si to jako náš ropou oplývající "spojenec" může dovolit.