Souboj mezi lidskými právy a byznysem je trvalou součástí politiky většiny států Západu. Ostatně nedávno se odehrál také v Česku, když opozice vytýkala nové koaliční vládě opuštění principiální zahraniční politiky především ve vztahu k Číně, kde náš prezident chválil stabilitu a ministr zahraničí podepsal dokument o její teritoriální integritě.

Tentokrát se však odehrává souboj na této úrovni možná zcela bezprecedentní, když bylo Švédsko ochotné obětovat obrovské zakázky pro svůj zbrojní byznys kvůli nelichotivému stavu prakticky všech myslitelných lidských práv v Saúdské Arábii. A Saúdská Arábie se rozhodla z malého severského státu udělat odstrašující příklad.

O co jde?

Na počátku všeho je dohoda mezi oběma státy z roku 2005, která zajišťovala nákupy velkého množství švédské vojenské techniky do arabské monarchie za výhodných podmínek. Šlo především o radarovou techniku a protitankové systémy. Za nemalé peníze. Jen mezi lety 2011 a 2014 nakoupila Saúdská Arábie od švédských firem zbraně v hodnotě 14 miliard korun.

V květnu letošního roku měl kontrakt vypršet a počítalo se s jeho už v pořadí druhým prodloužením. Jenže se ozvala tvrdá kritika. Ze strany švédských Zelených, tedy členů vládní koalice, od opozičních socialistů i vlivné mládežnické organizace samotných sociálních demokratů.

Důvodem je samozřejmě povážlivý stav lidských práv v arabské monarchii, považované za jeden z nejbrutálnějších režimů na světě. Striktní výklad islámského práva tam vede k barbarsky vykonávaným popravám, útlaku žen, které jsou fakticky vlastnictvím otce nebo manžela, a k pronásledování jakéhokoli výrazu nesouhlasu. Trest tisíce ran bičem pro Raífa Badávího, který se provinil založením neadorující internetové stránky, je jen jedním z mnoha bizarních rozsudků často vedoucích ke zmrzačení nebo smrti kritiků režimu.

Tristní stav lidských práv v Saúdské Arábii je dobře známý a podrobně zdokumentovaný. Ke kritice režimu zvenčí se však odváží jen málokdo. S absolutní monarchií se čile obchoduje a úzce spolupracuje na úrovni armády a zpravodajských služeb.

Švédská vláda se rozhodla být jiná a jako v mnoha dalších věcech jít Západu příkladem. Tamní ministryně zahraničí Margot Wallströmová v lednu označila trest pro Badawiho za středověkou metodu sloužící k potlačení moderních forem svobody slova, v únoru přímo v parlamentu pak Saúdskou Arábii prohlásila za diktaturu.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Rozhořčená Saúdská Arábie zablokovala dlouho dopředu domluvenou řeč Wallströmové před Ligou arabských států, Švédsko vzápětí definitivně rozhodlo o neprodloužení významné dohody o dodávkách zbraní. Kritika lidských práv spojená s přerušením byznysu pro bohatou monarchii spustila lavinu hysterie ze strany Saúdské Arábie, která odvolala svého vyslance a přestala vydávat víza švédským podnikatelům a prodlužovat je těm stávajícím bez ohledu na odvětví.

Využila svůj vliv také k tomu, aby svého velvyslance stáhly také Spojené arabské emiráty. Světu se rozhodla prezentovat celou věc jako útok na islám jako takový. Saúdská rada starších učenců obvinila Švédsko z nerespektování islámu a islámského práva a její generální tajemník, šejk Fahad bin Sád al-Madžed, řekl v záchvatu ironie, že "země je hrdá na své islámské zákony ochraňující důstojnost, lidská práva a osobní vlastnictví."

Kroky Saúdské Arábie mezitím vyvolaly paniku ve světě švédského byznysu, pro které je oblast Perského zálivu velmi perspektivním a výdělečným trhem. Šéfové 31 nejvýznamnějších firem, včetně Volva, Ericssonu nebo HM, se podepsali pod otevřeným dopisem otištěným v deníku Dagens Nyheter, ve kterém žádají švédskou vládu, aby v zájmu dobré pověsti Švédska jako obchodního partnera nerušila vojenskou zakázku.

Obchod podle dopisu je a vždycky byl "důležitým nástrojem k podpoře demokracie a lidských práv". Což je bezpochyby pravda zvláště v oblasti obchodu se zbraněmi; mimo jiné švédským materiálem vybavená saúdská armáda pomáhala brutálně potlačit protesty v sousedním Bahrajnu a momentálně vojensky zasahuje v Jemenu.

Hlavy švédského byznysu se dokonce obrátily na krále s žádostí o pomoc, a panovník už se na schůzce se saúdským ministrem zahraničí pokoušel diplomaticko-obchodní krizi mírnit. Také ve vládních řadách propukla panika a rozkol mezi pragmatiky v sociální demokracii a idealisty na druhé straně. Ostatně sám premiér Stefan Lövfen patřil mezi umírněné zastánce dohody.

Smutné je, že na švédskou stranu se ve sporu prakticky nikdo nepostavil a další západní státy raději mlčí, aby se nepřipravily o cenné spojence. Německo zatím alespoň pozastavilo spornou dodávku moderních tanků Leopard II, ale dokonce ani hlavní evropská média nevěnují souboji prostor. Rozhodně ne dost.

Evropské vlády kromě toho nerespektují společný postoj na vývoz vojenských technologií, schválený v roce 2008 Radou EU a doslova vyžadující "respekt k lidským právům v cílové zemi" jako předpoklad uskutečnění vojenského kontraktu. Saúdská Arábie je příliš lukrativní trh pro zbrojaře a další byznysmeny, koneckonců dnes je to největší dovozce vojenské techniky na světě. A americké, britské nebo francouzské firmy se předhání o to, kdo jim potřebné moderní systémy dodá.

Dokonce i Česko prodává zbraně do arabské monarchie, v roce 2013 v hodnotě tří set milionů korun. A podobně postupuje v případě jiných lokálních diktatur, jako je Egypt (660 milionů v roce 2013), momentálně třetí největší dovozce českých zbraní, nebo Spojené arabské emiráty (165 milionů).

Saúdská monarchie se zcela evidentně pokouší svou tvrdou reakcí udělat z malého Švédska exemplární příklad. Pokud si někdo zvnějšku dovolí kritizovat království, musí být podobně jako kritik zevnitř potrestán; a nástrojem trestání každé diktatury jsou také obchodní zájmy. Saúdská Arábie se snaží vyslat Západu vzkaz, že každý kritik režimu za své postoje zaplatí vysokou cenu. A tu byznysmeni ve svobodných zemích platit nechtějí.

Pokud švédská vláda zůstane ve svém postoji osamocená, dříve nebo později se podvolí a ustoupí nátlaku. Je to zkouška západního odhodlání brát porušování lidských práv skutečně vážně, a ne o nich jen mluvit třeba při podpisu dohody o dodávkách materiálu k potlačení protivládních protestů.

A zatím se zdá, že Západ v této zkoušce absolutně propadá.