Největší ropná velmoc nedávno ztratila svého neomezeného vládce, krále Abdalláha ze Saúdské Arábie. Devadesátiletý muž zemřel po třech týdnech v nemocnici a s jeho odchodem se okamžitě vynořil mediální souboj o vládcův obraz.

Spojenci z celého západního světa to vidí jednoznačně; Abdalláh byl osvícený reformátor "oddaný míru", jak prohlásil britský premiér David Cameron. Velkou reakci vyvolal komentář šéfky Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christiny Lagardeové, podle níž byl také "významným obhájcem žen".

V reakci na to vyšla v jiných médiích řada rozhořčených reakcí. Anne Perkinsová v britském deníku Guardian označila poznámku z úst Lagardeové za "zradu žen, které doslova riskují všechno ve snaze změnit utlačovatelský patriarchát, ve kterém žijí". Radikálně odlišné pohledy na zesnulého krále vybízejí podívat se s odstupem na Saúdskou Arábii, postavení žen a roli krále Abdalláha.

Je všeobecně známo, že saúdská monarchie má velmi problematický vztah k lidským právům; jinak řečeno lidská práva v našem evropském slova smyslu v tomto státě neexistují. Právo je aplikováno na základě striktního výkladu islámu, a tento výklad má zároveň zosobňovat a zaručovat panovník.

Velký vliv na neuvěřitelném vlivu této fundamentalistické ideologie známé jako wahhábismus má samozřejmě přítomnost dvou nejposvátnějších míst islámu, tedy Mekky a Mediny. Zároveň je saúdská společnost velmi kmenová, vždyť dnešní královská rodina byla před vznikem sjednoceného státu v roce 1932 jen jednou z mnoha navzájem soupeřících rodin v regionu.

Ženy jako takové mají proto v Saúdské Arábii objektivně horší postavení než v jakékoli jiné muslimské zemi snad s výjimkou území kontrolovaných Islámským státem nebo skupinami jako Talibán, Boko Haram a al-Šabáb.

Všechny zmíněné organizace mají ostatně kořeny právě v Saúdské Arábii, která z ropných zdrojů dlouhodobě štědře podporuje šíření "svého" výkladu islámu. Saúdskoarabské ženy fungují v systému opatrovníků, kterého musí mít každá z nich. Obvykle jde o otce, bratra nebo posléze manžela. A ten má formálně nad svěřenou ženou moc podobně absolutní jako saúdský monarcha nad svou zemí - žena bez svolení nesmí cestovat, nechat se zaměstnat, vdát se nebo rozvést.

Pravomoci opatrovníků se vztahují také na některé zdravotnické zákroky. Je obecně známou perličkou, že saúdské ženy nesmí usednout za volant. A samozřejmě nemají žádná politická práva. Ve srovnání s tím působí démonizovaný šíitský Írán jako oáza genderové rovnosti.

Nedodržování těchto – a všech ostatních pravidel – se v Saúdské Arábii velmi přísně trestá, například za nevěru hrozí ženě trest smrti, zatímco saúdský muž může mít více manželek, což je v ostatním arabském světě rarita i mezi absolutními panovníky. Stačí srovnat marockého či jordánského královského kolegu, kteří mají jedinou manželku, a to v obou případech velmi silnou a veřejně činnou osobnost. Oproti tomu všichni saúdští králové měli desítky neviditelných chotí.

Špetka kosmetických reforem ženy nezachránila

Když se Abdalláh v roce 1995 po mrtvici svého bratra stal faktickým vládcem země, nastoupil právě do takového extrémního systému. A během dvaceti let provedl ve vztahu k ženám několik změn. Asi nejdůležitější z nich bylo založení Technické a přírodovědecké univerzity krále Abdalláha, první vysoké školy v zemi, kde mohou společně studovat muži a ženy, a vůbec investice do vysokoškolského vzdělávání žen. Mimo jiné prostřednictvím štědrých stipendií na zahraniční univerzity včetně těch českých.

Král také jmenoval v roce 2009 do kabinetu první ženskou ministryni, samozřejmě pro ženské otázky, a první členky do formálního Poradního shromáždění. Že budou moci ženy řídit automobily, slíbil už v roce 2005, ale nikdy to nerealizoval; naopak nechal ve vězení dvě ženy-řidičky zatčené za pokus o překročení hranic do země tímto dopravním prostředkem. A

Zhodnocení domnělého Abdalláhova "feminismu" tedy velmi záleží na úhlu pohledu. Stačí dílčí reformy, když je celý stát postavený na represi, a to samozřejmě nejen vůči ženám? Zajímavým privátním dodatkem může být osud dvou jeho vlastních dcer uvězněných právě na základě systému opatrovníků už třináct let za zdmi paláce. Bez možnosti adekvátní zdravotní péče, s nedostatkem jídla a pod dohledem Národní gardy. 

A čeho se "princezny" dopustily? Podle vlastních slov se provinily podporou organizací bojujících za lidská práva, především ta ženská.