Představitelé spolku Milion chvilek zveřejnili své plány pro následující dva roky. Před letošními krajskými volbami hodlají uspořádat sérii protestně-diskuzních akcí v krajských městech a následně do června 2021 chtějí projet křížem krážem celou republiku. Spolek si nově klade výsostně politický cíl, jak ho sám označil jeho předseda Mikuláš Minář.

Hlavním cílem Milionu chvilek tak je dosáhnout toho, že "demokratické strany", jak o nich zástupci spolku hovoří, zvítězí v parlamentních volbách v roce 2021. Nic se přitom nemění na tom, že samotný spolek, v jehož čele Minář je, se politickou stranou stát nechce a výzvy k založení partaje setrvale odmítá.

Nová pozice, k níž se představitelé spolku hlásí, je pozoruhodná v tom, že si otevřeně kladou za cíl ovlivnit nadcházející volby do Poslanecké sněmovny a přispět k tomu, aby je někdo vyhrál, a někdo naopak ne. Předem si tak určili, čí vítězství si nepřejí, a v čí prospěch budou v období před sněmovními volbami pracovat a vyvíjet aktivitu.

Jediné, co zůstává trochu nejasné, je, jak přesně si ono vítězství demokratických stran představují, a zčásti možná i to, jaké strany za demokratické považují. Určitě sem řadí pětici stran, s jejichž zástupci se setkali před druhou demonstrací na Letné (Piráti, ODS, TOP 09, hnutí STAN a KDU-ČSL).

A zřejmě sem spadá i ČSSD, kterou spolek rovněž pozval na svoji prosincovou akci na Klárově (sociální demokraté jejich pozvání odmítli), kde politici měli představit svou vizi pro Českou republiku. Patří sem asi také na Klárově řečnící poslanec a starosta Prahy 7 Jan Čižinský se svým projektem 3000 statečných.

Vítězství ve volbách a sněmovní většina

Demokratickými stranami už ale podle Mináře a jeho kolegů očividně nejsou SPD a KSČM a zjevně ani hnutí ANO, minimálně dokud ho vede Andrej Babiš a uskupení se nachází pod jeho vlivem. Těžko říct, jak je to s Trikolórou Václava Klause mladšího. Ta asi z pohledu Milionu chvilek bude spíše problematická, a pokud by vyhrála volby, Minář a spol. by to s vysokou pravděpodobností za splnění svého cíle a vítězství demokracie nepovažovali.

Největší otázka je, co konkrétně Milion chvilek oním vítězstvím ve volbách myslí. Znamená to, že některá strana či koalice partají přeskočí Babišovo hnutí ANO a bude mít lepší volební výsledek? A co když se to sice stane, ale Babiš se svým hnutím přesto sestaví vládu, získá důvěru a bude vládnout?

Takové volební vítězství demokratických stran by bylo možná symbolickým úspěchem a morálním vítězstvím, ovšem jinak by bylo bezcenné. Má tedy Milion chvilek za vítězství ve volbách to, že demokratické strany volby vyhrají a současně budou schopné dát dohromady vládu s důvěrou a obsadit post premiéra? Pouze takové vítězství by jim k něčemu bylo.

Vítězství ve volbách je hezká věc, ale samo o sobě je k ničemu. Ke splnění cíle Minářova spolku by demokratické strany musely dát dohromady většinu ve sněmovně, což je pro ně těžší než pro Babiše. Ten má větší manévrovací prostor, protože buď může znovu vsadit na variantu s KSČM a ČSSD, případně na Trikolóru, kdyby se dostala do dolní komory, anebo se může pokusit zlákat do koalice některou z dalších demokratických stran. A nikde není psáno, že některá z nich v touze sáhnout si na vládní posty jeho lákání nepodlehne.

Vnitřní transformace a správní občané

Jak chce svého cíle Milion chvilek dosáhnout, popsal Minář na tiskové konferenci spolku takto: "Zaprvé každý z nás se stane médiem. Díky našemu společnému úsilí se o Babišových problémech dozví každý. Zadruhé vytáhneme na světlo hlavní problémy naší země i důležitá regionální témata. Zatřetí budeme i nadále pokračovat v aktivizaci občanské společnosti a propojování aktivních lidí po celé republice. A začtvrté budeme i nadále vyžadovat od demokratické opozice jasnou vizi, aktivní snahu oslovit nové voliče a rozumnou formu vzájemné spolupráce."

Milion chvilek tak jednak chce, aby se po republice šířila zpráva o tom, proč je Babiš špatný, a zároveň aby demokratické strany měly i jeho voličům co nabídnout. To je samozřejmě lepší, než kdyby Minář a spol. se v nich jenom pokoušeli vybudit jejich morální a demokratickou uvědomělost a pouze se snažili dosáhnout jejich vnitřní transformace.

Na druhou stranu dělení na "demokratické strany" a ostatní je celkem sporné a působí tak, že Milion chvilek dělí občany na ty správné a uvědomělé, pro které je hodnotou demokracie, a proto volí demokratické strany, a pak ty zbývající, pro které je důležité něco jiného. A i když se je možná snaží nehodnotit a nesoudit, stejně tak ve skutečnosti činí.

Nakolik tahle strategie může fungovat, se teprve ukáže. Jednotlivé body ukazují, že Milion chvilek se chce soustředit na několik různých rovin, které se mohou navzájem posilovat. Jestli ale mají demokratické strany zvítězit, musí hnutí ANO přestat volit minimálně část jeho voličů, a naopak některé z demokratických stran či jejich koalici musí začít volit větší množství lidí.

Nejsilnějšími demokratickými stranami jsou dnes Piráti a ODS, ovšem to, že by tyto dvě strany vytvořily koalici, která by měla za cíl porazit hnutí ANO, není vůbec ve hře. Kdo jiný z demokratických stran by mohl Babiše přemoci? Nikdo takový není na obzoru. Vítězství demokratických stran ve volbách je proto zatím, zdá se, utopie.

Transparentní Milion chvilek a křížem krážem republikou

Jediným uskutečnitelným cílem by bylo usilovat o to, aby demokratické strany v úhrnu získaly více než 101 poslanců a poslankyň. Tahle strategie ovšem může zabrat pouze za předpokladu, že žádná z nich posléze nevstoupí do koalice s hnutím ANO podobně jako ČSSD po posledních sněmovních volbách.

Zpráva, kterou tak Milion chvilek vysílá svým příznivcům, je ta, že mají volit nejen demokratické strany, nýbrž takové demokratické strany, které mají, co největší šanci Babiše a hnutí ANO porazit, nebo alespoň ty, které nikdy s Babišem nepůjdou do koalice ani jinak nepodpoří vznik jeho vlády. Potíž je, že se to nedá stanovit úplně předem.

To, že má Milion chvilek výsostně politický cíl a chce ovlivňovat volby, a přitom sám nechce do politiky vstoupit, je problematické. Samozřejmě je spousta aktérů, kteří o to usilují více či méně skrytě, a předností Minářova spolku je, že to dělá aspoň transparentně a otevřeně to přiznává.

I tak to ale Milion chvilek vtahuje do politického zápasu. Stále méně je tak možné na něj nahlížet jako na neutrální a nezávislý občanský spolek, kterému jde pouze o demokracii v České republice. Jeho cílem zkrátka je, aby některé strany volby vyhrály, a ostatní ne. Některým tedy chce v důsledku pomáhat, a od volby jiných hodlá občany naopak odrazovat.

Na tom, že si spolek klade zmiňovaný politický cíl a zdůrazňuje, že projede křížem krážem republiku, je vidět, že se chce aktivně zapojit do předvolební kampaně na straně uvedených demokratických partají, o jejichž volební vítězství usiluje.