Poslanec, starosta Prahy 7 a předseda klubu pražských zastupitelů za Prahu Sobě Jan Čižinský na demonstraci Milionu chvilek na pražském Klárově oznámil záměr vytvořit politickou sílu, která si dává za cíl oslovit ty, koho tradiční partaje oslovit neumějí.

Čižinský chce dát dohromady 3000 statečných, kteří budou mluvit s občany, získají jejich podporu pro nové lidi v politice a posléze změní naši zem k lepšímu. Nemá jít o politickou stranu či hnutí, poslanec nechce tříštit síly, ale naopak spojovat. Sílu, kterou vytvoří, chce nabídnout demokratickému táboru.

Podobný projekt tady zatím nebyl. Liší se už jen tím, jakým způsobem vzniká, a hlavně postupnými kroky, jak ho Čižinský a spol. buduje. Východiskem není politický program (ten se má vytvořit až později a má se na něm podílet oněch 3000 statečných) či nějaká konkrétní vize, ale skupina aktivních lidí, které spojují určité hodnoty a kteří touží po změně.

Čižinského záměr dát dohromady to, čemu trochu tajemně a velmi vágně říká politická síla, provází dlouhá řada neznámých. Na obecné úrovni víme, co má v plánu: vytvořit tým minimálně tří tisíc nadšených lidí, promluvit alespoň s milionem občanů po celé České republice, společně najít "dobré lidi" a vyslat je, aby začali měnit zem.

Jak přesně ji budou měnit, se v tuto chvíli můžeme jen dohadovat. Jediné, co se na webu www.3000statecnych.cz dozvíme, je, že to má být k lepšímu, což je vskutku hodnotná a velmi nosná informace. Celkově to vypadá, že důležitější složkou projektu 3000 statečných je ono "kdo" a "jak" než "co". Jako by to, že do toho půjdou skvělí, hodnotově zaměření lidé a budou to dělat zespoda, aktivisticky a dobrovolnicky, už v sobě obsahovalo vše potřebné a zbytek z toho již automaticky vyplýval a nebylo třeba se o něm více rozepisovat.

Zklamaní občané a 3000 statečných

Obsah a jeho prezentace se však nedá podcenit, zvlášť s ohledem na to, jaké cíle si Čižinský klade. Pokud se chce zaměřit především na ty, kteří "jsou zklamaní vývojem posledních třiceti let", a chce přivést k volbám občany, kteří k nim nechodí, je klíčové, jak a čím je osloví. Proč by ho měli poslouchat? Proč by měl uspět tam, kde se opozičním stranám nedaří? Co nabídne 3000 statečných, co jiní ve své nabídce nemají? Starosta Prahy 7 na to prozatím uspokojivou odpověď nedává.

Tím hlavním je zřejmě změna formy, kdy voliče nebude oslovovat partaj či hnutí, nýbrž abstraktní politická síla, která se až po čase v cosi přetvoří. To je sice na jednu stranu zajímavé a pro spoustu občanů může být tenhle způsob atraktivnější a ve výsledku efektivnější, než kdyby se je pro totéž snažilo získat konkrétní uskupení.

Zádrhel ovšem spočívá v tom, že nově vzniklá politická síla se stejně nakonec bude muset spojit s nějakou už fungující stranou či hnutím, anebo se v ně přetvořit. Další velká neznámá je proto spjatá s tím, na čí kandidátní listině se ve skutečnosti objeví kandidáti, které Čižinský a spol. vyšlou do voleb.

Bude to na kandidátce jedné strany, nebo koalice dvou či více stran? Mají s některými uskupeními už něco předjednáno, anebo budou o všem teprve jednat a dohadovat se o tom? A podaří se jim to, nebo jednání selžou a Čižinského politická síla se bude muset na poslední chvíli ustavit jako samostatná strana či hnutí a kandidovat sama za sebe, a tím pádem se stane to, co teď poslanec zvolený za KDU-ČSL odmítá: vznikne nová partaj, která bude dál štěpit a drolit už tak rozpadlé stranické spektrum.

Čižinského představa, že dá dohromady několik tisíc lidí, s nimi osloví milion občanů, získá obrovské množství jejich podpisů ("nabídneme jim lepší budoucnost a získáme pro ni jejich podpis"), a pak to jako nevěsta s velkým věnem nabídne "demokratickému táboru", který se o ně popere a samou ochotou s nimi spolupracovat jim utrhá ruce, působí krásně.

Není ale vůbec jisté, co na to ostatní strany řeknou a jak to dopadne. Co když budou mít strach, že výsledná společná kandidátka jim přinese méně poslaneckých mandátů, než kolik by jich měly, kdyby kandidovaly samostatně?

Fůra hodnot a stopové množství programu

A hlavně: jaký bude politický program, se kterým ona nově vytvořená formace složená z jedné či více opozičních stran a kandidátů postavených Čižinským a spol. půjde do voleb? Bude to ten samý, se kterým nadšenci z 3000 statečných obejdou občany a získají pro něj jejich podpisy? A co když se bude lišit? Anebo co když lidé sice budou ochotní volit Čižinského statečné, už ne však spolu s nimi kandidáty ostatních partají? Je to zkrátka jedna otázka vedle druhé.

Čím méně toho víme o politickém programu 3000 statečných, tím více toho víme o hodnotách, které starostu Prahy 7 a spol. spojují. Jako všechno, co se Čižinského projektu týká, však vyznívají dost obecně. Nově vznikající politická síla se tedy zaklíná slušností, spravedlností, úctou, důvěrou, budoucností a odvahou.

To, jak jsou jednotlivé hodnoty na webu 3000 statečných popsané, naznačuje sem tam i nějaké stopové množství programu. Ovšem většinou jde o prázdné věty a stokrát obehraná moudra: "Musíme na sebe být slušní a mluvit spolu. Svět není černobílý, každý máme svůj kus pravdy. Jsme sousedé v naší krásné zemi, nesmíme se jen rozdělovat a hádat." Tohle by podepsal snad každý, ale realita je tomu na hony vzdálená.

Jedna věc je si to uvědomit a souhlasit s tím, a druhá se podle toho chovat. Podobně se to má s úctou, kterou Čižinský a spol. rovněž vyzdvihují: "Úctu si zaslouží každý, opravdu každý, i když nemá nic na kontě a konexe. Třeba senioři nebo rodiny a každý, kdo žije od výplaty k výplatě anebo od důchodu k důchodu."

Vzájemná úcta mezi lidmi je velká věc. Plynou z ní však také nějaké politické a ekonomické důsledky? Jde jen o to, že se k sobě budeme chovat hezky a slušně, anebo se to promítne i do jednotlivých kapitol státního rozpočtu? A do jakých přesně a jakou měrou?

Nepolitické, neideologické a na dobrých úmyslech založené

Čižinského politická síla tak není beztvará jen ohledně své formy, ale i politického a ideologického obsahu. A pokud se zde určité jeho jemné náznaky vyskytují, dají se vykládat různě.

"Třicet let po revoluci je čas, abychom začali víc věřit. Jeden druhému i sami sobě. Třeba tím, že za sebe nenecháme úplně ve všem rozhodovat stát, že převezmeme odpovědnost za další vývoj naší společné země," píše se na webových stránkách 3000 statečných.

Opět je to velmi vágní a není jasné, co přesně se tím myslí. Vyplývá z toho reforma našeho penzijního systému? Nebo se tím říká jenom to, aby se lidé zajímali o veřejné dění a občansky se angažovali? A co Čižinský a spol. chtějí dělat pro ty, které vývoj za posledních třicet let zklamal a které chtějí znovu motivovat k tomu, aby přišli k volebním urnám?

Jestliže naznačují, že by chtěli, aby tito lidé viděli výhody demokracie ve svém životě, jak toho chtějí dosáhnout? Přiměje formující se politická síla také zklamané občany převzít odpovědnost za další vývoj České republiky? Nebo se zrovna tohle týká jen oněch 3000 statečných, a už ne jejich potenciálních voličů? Anebo to bude takový mix? Trochu odpovědnosti a trochu státu tak, aby si každý našel to své?

Celý Čižinského projekt se zatím jeví, jako by byl primárně založený na dobrých úmyslech a určitých hodnotách. Je to svého druhu nepolitické, neideologické a proti zkorumpovaným politikům zaměřené hodnotově pojaté uskupení-neuskupení hlásající změnu a naději. Přesněji řečeno síla. Síla, která může leccos dokázat, ale může se i rozplynout v prostoru. V tuhle chvíli je to záležitost pro 3000 nadšenců. Zda to bude nejen pro ně, se teprve ukáže.