O připojení pravobřežní části německého Zhořelce k Polsku bylo rozhodnuto v roce 1945, "hranice míru a přátelství na Lužické Nise" však byla stvrzena až o pět let později. Na dlouhá léta se tak řeka stala nepřekročitelnou hranicí.

Jako jedno z mála německých měst přežil Zhořelec válečné časy téměř bez újmy, a může se tak dnes pochlubit mnoha dochovanými památkami. Zvláště německou stranu s historickým jádrem navštěvují nejen turisté, ale i filmaři světových jmen. "Görliwood" využil Quentin Tarantino pro Hanebné pancharty i Stephen Daldry pro svého Předčítače, secesní interiéry zhořeleckého Obchodního domu se pro změnu hodily do Grandhotelu Budapešť s Ralphem Fiennesem v hlavní roli.

V minulosti procházelo Zhořelcem několik důležitých cest. Královská Via Regia, propojující španělské a francouzské země s Německem, Polskem a Kyjevem, byla nejvýznamnější z nich. Počátkem 12. století stával nad Nisou hrad knížete Soběslava I., mezi lety 1076-1253 a 1329-1635 náležel totiž Zhořelec k Českému království. Ve století třináctém přišli na pozvání krále Přemysla Otakara I. němečtí kolonisté. Důležitým datem je také rok 1346, kdy za podpory Karla IV. vzniklo tak zvané Lužické šestiměstí (Zhořelec, Žitava, Budyšín, Kamenec, Lobava a Lubáň). Spolek šesti měst sehrál významnou roli například v dobách husitských válek.

A císař Karel ještě jednou. Pro svého nejmladšího syna Jana, zvaného Zhořelecký (1370-1396), vytvořil panovník tzv. Zhořelecké vévodství. Město se tak poprvé a naposled stalo panovnickou rezidencí, kde císařův syn dosti často pobýval, vydržoval si zde dvůr a pořádal slavnosti s rytířskými turnaji.

Za bojů krále Václava IV. s panskou jednotou podporoval Jan svého nevlastního bratra finančně i osobním nasazením jako jeden z rukojmích. Podezíravý Václav se mu za vysvobození ze zajetí příliš neodvděčil. Nepomohl při splácení rozsáhlých dluhů, nadělaných verbováním vojsk na jeho záchranu, a posléze Janovi úplně odňal svou přízeň. Zhořelecký byl nucen opustit Čechy a zamířit do Braniborska, kde hledal útočiště v dolnolužickém klášteře Neuzelle. Tady strávil mladík jedinou noc. Hned ráno druhého dne byl nalezen mrtev. Viník předpokládané otravy, o níž se ihned začalo spekulovat, nebyl nikdy nalezen. Janovou smrtí 1. března 1396 skončila také existence Zhořeleckého vévodství.

V místech Janova sídla dnes stojí kaple sv. Anny. Nedaleko najdeme i "Zhořelecký Jeruzalém" (kapli Golgoty, Boží hrob, Olivetskou horu s potokem Cedron), který po návratu z kajícné cesty do Svaté země nechal vybudovat zhořelecký starosta Georg Emmerich v letech 1481 až 1504. Pouť absolvoval poté, co svedl dívku, s níž měl zakázáno se oženit.

Blízký Nikolaikirche, pozdně gotický chrám sv. Mikuláše, je se svými základy z roku 1100 nejstarším zhořeleckým chrámem. Nezvyklý expresionistický interiér vznikl coby památka na padlé v první světové válce. Okolo kostela se rozkládá působivý Nikolaifriedhof s několika stovkami starobylých náhrobků. Odpočívají tu slavné zhořelecké osobnosti jako astronom Scultetus či mystik Böhme. A také Minna, jedna z nenaplněných lásek Johanna Wolfganga Goetha.

Krásná Minna Herzliebová (1789-1865) náklonnost známého muže (stárnoucímu poetovi bylo už osmapadesát a Minně teprve osmnáct let) příliš neopětovala. Přesto inspirovala Mistra k několika sonetům a k literární postavě Otylie v románu Spřízněni volbou. Minnin další život však nebyl z nejšťastnějších, po nevyvedeném manželství skončil v psychiatrické léčebně právě ve Zhořelci.

To matematik, kartograf a astronom Bartholomaeus Scultetus (1540-1614) si na uznání stěžovat nemohl. Nejenže přítele známého Tychona Braheho hned šestkrát zvolili zhořeleckým purkmistrem, ale svou přízeň mu projevil i sám císař Rudolf II. udělením šlechtického titulu. Deníky autora první mapy Horní Lužice poskytují dodnes detailní obraz Zhořelce přelomu 16. a 17. století. O něco mladší Jakob Böhme (1575-1624), odpočívající na stejném hřbitově, měl být původně ševcem. Přesto se stal uznávaným náboženským mystikem a velkým německým filozofem, překládaným do mnoha cizích jazyků.

Kromě nejstaršího Svatomikulášského kostela nabízí město nad Nisou ještě několik duchovních stánků. Dominantní polohu zaujímá Peterskirche, gotický chrám sv. Petra a Pavla na ostrohu nad řekou. Dvojice štíhlých věží pochází až z 19. století, kostelní základy jsou ovšem původu románského. Pětilodní bazilika s délkou přes šedesát metrů upoutá krásnou síťovou klenbou, Slunečními varhanami s reliéfy šestnácti sluncí, gotickou kryptou i portréty zdejších duchovních. Naproti kostelu najdeme Waidhaus, nejstarší světskou stavbu Zhořelce. Název získala dle borytu barvířského (německy Waid), který zde obchodníci skladovali.

Opominout nelze ani Frauenkirche na Mariánském náměstí či kostel Nejsvětější Trojice, chrám sv. Jakuba a novorománský Lutherkirche se základním kamenem položeným u příležitosti výročí Lutherových narozenin. Na polské straně je raritou dochovaná secesní synagoga, která jako jedna z mála německých židovských svatostánků přežila pogrom křišťálové noci, když ji zachránili zhořelečtí hasiči.

Zajímavé jsou i zhořelecké věže. Středověká Mikulášská, Dicker Turm neboli Tlustá věž podle pětimetrových zdí. Věž Reichenbašskou opustil věžný teprve v roce 1904 a jeho pokoje si dodnes můžeme prohlédnout. Velkou chybou by také bylo nespatřit mohutnou baštu Kaisertrutz a Ober- i Untermarkt, tedy Horní a Dolní tržiště, nás láká mnoha dalšími historickými stavbami. Starobylou radnici zdobí renesanční hodiny se dvěma ciferníky a erbovní reliéf krále Matyáše Korvína. Ostatně ani další panovníci Zhořelcem nepohrdli. Kromě Karla IV. s jeho syny tu přebýval i Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad či Ferdinand I.

Pokud jde o místní speciality, lépe pro změnu poslouží strana polská, i když slezskou kuchyni si můžeme vychutnat všude. Vyhlášené jsou görlitzské koláče, vydatná "slezská nebesa" (Schlesisches Himmelreich) nabízejí uzený bůček s bramborovými knedlíky a omáčkou ze sušených švestek, meruněk, skořice a citrónové kůry. Chuť citrónu objevíte i ve speciálním vánočním zhořeleckém bratwurstu.

Mladší návštěvníci jistě ocení návštěvu zdejšího zooparku s lužickým selským dvorem a tibetskou vesničkou, popřípadě historickou parkovou železnici vedle pivovaru Landskron a lesní lanové centrum s obrovským toboganem ve tvaru hlemýždě. Tak tedy šťastnou cestu a pěkné zážitky!