Malé Versailles, které je nejen sídlem ctností a neřestí

GALERIE MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Láká vás barokní doba se svou hudbou, divadlem a architektonickými skvosty? Pak je Kuks tou nejlepší volbou. Monumentální barokní areál poblíž Jaroměře ve východních Čechách nabízí nezapomenutelný zážitek.

Braunovy ctnosti na Kuksu

Braunovy ctnosti na Kuksu,zdroj: Helena Kalendová

Dnešní Kuks je ovšem pouhým torzem velkolepého projektu hraběte Šporka, náležejícího k nejzajímavějším, ale i nejkontroverznějším postavám českého baroka. Kdyby nás stroj času přenesl o nějakých tři sta let nazpět, spatřili bychom Kuks v mnohem rozmanitější a barevnější podobě. Počátkem 18. století se do původně nevelké osady na břehu Labe sjížděla společnost i umělci z celé Evropy.

Hrabě František Antonín Špork (1662 – 1738) zdědil Kuks spolu s Konojedy, Lysou nad Labem a dalšími statky po svém otci, císařském generálovi Janu Šporkovi, původem z prostého selského rodu v německém Vestfálsku. Ten se k titulu dědičného říšského hraběte i zisku nemalého majetku dopracoval dík mimořádným vojenským schopnostem.

Ač sám nevzdělaný, dopřál svým dvěma synům univerzitní studia. František Antonín absolvoval rovněž typickou kavalírskou cestu po evropských zemích, zakončenou dvouletým pobytem na dvoře krále Ludvíka XIV. Nejpozoruhodnějším plodem francouzské inspirace je právě Kuks, malé Versailles.

Příznivý výsledek analýzy léčivých, byť nepříliš vydatných kukských pramenů, přivedl hraběte Šporka k myšlence na vybudování lázní. Kuccus-Baad nezůstaly osamoceny. Na přelomu 17. a 18. století vyrostl v do té doby neznámém Kuksu velkolepý barokní areál.

Braunovo sochařské veledílo

Dominantou levobřeží byly lázně se zámeckým sídlem, na pravém břehu Labe vznikl chrám s rodovou hrobkou plus špitál pro stovku vojenských vysloužilců. A samozřejmě slavný cyklus Braunových soch. Matyáš Bernard Braun (1684-1738), tyrolský rodák a špičkový sochař českého baroka, náležel k nemalé skupině hrabětem podporovaných umělců. V Kuksu mu jeho mecenáš zajistil práce opravdu nad hlavu.

Známé Braunovy alegorické řady vznikly v rozmezí pouhých dvou let. Dvanáct Ctností a stejný počet Neřestí shlíží kamennými pohledy ze severní strany špitální budovy, doplněné o postavy Osmera blahoslavenství na terase před kostelem Nejsvětější Trojice. Oproti běžně rozšířeným představám byly - barevné.

A jak je od sebe rozeznáme? Pomohou nám atributy. Ctnosti počínají veselým Andělem blažené smrti, následuje Víra s křížem, vzhůru hledící Naděje, Láska je zpodobněna coby matka. Trpělivost má beránka, Moudrost několik tváří, to aby mohla hledět do minulosti i budoucnosti. Statečnost třímá maršálskou hůl, dvě hrdličky Cudnosti se zakrytou tváří symbolizují manželskou lásku a věrnost. Píle vlastní včelí úl, Štědrost roh hojnosti s plody země, Upřímnost drží srdce v dlani. Spravedlnost má zavázané oči a Střídmost naplněný pohár - zná totiž svou míru.

Neřesti, uvedené truchlícím Andělem žalostné smrti, jsou tyto: Pýcha s pávem, Lakomství s měšcem a truhlicí pokladů, Smilstvo s opicí. Závist se vzteklým psem si kouše vlastní jazyk, vepř Obžerství symbolizuje nenasytnost, Hněv doprovází rozzuřený medvěd, Lenost se opírá o osla a Zoufalství si vráží dýku do prsou. Lehkomyslnost je rozesmátá dívka, Pomluva drží hořící snop - ano, tak rychle se šíří klevety. Lstivost s maskovanou tváří doprovází vychytralá liška. Poslední křivopřísežný Podvod už není Braunovým dílem. A Blahoslavení? Čistého srdce, Tišší, Trpící pro spravedlnost a po ní toužící, Chudí duchem a Pokojní, Plačící a Milosrdní. Uprostřed stojí Náboženství.

V kukském areálu je rozmístěno ještě několik Braunových soch, třináct postav v zahradě za špitálem, zpodobňujících živly, roční doby a svobodná umění, však už je dílem jiného sochaře. To ostatně poznáte na první pohled.

Špitál pro veterány

Stovku vojenských vysloužilců, kterým byl původně špitál neboli hospital určen, už dnes v budově nenajdete, přestože Šporkova špitální nadace přežila do neuvěřitelného roku 1949. Původně se o potřebné staral řád Milosrdných bratří, pečující rovněž o zdejší zahradu s léčivými bylinami a lékárnu U granátového jablka, kterou si v Kuksu můžete prohlédnout dodnes. Strava, léky i ošacení byly zdarma.

V místech hlavního nemocničního sálu se nachází lapidárium s originály Braunových soch. Sídlí zde i České farmaceutické muzeum a pracoviště Univerzity Karlovy, ve sklepení se ukrývá Česká banka vín. Pro hladové a žíznivé poutníky je na okraji terasy připravena restaurace Na sýpce.

Z lázeňského a zámeckého komplexu na druhém břehu řeky nezůstalo téměř nic. V propadlišti času zmizelo závodiště, divadlo, keřové bludiště i alegorické sochy trpaslíků či harlekýnů na mostě. Jen po schodišti o dvaapadesáti stupních můžeme i dnes sejít dolů k Labi. Postranními kamennými žlaby stékalo za šporkovských dob víno, na kašně vyhrával kamenný Polyfémos líbivou melodii z hracího strojku. Byl umístěn v zádech sochy a rozeznívala jej padající voda.

Kontroverzní hrabě

Další barokní perla, tzv. Braunův Betlém, se skrývá v Novém lese u nedaleké Žirče. K divoce zarostlým poustevníkům a biblickým scénám od "východočeského Michelangela" dovede poutníka naučná okružní stezka Půjdem spolu do Betléma s počátkem i koncem na parkovišti v obci. Zážitek je opravdu mimořádný, a vousatý Juan Garin v nadživotní velikosti zůstane jistě ve vzpomínkách nejednoho z návštěvníků. Inspirací ke kamenné výzdobě posloužila hraběti návštěva Adršpašských skal s jejich bizarními pískovcovými útvary.

Se sousedními žirečskými jezuity měl Špork dlouholeté spory, tak jako ostatně s mnoha úředníky i členy rodiny. Na jedné straně až k obžalobě z kacířství svobodomyslný člověk, velkomyslný mecenáš věnující se dobročinnosti (kromě kukského vybudoval další hospital v Lysé nad Labem, v konojedském zámku zřídil lékárnu a špitál pro pětačtyřicet chudých), na straně druhé osoba, vymáhající malicherně nejeden závazek a honící se za tituly a společenským uznáním.

Coby šestasedmdesátiletý zemřel hrabě František Antonín Špork 30. března 1738 v Lysé nad Labem. Pohřben je v milovaném Kuksu v rodinné hrobce pod kostelem Nejsvětější Trojice italského architekta G. B. Alliprandiho. Po jeho smrti pozbyl Kuks své výjimečnosti. Přispěla k tomu i ničivá povodeň v roce 1740 a opakované průchody pruských vojsk spolu s cholerou, jíž podlehl i další Šporkův dvorní umělec, rytec Michael Heinrich Rentz. Rovněž jeho muzeum, tak jako mnoho dalšího, můžete v Kuksu prozkoumat.

Přes svou kontroverznost za sebou František Antonín Špork zanechal vskutku velkolepé dílo. Přijeďte se podívat. Třeba na některý z mnoha koncertů – Hudební léto je v plném proudu, srpnový festival barokního umění Theatrum Kuks na nás teprve čeká, zrovna tak jako podzimní vinobraní či Svatohubertské slavnosti. V Kuksu se ostatně můžete i vdát nebo oženit. Hrabě by měl určitě radost.

Tagy: Česko domácí turistika a cestovní ruch

Zdroje: vlastní