Dnešní město najdeme poněkud jinde, než původní Staré Prachatice, někdejší trhovou osadu z 11. století. Výhodné místo si dle archeologických nálezů oblíbil už člověk paleolitický, leč staroprachatičtí se koncem 13. století rozhodli pro stěhování, a založili Prachatice současné. Bouřlivý rozvoj způsobila výhodná poloha na tzv. Zlaté stezce (Goldener Steig).

Název "Zlatá", užívaný pro důležitou spojnici Čech s bavorským Podunajím od 16. století, nenaznačuje ovšem přepravu zlatých cihliček či prutů, ale mimořádnou výnosnost stezky. Hlavní komoditou byla ve skutečnosti sůl. Právě jí vděčí nejedna šumavská vesnice, město či hrádek za svůj vznik. Z východoalpských ložisek se nezbytná středověká surovina plavila ve speciálních bečkách kónického tvaru do bavorského Pasova, odkud naložena na soumary putovala na českou stranu.

Z jihu k nám proudilo také víno, koření, látky, benátské sklo či exotické ovoce, směrem opačným obilí, med, maso, kůže, chmel a pivo. A speciální kořalka, kterou si ostatně coby Prachatickou pálenku můžete dopřát dodnes. Oběma směry pak putovali kolonisté a nové myšlenky.

Po stopách soumarských cest

Zlatou stezku tvořily tři větve - prachatická, vimperská a nejmladší kašperskohorská, všechny s počátkem v Pasově. Za vlády Rožmberků, tedy v dobách největší slávy, tudy týdně překlopýtalo na dvanáct stovek koní, a regulace pohybu po stezce speciálními soumarskými řády se stala nezbytností. Mimochodem, soumar (Säumer) neznamená pouze dobytče, označení náleží v přeneseném slova smyslu i jeho vlastníku či pronajímateli. Soumarské karavany putovaly po celý rok, a v místech odpočinku vznikala soumarská sídliště jako české Volary či německý Waldkirchen.

Husitské bouře i třicetiletá válka zasadily frekventované obchodní tepně citelné rány, závěrečným hřebíčkem do rakve byl však výnos z roku 1706, zavádějící monopol rakouské soli z Lince. Provoz na stezce postupně zcela zanikl.

Slavné časy připomínají každoroční červnové Slavnosti Zlaté stezky v Prachaticích. Letos je už nestihneme, můžeme si tedy alespoň zajít do Prachatického muzea s velkým dotykovým modelem stezky či krajinou se strážními hrádky, soumarskou osadou, hostincem a nezbytnou karavanou. Zaniklé soumarské trasy pak objevíte pod žlutočerným značením se siluetou poháněče soumarů a nákladního koně.

Unikátní panoptikum

Historické centrum Prachatic se může pochlubit nezvyklým množstvím renesančních staveb. Dochovaly se paradoxně dík úpadku města, které nemělo na "moderní" barokní přestavby, a muselo se spokojit s již existující renesancí. Na Velkém náměstí najdeme i Muzeum české loutky a cirkusu s u nás nezvyklou expozicí. Vlastně dvěma - první nás provede historií nejstarších českých loutkářů a rodinných divadel přes stoleté Kašpárky, dřevěné postavičky Alšovy a Trnkovy ke Spejblovi s Hurvínkem, Máničkou a Žerykem.

Druhá část je věnovaná cirkusům a kouzelnickým rekvizitám. Návštěvník se projde cirkusovou manéží, objeví filmový motocykl, který vozil proslulých Šest medvědů s Cibulkou. Opravdovým unikátem je pak částečně dochované panoptikum, někdejší oblíbená putovní atrakce. Nechybí zaručeně pravá mořská panna, která dokonce dýchá.

Panoptika bývala součástí poutí, jezdila s cirkusy a občas - jako to zdejší - i samostatně. Majitel pan Stejskal s ním pravidelně zajížděl do severozápadních Čech až do padesátých let minulého století. Na Ústecko, Děčínsko či Karlovarsko se panoptikum projelo vlakem, z nádraží dorazilo na místo určení několika nákladními auty, případně traktorem.

V doprovodu byla též manželka, které ve skutečnosti panoptikum patřilo. Pan Eduard Stejskal totiž pracoval za první republiky pro Hagenbeckova exotická zvířata v Hamburku, a v roce 1920 se rozhodl pro ženitbu s krásnou Marií z cirkusového rodu Kludských. Chyběl mu ovšem vhodný svatební dar. Co mohlo být lepšího než pěkné panoptikum?

A jak taková atrakce vypadala? Ústřední částí byly překvapivě výjevy náboženské, následovala "zdravověda", a konečně nějaký ten obraz lehce morbidního rázu, to aby si publikum přišlo na své. Nechyběla exotická zvěř, zvláštní přírodniny a podobně.

Dochované části prachatického panoptika (především vousaté mužské hlavy z náboženských výjevů) jsou zhotoveny z barvené parafínové hmoty a organických příměsí. Vlasy se užívaly pravé, našívané na pruhy látky či vpichované přímo do vosku. Zvláštností byly skleněné oči, vyráběné od konce 19. století ve specializovaném hamburském podniku, dodávajícím podobný tovar pro zoologické a jiné preparáty až do dnešních dnů. Většina zrestaurovaných hlav tedy hledí na návštěvníky muzea novýma očima od stále stejné firmy.

Rodiště sv. Jana Nepomuka Neumanna

V Prachaticích neopomeňme navštívit také dominantu města, gotický děkanský chrám sv. Jakuba. Najdeme tu unikátně dochovaný krov, věžní hodinový stroj a z třiapadesát metrů vysoké vyhlídky se rozhlédneme opravdu do daleka. Překvapí také kaple, zasvěcená sv. Janu Nepomuku Neumannovi, u nás nepříliš známému českému světci z 19. století.

Prachatický rodák Jan Nepomuk Neumann (1811 - 1860) přišel na svět 28. března 1811 v početné rodině Filipa Neumanna, zdejšího mistra punčochářského. Už od mládí lákala nadaného studenta Severní Amerika, kam se také po ukončení teologických studií roku 1836 vydal. Krátce po příjezdu do Států byl vysvěcen na kněze a neprodleně absolvoval cestu k Niagarským vodopádům, místu svého prvního působiště. Neumannova farnost měla pěkných 1500 kilometrů čtverečních, a Jihočech tak musel překonávat na cestě za svými ovečkami stovky kilometrů. Pěšky, koňmo či na člunu.

Ač sám z chudých poměrů, byl zaskočen tvrdým životem přistěhovalců německého, italského, irského i českého původu. "Průkopník amerického školství" se snažil o zlepšení situace, zakládal školy, kostely, zlepšoval nemocniční péči, zasazoval se za původní obyvatele (indiáni mu zachránili život při průchodu niagarskými bažinami). V den svých jednačtyřicátých narozenin byl jmenován filadelfským biskupem.

Zpět domů se mu podařilo dostat pouze jednou, na přelomu let 1855/6. To už se jeho životní pouť pomalu chýlila ke konci. Srdce jihočeskému rodákovi vypovědělo službu 5. ledna 1860 na rušné filadelfské ulici. Roku 1977 byl Jan Nepomuk Neumann z Prachatic svatořečen papežem Pavlem VI. v Římě.

A malou zajímavost závěrem - v Prachaticích byl po určitou dobu umístěn 35. pěší pluk, založený v Plzni již v 17. století. Jemu je věnován slavný song Karla Hašlera Pětatřicátníci, hoši jako květ, který se stal vojenskou písní posledních měsíců první světové války.