Roudnice nad Labem náleží mezi místa s nejstarším osídlením u nás. Původně trhová osada Rúdnica vznikla na významné Lužické cestě, spojující Prahu s Horní Lužicí. Jak název napovídá, o pojmenování se zasloužil silně železitý rudný pramen, vyvěrající při ohradní zdi kostela Narození Panny Marie. Pitný sice není, zato ruce vám dorezava zabarví i dnes.

V místech dnešního zámku stával už ve 12. století kamenný románský hrad. Ten vystřídal přemyslovské strážní hradiště, kontrolující labskou vodní cestu. Stavba na ostrohu je připisována některému z pražských biskupů, snad Danielovi, úřadujícímu v letech 1148 - 1167, či o něco pozdějšímu Jindřichu Břetislavovi.

Nejdůležitějším roudnickým biskupem byl však Jan IV. z Dražic (cca 1260 - 1343) ze starobylého rodu erbu tří vinných listů. Janův život rozhodně nepostrádal dobrodružství. Některá z nich by si dobrý biskup jistě rád odpustil, třeba když klidnou vládu Václava II. vystřídala pohnutá léta po vymření přemyslovských králů s hledáním vhodného nástupce. Janova věrnost a podpora náležela mladému Janu Lucemburskému, později jeho synovi Karlu IV.

Očištěný a se zástupem odborníků

Roku 1318 byl Jan IV. z Dražic obžalován z kacířství, zbaven úřadu a povolán k papeži do Avignonu. Vysvětlování se protáhlo na dlouhých jedenáct let, a očištěný biskup se navrátil domů jako téměř sedmdesátiletý kmet. Přesto měl avignonský pobyt i kladné stránky. Jan se seznámil s novými duchovními i uměleckými proudy a do rodných Čech ho následovalo nemálo zahraničních odborníků.

V Roudnici to byl mistr Vilém s úkolem vystavět most, klášter a kostel. Roudnický most vznikl v roce 1333 jako třetí kamenný u nás. Dnes je nahrazen obloukovým silničním mostem - starý odolal povodním, poboření stavovskými vojsky v roce 1620 a následné ostřelování Švédy však nepřežil. Do začátku 20. století fungoval pod zámkem pouze přívoz.

Husitské řádění

V roce 1333 započala i stavba kostela a řádového domu. Klášter augustiniánů-kanovníků dopadl o něco lépe než most. Jeho pozůstatky můžete spatřit při pravidelných komentovaných prohlídkách a pokochat se dochovanými ambity či ozdobnými sloupovými hlavicemi. Ty se husitům, majícím na svědomí klášterní zkázu, zničit nepodařilo.

Po několikanásobném vyplenění zdejší komunita jen živořila a počátkem 16. století definitivně zanikla. Vzácné rukopisy, Roudnická Madona či votivní obraz Jana Očka z Vlašimi s portréty Karla IV., Václava IV. a českých světců zvěstují slávu roudnického kláštera dodnes. A také první český překlad Bible, vzniklý zřejmě právě zde na biskupův popud.

Gotický kostel Narození Panny Marie husitské řádění přežil. Počátkem 18. století jej čekala přestavba ve stylu tzv. barokní gotiky, stavbu dle plánů F. M. Kaňky provedl Ital Ottavio Broggio.

Významného duchovního, odpočívajícího v rodové kapli Svatovítského chrámu, připomíná Roudnickým náměstí s jeho jménem. Tak jako Pražanům. Při Malostranské věži Karlova mostu rovněž nalezneme Dražického náměstí. Tady stával biskupský dvorec, a z Janových časů se dochovala čtyřhranná věž v Mostecké č. 16.

Polyxena, dárkyně Jezulátka

Polyxena z Pernštejna (1566 - 1642), známá dárkyně Pražského Jezulátka, je další významnou postavou roudnické historie. Slavnou sošku získala coby svatební dar od své matky, španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara. Úcta k zázračnému Jezulátku, věnovanému Polyxenou pražskému klášteru bosých karmelitánů, se postupně rozšířila do celého světa. I dnes proudí do kostela Panny Marie Vítězné zástupy věřících z Ameriky, Indie, Číny i Filipín, a samozřejmě z rodného Španělska.

Rod Pernštejnů byl sice vlivný, leč otec Vratislav měl spolu s nemalými dluhy též deset dcer, jejichž zajištění nebylo právě jednoduchým úkolem. Krásná a chytrá Polyxena tak musela vzít zavděk postarším, zato zámožným manželem.

Dvaapadesátiletý Vilém z Rožmberka, bratr slavného Petra Voka, se ženil již počtvrté, a od své jednadvacetileté nevěsty očekával především vytouženého dědice. Honosné svatby se zúčastnil sám císař Rudolf II. Snad i on tehdy ochutnal něco z 36 jelenů, 49 srnců, 1290 zajíců a 5800 kaprů. Velkolepou hostinu pak účastníci zapili 150 sudy piva a 70 vědry chutného rýnského.

Potomka to sice nezajistilo, manželství však bylo šťastné. Polyxena se dočkala úcty a respektu, a po smrti manžela roku 1592 rovněž roudnického panství. Paní, která "jakž místem, tak i smyslem všecky jiné paní v Čechách předcházeti ráčila", zde hospodařila více než dobře.

Po armádě potopa

K dalšímu sňatku se odhodlala až v šestatřiceti letech. Tentokrát zvolila stejně starého Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, vlivného diplomata a předáka katolických stavů, kterému překvapivě darovala i syna. Když se Václav Eusebius narodil, bylo jeho matce 43 let.

Mezitím rostlo napětí mezi evangelíky a katolíky, aneb jak Polyxena trefně poznamenala: "…již k tomu přichází a přicházeti bude, aby papeženci evangelíkům, aneb evangelíci papežencům na hlavy vsedli a zjezdili se". Bohužel se nemýlila.

Po pražské defenestraci ukryla z okna vyhozeného Slavatu i Martinice, a později byla nucena z Čech uprchnout. Do Čech se s rodinou navrátila teprve v roce 1624. Čtyři roky nato zemřel na Roudnici její muž, Polyxena jej následovala ve věku šestasedmdesáti let. Oba manželé spočinuli v rodové hrobce při roudnickém kapucínském klášteře, který sami založili. Ten je dnes nepřístupný a v nedobrém stavu - v roce 1950 byl zrušen a objekty připadly Československé armádě, která zde setrvala do devadesátých let minulého století.

Armáda pobývala i v roudnickém zámku, Polyxeniným synem přestavěném do dnešní barokní podoby architektem Antoniem Portou. Od 2. světové války sloužil za kasárna německé i české armádě, rodu Lobkoviců byl navrácen až po sametové revoluci. Do roku 2008 se v něm nacházela vojenská konzervatoř. Dnes si turista může prohlédnout některé části areálu i původní románské prostory, to vše pak doplnit ochutnávkou lobkovických vín.

Ani zájemci o židovské památky nepřijdou v Roudnici zkrátka. Zdejší komunita patřila k nejpočetnějším v Čechách a židovské hřbitovy jsou zde hned dva - nový a starý se sedmnácti sty renesančních, barokních i klasicistních náhrobků. Ze tří synagog se dochovala jediná, dnes ovšem hostící místní restauraci Maják.

Zdatný turista neopomene vyšplhat na roudnickou Hlásku, pozůstatek původního městského opevnění, či Kratochvílovu rozhlednu v městských sadech. Připočtěme Galerii moderního umění se sbírkou obrazů Antonína Slavíčka a znovuobnovené Muzeum Podřipska. Sportovní nadšenci ocení umělý vodní kanál na břehu Labe, využívaný pro slalom, sjezd na divoké vodě, rafting a rodeo. A příznivci pěší chůze? Ti mohou vyrazit k nedalekému Řípu. Z roudnického nádraží je to na vrchol bájné hory pouhých šest a půl kilometru.