Hrad s bájným drakem a pokladem sloužil jako útočiště alchymistů

GALERIE MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Vodní hrad Budyně, majetek králů a Zajíců z Hazmburka. Pryč jsou ty doby, kdy se po zdejších chodbách procházel slavný Tycho de Brahe, a tajemství elixíru mládí či výroby zlata se zdálo na dosah ruky. Slavný budyňský drak naštěstí zůstal na svém místě.

Do současné podoby přivedli Budyni Herbersteinové, poslední šlechtičtí majitelé

Do současné podoby přivedli Budyni Herbersteinové, poslední šlechtičtí majitelé,zdroj: Helena Kalendová

Dle zaručených legend se bájný budyňský poklad skrývá právě tam, kam hledí kamenný skřítek Kvasnička, umístěný v arkýři naproti hradní bráně. Má to však jeden háček, socha vousatého permoníka se špičatou čepicí totiž dávno změnila své místo, a tak příliš naděje na vykopání souboru zlatých soch či sudů skvělého vína nezbývá.

Můžete však navštívit znovuobnovenou alchymistickou dílnu z dob císaře Rudolfa II., kde si prohlédnete roztodivné baňky, křivule a kahany nebo zkusíte vyluštit recept na výrobu tajných směsí. Expozice se nachází v tzv. Jandově muzeu, založeném v hradních prostorách ve dvacátých letech minulého století. Základem zdejších sbírek byly trofeje z cest zdejších majitelů i dary soukromníků. Nejzajímavějším objektem byl proslulý "drak", tedy vycpaný krokodýl nilský, jehož na Budyni dovezl počátkem 16. století pan Jan Zajíc z Hazmburka ze svého putování po Palestině.

Nechybí obligátní sbírka zbraní a archeologických nálezů, návštěvník drsnějšího založení si může přečíst i ceník "úkonů" místního kata. V tzv. Zlatém sále se nacházejí unikátní renesanční fresky a sklepní prostory nabízejí interaktivní model dějin hradu. Zvídavé dítko tak může na vlastní oči spatřit třeba výbuch budyňské prachárny.

Dračí krokodýl a "obléhání" hradu

K této tragické události, která stála život jedenácti lidí a zlikvidovala téměř polovinu hradního sídla, došlo v roce 1551 za vlády pana Jana Zajíce. Objevily se spekulace, že nikoliv neopatrnost strážného, ale nepovedený alchymistický pokus zapříčinil výbuch. Manžel pravnučky Jiříka z Poděbrad Jan IV. Zajíc z Hazmburka (1486 – 1553) se totiž kromě hudby a umění zajímal též o přírodovědu a alchymii. Proslul rozsáhlou knihovnou, rozkradenou Švédy za třicetileté války, a svými cestami. To on přivezl z Palestiny živého krokodýla, z něhož lidové podání vytvořilo bájného draka. Nebohé zvíře pobývalo pár týdnů v budyňském vodním příkopu, aby skončilo vycpané na zdejší radnici.

Pan Jan byl ducha dobrodružného a svým poddaným připravil nejednu zajímavou chvilku, například ukázku pravého tureckého obléhání. "Zkouška nanečisto" byla natolik úspěšná, že ji většina budyňských měšťanů považovala za skutečný útok. Zdá se, že na Budyni bylo v oněch dobách docela živo. A co teprve za pana Zbyňka!

Útočiště alchymistů

Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka (1570 – 1616) byl sice významným šlechticem a právníkem, leč rovněž štědrým mecenášem umění a nauk alchymistických. Vlastně právě proto, ona totiž alchymie byla tehdy hodně "v módě", a seriózním i pochybnějším pokusům věnoval svou přízeň nejen sám císař Rudolf II., ale též řada movitějších šlechticů i měšťanů.

Alchymistů se na Budyni vystřídalo hned několik. Ze serióznějších to byl slavný dánský astronom Tycho de Brahe, a pak Bavor Rodovský ml. z Hustířan (1526 – 1591), vzdělanec evropského formátu. Příslušník nepříliš majetného vladyckého rodu byl zběhlý v matematice, astronomii i filosofii, především však v alchymii. Vědění zasvětil celý svůj život a bohužel i veškeré finance, kvůli čemuž se opakovaně ocital ve vězeňské cele. Původně působil na dvoře Viléma z Rožmberka, později v pražské císařské dílně. Jeho posledním patronem se stal Zbyněk Zajíc, pán na Budyni.

Než pan Bavor roku 1591 na zdejším hradě zemřel, stihl sepsat nemálo učených spisků, a to nejen alchymistického ražení. Ve všeobecnou známost vešlo pojednání o 35 důvodech, proč pít tzv. Živou vodu (Aqua vitae), což nebylo nic jiného než panem Bavorem vyrobená kořalka. Čím se však vzdělaný alchymista proslavil nejvíce? Překvapivě - kuchařskou knihou. "Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají" je jednou z nejstarších českých kuchařek, a můžete se v ní dozvědět, jak uvařit kaši z pečených kaprů, připravit veverku či postní bobří ocas, plus mnoho dalších zajímavých pochutin.

Zlato a kámen mudrců

Mecenáš pana Bavora Zbyněk Zajíc zemřel o pětadvacet let později coby nemajetný muž. Po nuceném prodeji Budyně se odstěhoval do nedalekých Brozan, kde na panství své ženy dožíval z platu prezidenta apelačního soudu. Jeho synem Jaroslavem Maxmiliánem vymřel hazmburský rod po meči.

Přes legendární existenci budyňského pokladu se panu Zbyňkovi nepodařilo drahý kov vyrobit, ačkoliv právě tímto "uměním" se chlubil čistý podvodník Mamugna z Levanty, neúspěšný žadatel o službu u císařského dvora, procházející se k velké nelibosti zdejšího osazenstva po zámeckých chodbách v doprovodu dvou obřích černých hafanů.

Sliby, že zlato pod jeho rukama vznikne z kamene, rtuti či dokonce ze dřeva, se nenaplnily, a ctižádostivý alchymista se přesunul z Budyně o dům dál. Neslavnou životní pouť zakončil v roce 1591 v Mnichově, oběšen prý na pozlacené šibenici a spolu se svými psy zakopán "ve společné jámě".

Kámen mudrců zase sliboval Michal Sendžimir z Polska zvaný "Sendophax", jehož pan Zajíc vyplatil z vězení. Tam se Polák dostal roku 1599 za podvodné jednání na úkor pražského měšťana Korálka, propadlého rovněž pokoutní vědě.

Po 30leté válce už to s hradem šlo ke dnu

Nejen alchymisty však oplývala Budyně. Původně dřevěné panovnické sídlo ze 13. století, chráněné bažinami a vodním příkopem, se během času proměnilo v kamenný vodní hrad. V jeho zdech strávila tři poklidné roky druhá manželka Václava II. Rejčka, kterou král odvezl na Budyni coby třináctiletou dívenku, zanechavše ji v péči své tety Griffiny.

Hrad změnil majitele roku 1336, kdy z panovnických přešel do rukou šlechtických. Rod Zajíců z Hazmburka získal Budyni od krále Jana Lucemburského a podržel ji až do roku 1613, kdy připadla Adamovi ze Šternberka, největšímu z věřitelů zadluženého Zbyňka Zajíce.

Za třicetileté války bylo renesanční sídlo vypleněno a chátralo, degradováno bylo nakonec na úřednické sídlo. Počátkem 19. století bylo strženo východní a jižní křídlo spolu s velkou věží. Zrekonstruované hradní pozůstatky pak do současné podoby přivedli Herbersteinové, poslední šlechtičtí majitelé. Po válce je Budyně zestátněna.

Rádi byste se vrátili do starých časů? Proč ne, stačí se zúčastnit každoroční srpnové Bitvy o Budyni (10. srpna 2019) nebo už tuto sobotu 13. července navštívit festival Keltský kruh, věnovaný keltské hudbě a kultuře. Nezapomeňte si zakoupit pořádný pravěký šperk či ochutnat nefalšovanou keltskou krmi. A samozřejmě prohlédnout si budyňského draka.

Tagy: Česko tip na výlet domácí tipy na víkend turistika a cestovní ruch dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: vlastní