Městská práva udělil Přemysl Otakar I. Litoměřicím už roku 1219, a litoměřičtí jsou na to patřičně hrdí. Vrcholem oslav budou letošní zářijové týdenní městské slavnosti. Osídlení Litoměřicka spadá ovšem do podstatně starší doby a úrodný region byl hojně využíván už v pravěku. Bohuslav Balbín pochvalně píše: "Právem se tato krajina nazývá rájem Čech, vše je zde neobyčejně úrodné, ať máš na mysli plodiny jakéhokoliv druhu, utěšené zahrady, kopce porostlé osením a horské stráně ozdobené vinicemi."

Již od 10. století stávalo na Dómském pahorku (Mons sancti Stephani, Hora sv. Štěpána) šestihektarové přemyslovské hradiště, kde při kostele sv. Štěpána založil roku 1057 kníže Spytihněv II. litoměřickou kapitulu. Po vzniku litoměřického biskupství (1655) zaplnily většinu zdejšího areálu církevní budovy. Chrám, biskupskou rezidenci, děkanství, kanovnické domky, kapitulní konzistoř i pozdější proboštství obepínala hradební zeď s třemi branami. Dnes tu najdeme také hospic, farní charitu či domov pro seniory.

Mácha strávil v Litoměřicích jen pár týdnů

Město bývá snad nejčastěji spojováno s osobou Karla Hynka Máchy. Trochu paradoxně, neboť slavný romantik v něm strávil pouze několik týdnů. I to stačilo, abychom v Litoměřicích nalezli Máchovu světničku, divadlo, knihovnu, pomníky i náhrobek. A také Máchovy schody, po nichž ovšem básník nikdy nestoupal, neboť vznikly teprve po jeho smrti.

Karel Hynek, skutečným jménem Ignác Mácha (1810 - 1836), přijal místo právního asistenta u litoměřického advokáta Durase koncem září 1836. Již 6. listopadu v Litoměřicích zemřel, a to nikoliv na zápal plic, jak se po léta traduje, ale s největší pravděpodobností na choleru či její mírnější formu cholerinu. Možná se nakazil při posledním pobytu v Praze, kam se narychlo vypravil za svým novorozeným synkem, snad byla infikovaná voda, které se uhřátý Mácha napil po návratu z hašení litoměřického požáru. Pohřeb se konal o pouhé dva dny později, paradoxně v den, určený původně pro básníkovu svatbu s Lori Šomkovou.

Hrob zůstal dlouho zanedbán, až teprve po deseti letech byl díky Karlu Havlíčkovi Borovskému opatřen náhrobkem, později i novogotickým kenotafem. Ostatky slavného romantika zde spočívaly v klidu do 1. října 1938, kdy byly pod hrozbou zabrání pohraničí narychlo převezeny do hlavního města. Máchův druhý pohřeb na vyšehradském hřbitově se stal protinacistickou manifestací.

První básníkova socha, dílo Václava Blažka z roku 1936, stojí u budovy Divadla K. H. Máchy poblíž Máchových schodů, další nalezneme u cesty na Mostnou horu, kam přibyla k dvoustému výročí poetova narození. Máchovu světničku se stálou expozicí, věnovanou Karlu Hynkovi a jeho době, můžeme navštívit v domě Na Vikárce – kde jinde, než v Máchově ulici.

Kroky většiny návštěvníků však nejprve míří na Mírové náměstí, které je se svou téměř dvouhektarovou rozlohou jedním z největších u nás. Turista zde nalezne muzeum, kašny i přilehlý kostel Všech svatých. A několik půvabných renesančních staveb.

Roland s kyjem

Stará radnice, dnes sídlo Oblastního muzea, stojí na rohu Mírového náměstí a Dlouhé ulice. Jako jednu z prvních renesančních radnic ji v letech 1537-1539 vystavěl mistr Pavel v místech původní gotické stavby. Dochovaná zasedací síň se honosí vyřezávanými reliéfy českých panovníků a měšťanů, z rohového pilíře přísně shlíží "Roland" coby symbol tržního práva a svobodného obchodu, zde netradičně v podobě kyjem ozbrojeného divého muže. Rolandy ostatně nalezneme v nejednom českém či německém městě, především na budovách radnic či v blízkém okolí. Jméno odkazuje na udatného bojovníka císaře Karla Velikého, další variantou je zkomolenina německého slova pro svitky, privilegia, případně mýto. Nejčastěji spatříme Rolanda v rytířském brnění a s taseným mečem.

Oko příchozího upoutá i Kalich neboli Dům pod bání, sídlo městského úřadu a informačního centra. Ochozy věže nezvyklého tvaru nabízejí krásnou vyhlídku na panoráma města i Českého středohoří. Pro vlivnou rodinu Mrázů z Milešovky, zastávajících posty radních a perkmistrů viničních hor, ovládajících vše okolo vinohradů, byl dům v 16. století renesančně přestavěn Ambrosiem Ballim řečeným Vlach. Když v klenuté báni zasedala městská rada, každý z konšelů byl prý povinen vyvěsit do "svého" okénka vlajku na znamení, že se zasedání účastní.

Nepřehlédnutelná jsou rovněž sgrafita domu U Černého orla. Ten vznikl opět coby dílo Ambrosia Balliho, tentokrát pro rodinu Divišovských. Pozdější majitel, královský rychtář Oulík z Třebnic byl roku 1650 císařem Ferdinandem III. vyznamenán vyjmutím budovy ze zemských desek. Dům byl opatřen ochranným nápisem Salva guardia (ve významu zabezpečeno, chráněno - rozuměj panovníkem). Však zde také přenocovalo několik korunovaných hlav, třeba císař Maxmilián II. s chotí. Dnes se tu můžete vyspat i vy: U Černého orla totiž najdete hotel s galerií a restaurací.

V té se při květnovém pobytu roku 1887 scházel se svým přítelem, ředitelem litoměřické reálky Blumentrittem, doktor José Rizal, oční chirurg, spisovatel a vlastenec, nejvýznamnější osobnost filipínského hnutí za nezávislost. U nás jméno později popraveného Rizala nesou litoměřické parkány, ve filipínské Manile bychom zase nalezli Blumentrittovo nádraží či celou městskou čtvrť.

Křišťálový otisk zanechali Havel, Ringo i Winton

Barokní dům U Pěti panen, nazvaný dle pěti dívčích hlaviček v průčelí, má na svědomí další slavný litoměřický "Vlach" Octavio Broggio. Syn stavitele Giulia se narodil v roce 1670 v Čížkovicích poblíž Litoměřic, kam se rodina později přestěhovala. Však se také město pyšní nejednou jeho stavbou, zejména honosnou jezuitskou kolejí a chrámem Zvěstování Panny Marie. Po zrušení jezuitského řádu (1773) posloužil kostel i areál nejrůznějším účelům, třeba coby skladiště městského pivovaru. Když v roce 1947 zaniklo zdejší gymnázium, do bývalé koleje se nastěhovala strojně početní stanice ČSD, do chrámu pak dílny litoměřické galerie. Ta jej vlastní i dnes, a v jeho zdech pořádá nejrůznější kulturní akce a koncerty. Zdejší prostor je opravdu úchvatný a stojí za opakovanou návštěvu.

Výčet litoměřických pamětihodností by ještě dlouho neměl konce, připomeňme tedy alespoň namátkou Mariánský sloup a kašny na náměstí, Diecézní muzeum se sbírkami uměleckých církevních předmětů či budovu Gotického dvojčete s galerií. Muzeum Křišťálový dotek chová unikátní sbírku dlaní otištěných do křišťálu. Mezi osobnostmi, které poskytly svůj otisk, najdeme jména jako Václav Havel, Arnošt Lustig, Lech Walesa, Ringo Starr či Nicholas Winton, který tak učinil v neuvěřitelných 102 letech. V budově bývalého královského hradu zase Karel IV. daroval městu blízký vrch Radobýl, ovšem s jednou podmínkou - na svazích kopce musí litoměřičtí zřídit vinice. Inu, stalo se.

Po náročném putování městem chvilka odpočinku neuškodí. Což tedy zvolit netradiční prostory Kávy s párou? V budově někdejšího nádraží s výhledem na stoletou parní lokomotivu a zahradní železnici si vychutnáte nejen inzerovanou kávu, ale třeba i nějaký ten kalorický dortík. Dietní poklesek pak můžete napravit strmým výstupem k nedaleké Máchově světničce.