Jak starý by měl být prezident, aby nebyl příliš starý? Tahle otázka může být nastolena jak v Americe, tak v Česku.

Ústavy předpisují dolní věkovou hranici. V Americe může být zvolen prezidentem ten, kdo dosáhl 35 let, v Česku 40 let. Horní věková hranice nicméně omezena není.

Je to správné? Nebo jen politicky korektní?

Přijde Reagan o rekord?

Když Ronald Reagan v roce 1981 nastoupil do Bílého domu, bylo mu už 69 let. Někteří lékaři přitom tvrdí, že na konci druhého prezidentského období na něm byly patrné příznaky demence vyvolané Alzheimerovou chorobou.

V roce 1986, kdy herec, kalifornský guvernér a poté americký prezident Reagan dovršil 75 let, komik Dennis Miller ve své "Saturday Night Live" vtipkoval: "Přeji mu (Reaganovi) šťastné narozeniny. No jo, ale pětasedmdesát – a pořád si hraje s jaderným kufříkem. Pamatuje si kód ke kufříku?... A ví, kde je kufřík? Víte, mému tátovi je taky pětasedmdesát a dálkový ovladač od televize před ním radši schováváme."

Reagan byl nejstarší ze 44. prezidentů, kteří dosud Americe vládli. Bílý dům opustil v 77 letech. Letošní primárky naznačují, že o tento primát může brzy přijít. Prosazují se v nich politici v pokročilém seniorském věku: realitní magnát a hvězda reality show Donald Trump, velezkušená první dáma, senátorka a šéfka diplomacie Hillary Clintonová a senátor, zanícený socialista Bernie Sanders.

Bernie jako Metuzalém

Nejstarším z tohoto tria je čtyřiasedmdesátiletý Sanders, který v primárkách demokratů zle prohání favorizovanou Clintonovou. Jako prezident by začínal v pětasedmdesáti. Reagana by tedy překonal už po dvou letech v Bílém domě. A kdyby byl jako on zvolen i podruhé (jedno volební amerického prezidenta je o rok kratší než v Česku, trvá čtyři roky), končil by v 83 letech, skoro jako Metuzalém.

Trump a Clintonová přitom nejsou kdovíjak mladší než Sanders. První by skládal prezidentský slib v 70 letech a druhá v 69, stejně jako zmíněný Reagan.

No – a to si představte, že v záloze ještě na svou příležitost trpělivě vyčkává čtyřiasedmdesátiletý Mike Bloomberg. Bývalý starosta New Yorku, mediální magnát a majitel stejnojmenné agentury má kuráž. Uvažuje o tom, že bude kandidovat mimo hlavní strany – Demokratickou a Republikánskou.

Co víc, donedávna o kandidatuře za demokraty přemýšlel třiasedmdesátiletý viceprezident, drsný vtipálek a věčně druhý Joe Biden.

Ještě si myslíte, že Amerika "není pro starý"?

Mladíci hrají druhé housle

Pokud by Baracka Obamu v lednu příštího roku v Bílém domě nahradil někdo z trojice Trump, Clintonová, Sanders, byla by to paradoxní situace. Z Bílého domu by po dlouhých osmi letech odcházel pětapadesátiletý Barack Obama a střídal by ho o čtrnáct až dvacet let mladší prezidentský "bažant".

Jistě, mezi uchazeči o Bílý dům ani letos nechybí "mladíci". O prezidentskou nominaci republikánů usilují bigotní konzervativec Ted Cruz a talentovaný, leč zakřiknutý Marco Rubio. Prvnímu je 45, druhému 44 let.

Zatím však hrají pouze druhé housle, podobně jako čtyřicátník Jiří Dienstbier junior při posledních prezidentských volbách v Česku. Nynější vicepremiér se díval na záda šedesátníkovi Zemanovi a sedmdesátníkovi Karlu Schwarzenbergovi.

Není vyloučeno, že se Cruz či Rubio nakonec prosadí. Jenže i tak by nepatřili k těm úplně nejmladším prezidentům americké historie. John Kennedy skládal prezidentský slib už ve 43 a Teddy Roosevelt dokonce ve 42 letech.

Stárnou i čeští prezidenti

Nejen Amerika, i Česko je zemí "pro starý" (prezidenty). T. G. Masaryk (první československý prezident) rezignoval v 85 letech.

A polistopadoví prezidenti? Václav Havel končil na Hradě v 66, jeho jmenovec Klaus v 71 letech a Miloš Zeman dokončí první termín v roce 2018, kdy mu bude 73 roků. A patrně bude usilovat o druhou pětiletku.

Jenže českého prezidenta klasifikuje ústava jako "nesvéprávného". Je vrchní velitel, ale jen formálně, ve skutečnosti nikomu nevelí a nic zásadního ani nerozhoduje. Pokud chce něco rozhodnout, musí mu to schválit (podepsat) premiér.

Pravda, prezident se může postavit na zadní a vetovat zákon. Jenže k tomu, aby sněmovna veto přehlasovala, stačí pouhá nadpoloviční většina zvolených poslanců, tedy 101 ze dvou stovek.

Americký prezident – to jiná kategorie. Nahlíženo českými poměry, spojuje role prezidenta a předsedy vlády. Rozhodovat může samostatně – pochopitelně v mezích zákonů a rozpočtů, které mu schvalují kongresmani zasedající na washingtonském Capitol Hillu.

Profese prezidenta označovaného zkratkou POTUS (President of the United States) je stresující non stop džob. Vyžaduje psychicky odolného a vitálního jedince.

Věk je víc než číslo

Každý člověk je individualita, dospívá a stárne jinak. Někdo má dost zkušeností v pětadvaceti, jiný je nepobral ani ve čtyřiceti. Jeden senior je v duševní a fyzické kondici v osmdesáti, na druhém je patrná stařecká demence už krátce po šedesátce.

Každý má vlastní biologické hodiny, někomu se proti chronologickým hodinám předcházejí, jinému zpožďují. Nikomu se však nezastaví, věk je tedy víc než pouhé číslo. A jsou politici, kteří si si to uvědomují.

Patří mezi ně zmíněný Joe Biden. "Nejsem si jistý tím, zda ještě mám nějaké emocionální palivo na prezidentskou kampaň," připustil loni v srpnu.

Prezident Dwight Eisenhower si v roce 1954, kdy mu bylo 64 let, sepsal do diáře důvody, proč nebude kandidovat na druhé období. Mezi nimi byla poznámka: "Muž v sedmdesáti stěží vydrží zátěž spojenou s touto funkcí, pravděpodobnost, že se pod jejím náporem zhroutí, je několikanásobně vyšší než u padesátníka."

Nakonec ho ale republikáni přemluvili a populární Ike si v Bílém domě odsloužil také druhé období. Končil v sedmdesáti a až do Reaganovy éry byl nejstarším prezidentem.

Hillary, která má v letošních volbách zatím největší šanci na prezidentství, si pochyby o své vitalitě a svém zdraví nepřipouští. Věří, že jako sedmdesátnice prezidentství zvládne. Její angažmá na ministerstvu zahraničí přitom provázely zdravotní problémy. Několikrát vysadila, nezvládala vysoké tempo, byla vyčerpána. Připouštěla, že pomýšlí konec politické kariéry. A to byla o čtyři roky mladší.

Nemoc věc veřejná

Jistě, vitální sedmdesátník se zdravým úsudkem prezidentství zvládne. Riziko, že vážně onemocní, je však u něj několikanásobně vyšší než u padesátníka.

Americký historik Douglas Brinkley, který se specializuje na prezidenty, má za to, že zdraví šéfa státu musí být veřejnou věcí. "Američané chtějí vědět, v jaké kondici jsou prezidenti. Kdysi se prezidentům dařilo nemoci zastírat. Dnes to je stěží představitelné, stalo se zvykem, že Američané jsou o jejich zdravotním stavu pravidelně informováni. Mělo by to tak zůstat, zdravotní záznamy prezidenta by měly být otevřenou knihou," řekl Brinkley televizi CNN.

Jenže dá se na otevřenost spoléhat? Žádný zákon v Americe (ani v Česku) ji zatím prezidentům nepřikazuje.