Legendární režisér točil v každé éře, srpen 1968 však nepřežil

MAGAZÍN - Magazín autor: Šárka Novotná

Patřil k nejzářivějším hvězdám českého filmu a mnohé jeho snímky jsou oblíbené dodnes. A ačkoliv Martin Frič zažil po velké slávě i ústup z výsluní, točit nepřestal nikdy. Zemřel před 50 lety, pár dnů po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Podle některých ho tato událost doslova zabila.

Režisér Martin Frič

Režisér Martin Frič,zdroj: osobnosti.cz

Narodil se 29. března 1902 v Praze do známé vlastenecké rodiny s právnickou tradicí. Jeden z jeho předků, novinář a spisovatel Josef Václav Frič, byl výrazným účastníkem revolučních událostí roku 1848. Martinovým strýcem byl pak známý cestovatel, etnograf, botanik a fotograf Vojtěch Alberto Frič. Ten "rozšířil" rodinný klan i do Paraguaye poté, co se svou indiánskou milenkou zplodil dceru Hermínu. Prý ji však nikdy nespatřil.

Sám Martin Frič, syn technika a vynálezce téhož jména, si vybral jiné cesty. Po studiích na uměleckoprůmyslové škole se stal kabaretním hercem. Vedle rodného města asi rok působil i v Bratislavě, po návratu se pak ke svému osudovému povolání prokousával přes malování filmových plakátů, práci v laboratořích i profesi scenáristy a kameramana. Působil i před kamerou.

Zahrál si ostatně také ve svém režijním debutu Páter Vojtěch, který natočil v roce 1928, byť hlavní roli v romantickém dramatu ztvárnil slavný Karel Lamač. Film byl na prvotinu řemeslně zajímavý a odstartoval Fričovu zářnou kariéru.

Po čtveřici němých snímků a režijní spolupráci s Lamačem, jeho přítelem a učitelem, byla Fričovým prvním zvukovým filmem adaptace Dobrého vojáka Švejka. K snímku se váže několik zajímavostí. O obsazení Saši Rašilova do hlavní role prý rozhodlo mimo jiné to, že se kamarádil s Hugo Haasem a dobře na sebe na placu reagovali. První volbou pro roli Švejka byl nicméně Vlasta Burian. Odmítl ji.

Filmařům také trochu zatopila církev. Po protestech z jejích řad se tak z polního kuráta Katze musel stát štábní lékař. Jedná se také o jeden z mála filmů, které v televizi patrně neuvidíte. Zbylo z něj totiž pouhé torzo.

Zlatá třicátá

S králem komiků Burianem však Frič už v témže roce natočil komedii To neznáte Hadimršku, po které společně stvořili řadu dalších snímků - Anton Špelec Ostrostřelec, Tři vejce do skla, Katakomby nebo U snědeného krámu.

Frič spolupracoval se všemi velkými jmény prvorepublikového filmu. Právě u něj získala například svou teprve druhou velkou roli Adina Mandlová, a to ve snímku Život je pes.

profimedia-0156439645

Adina Mandlová si u Friče zahrála teprve svou druhou velkou roli, zde je ve snímku Ladislava Broma Harmonika,zdroj:Profimedia.cz

Komedie Kantor Ideál pak byl prvním filmem pro Natašu Gollovou. Tu prý Frič "našel" v jedné taneční skupině a za štěk mladičké studentky nedostala ani zaplaceno.

První slavnou herečkou, s níž spolupracoval, však byla Suzanne Marwille, vlastním jménem Marta Schöllerová. Hvězda nejen tuzemské němé éry se také stala jeho životní láskou, byť na tu dobu mírně neobvyklou.

Marwille totiž byla o šest roků starší a hlavně za sebou měla už dvě manželství a z nich dvě dcery Martu a Evu, které si Frič po sňatku se Suzanne v roce 1928 osvojil. Marville ztvárnila hlavní ženskou roli Franciny v Páteru Vojtěchovi a účinkovala i v dalších Fričových němých snímcích, éra zvukového filmu však utnula její kariéru. Nezvládla ho, ujala se tedy role paní domu - konkrétně zbrusu nové funkcionalistické vily v pražských Hodkovičkách.

Děsivá nehoda na place

Její muž mezitím točil jeden film za druhým. V půli 30. let se však na natáčení snímku Hej-rup! odehrála tragédie.

Parní válec vjel do zahradní restaurace a nehodu nepřežil postarší herec Adolf Heidrich-Marek, na kterého se prý zřítila kulisa a on se pak dostal přímo pod rozjetý stroj. Zemřel na místě. Frič, na kterého padla odpovědnost, dostal podmínku. Mimochodem právě tady se poprvé před kamerou objevil sedmnáctiletý Vlastimil Brodský.

Nelehkou situaci levicově zaměřenému filmaři přinesl i protektorát. Přistoupil na natáčení německých snímků, v tuzemsku však zároveň natočil jedny ze svých nejslavnějších projektů. Právě počátkem 40. let tak vznikl například Kristián, Prstýnek nebo Hotel Modrá hvězda.

Tehdy už ale slavný režisér bojoval s alkoholismem, což mělo špatný dopad na jeho práci. Po válce natáčel dál, po únoru 1948 však už na jeho díla nebyla ta nejlepší doba. Ani snímek. jakým je v současnosti oceňovaná parodie Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, se do tehdejší oficiální linie příliš nehodil.

Frič, který vstoupil do KSČ, nicméně pracoval dál. Počátkem 50. let převzal po Jiřím Krejčíkovi režii - na tu dobu a zemi superdrahých - snímků Císařův pekař a Pekařův císař. Režíroval i pohádky Dařbuján a Pandrhola či Princezna se zlatou hvězdou na čele a řadu dalších filmů. Hořká komedie Nejlepší ženská mého života pak byla jeho posledním snímkem před smrtí.

Ta nastala pár dnů po srpnové invazi. Šestašedesátiletý Frič, v té době už vdovec, trpěl rakovinou a měl přísně zakázáno pít. Doktoři mu údajně řekli, že i malé množství alkoholu ho může zabít. Podle některých si prý právě kvůli příjezdu okupantů otevřel láhev koňaku a i přes zákaz se napil, čímž rychle zhoršil svůj zdravotní stav. Zemřel 26. srpna 1968. Ač Marta Fričová uvedla, že zemřel na rakovinu, dle jiných ho zabilo právě toto rozhodnutí.

Za svůj život vytvořil na 80 filmů, jeho vysněným projektem bylo natočit snímek o Lidicích. Ten však už v jeho režii nevznikl.

Tagy: Česko okupace domácí Československo Český film srpen 68 ruská okupace celebrity a slavní umění a kultura první republika

Zdroje: vlastní,mzv.cz,csfd.cz