Neobyčejná umělkyně, kvůli které do Roztok jezdily osobnosti z domova i zahraničí

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Rovných sto šedesáti let by se letošního dubna dožila jedna z prvních českých profesionálních výtvarnic. Malířka, knižní výtvarnice a spoluzakladatelka moderní české grafiky Zdenka Braunerová byla jednou z nejzajímavějších osobností českého kulturního života na přelomu 19. a 20. století. Neobyčejná žena, múza soudobých umělců v českých zemích i ve Francii a žena, která bořila předsudky o slabším pohlaví.

Zdenka Braunerová při práci ve svém ateliéru

Zdenka Braunerová při práci ve svém ateliéru,zdroj: Profimedia.cz

K výročí narození Zdenky Braunerové připravilo Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy výstavu s pěkným názvem Vysoce ctěná slečno/Můj milý aneb Desatero mužů na paletě života Zdenky Braunerové, kterou mohou zájemci navštívit až do 12. srpna 2018.

A co zde naleznou? Kromě obrazů a fotografií ze života výtvarných umělců spjatých s malířčiným životem (Chitussi, Bílek, Zrzavý, Pinkas, Uprka, Jiránek a další) nabízí výstava po dobu jednoho měsíce rovněž slavné dílko francouzského sochaře a Zdenčina přítele Augusta Rodina. Pro zajímavost - mužský akt s názvem Kovový věk, který umělec věnoval Praze, způsobil kdysi ve francouzské i české společnosti pořádné pozdvižení.

Zdenka či Zdeňka, vlastním jménem Zdislava Rosalina Augusta Braunerová (9.4.1858 – 23.5.1934), byla ženou svobodomyslnou a na svou dobu nemálo emancipovanou. Silnou vůli podědila po svém otci, advokátovi a významném politikovi, výtvarné nadání po matce. JUDr. František August Brauner a Augusta, roz. Neumannová přivedli na svět čtveřici neobyčejných potomků - budoucího právníka Vladimíra, slavného chemika Bohuslava, starší Annu a nejmladší Zdenku.

A jak se vlastně ze Zdislavy stala Zdena? Jednoduše - díky obdivu ke stejnojmenné dceři Karla Havlíčka Borovského. Zdeňka Havlíčková po určitou dobu u Braunerů bydlela, neboť jejím poručníkem byl ustanoven právě dr. Brauner.

V péči Mánesové a Chittussiho

Malířský kumšt přitahoval Zdenku už od dětství, navíc byla nadaná hudebně, takže po nějaký čas přemýšlela ke zděšení rodiny také o dráze zpěvačky. Malířství však převážilo. Výtvarné zaujetí svého nejmladšího a poněkud tvrdohlavého dítka matka coby amatérská malířka rozhodně podporovala. Nejprve Zdena docházela do výtvarné školy Amálie Mánesové, sestry známé malířské dvojice bratří Mánesů, později pokračovala na vyšší dívčí škole Soběslava Hippolyta Pinkase.

Dalším učitelem se jí stal malíř Antonín Chittussi, který nadanou žačku získal nejen pro krajinomalbu, ale rovněž pro svou osobu. Ze slibně se rozvíjejícího vztahu nakonec sešlo - Chittussi toužil po rodinném zázemí, Zdena po svobodném svazku. Bohužel po prvním partnerském neúspěchu následovalo řada dalších - Zdenčino  vymknutí se z tradiční ženské role a silná a nezávislá povaha nebyly tehdy právě v módě…

Ve dvaceti podnikla svou první vysněnou cestu do Paříže a město nad Seinou se stalo její celoživotní láskou. V roce 1881 začala se studiem na pařížské Akademii Colarossi, kde se výtvarnému umění mohly věnovat i ženy. Seznámila se s francouzským uměleckým světem a navázala mnohá přátelství, aby se později stala jakousi zprostředkovatelkou mezi českým a francouzským uměním.

Francii si oblíbila i její sestra Anna, a to natolik, že se provdala za francouzského spisovatele Elémira Bourgese.

Smůla v rodinném životě

Zato Zdenu manželství nečekalo. Osudových mužů sice prošlo jejím životem několik, žádný vztah však neskončil manželským svazkem. O sedmnáct let starší básník Julius Zeyer si uchoval svou nezávislost a neoženil se ani se Zdenou, ani s žádnou jinou.

To Vilém Mrštík, s nímž Braunerová bojovala za záchranu staré Prahy při takzvané pražské asanaci, a jehož některá díla ilustrovala (slavná Pohádka máje, manifest Bestia triumphans), se ženit chtěl, ale ne dost. Dvojice si sice začala zařizovat společnou domácnost v moravských Divákách, kam se Zdena plánovala odstěhovat, těsně před svatbou se však i tento vztah rozpadl.

Obdiv Braunerové k lidovému umění Moravského Slovácka ovšem přetrval, a právě sem nasměrovala známého francouzského sochaře Augusta Rodina, vystavujícího počátkem 20. století v Praze svá díla. Impulsem k cestě bylo Zdenou zorganizované setkání Rodina se studenty ze Slovácka v pražském hostinci U Kupců koncem května 1902.

Francouzské putování Moravou

Sochař vyrazil na týdenní moravskou cestu nejen s Braunerovou, ale také s Alfonsem Muchou a dalšími umělci. Výpravu doprovázeli krojovaní jezdci na vyšňořených koních, víno teklo proudem, ve vsích je vítala školní mládež i nastrojená děvčata s chlebem a solí. A také "malíř Slovácka" Joža Uprka v Hroznové Lhotě.

"V Hroznové Lhotě rušno a živo: té slávy tu snad nebylo a nebude. Pero je slabo a v tom radostném rozvíření věru je za těžko dojmy shrnout. Hudci vesele hrají, chlapci cifrují, tančí, zpívají a mezi nimi sedí Rodin a spokojeně naslouchá skvostné melodii starodávné Umrem, umrem, ale neviem kedy," referoval dobový tisk. Sláva převeliká.

Nejen Moravské Slovácko či Paříž s Prahou si však získaly Zdenino malířské srdce, k jejím zamilovaným místům patřily rovněž Roztoky u Prahy. Kdysi tichá obec na severozápadním okraji metropole se koncem 19. století stala cílem pražských rodin, toužících po odpočinku od rušného velkoměsta.

'Domeček' na zahradě

Proslulé letovisko navíc lákalo umělce, z nichž nejeden přijížděl právě za slečnou Braunerovou. V Roztokách totiž měla Braunerovic rodina letní rodinné sídlo, upravené z bývalého mlýna, zakoupeného v šedesátých letech devatenáctého století Zdenčiným tatínkem, pocházejícím z mlynářského rodu.

V podkroví měla jeho dcera svůj první malý ateliér, ten "pořádný" si však vybudovala dle svých představ na zahradě vedle mlýna. Inspiraci pro "domeček" ve stylu venkovského anglického domu nalezla v britských časopisech o architektuře. Sama nakreslila plány a pověřila stavbou roztockého zednického mistra. „Já na to žádného architekta nepotřebuju, a se starým Hladíkem bychom to provedli sami,“ napsala v dopise sestře.

profimedia-0114841051

Ateliér Zdenky Braunerové v Roztokách u Prahy,zdroj:Profimedia.cz

Tady malovala, tvořila grafiky a zdobila sklo či nábytek, odsud vyrážela na malířské výpravy do Roztok či nedalekých Únětic a Klecan. Nejen pěšky, ale k nemalému pohoršení okolí i na bicyklu (inspirace bratra Bohuslava, nadšeného velocipedisty), a k tomu navíc - v kalhotách.

Do roztockého ateliéru během let zamířila nejedna z významných osobností domácí i zahraniční umělecké a politické scény: Chitussi, Zeyer, F. X. Šalda, sochař František Bílek, spisovatel Miloš Marten a mnoho dalších. Francouzského poetu Paula Claudela, působícího po nějaký čas jako konzul v Praze, inspirovaly Čechy za vydatného Zdenčina přispění ke knize Obrazy svatých z Čech. A francouzský generál Maurice Pellé se pro změnu stal manželem Zdenčiny neteře Jarmily.

Neobyčejná žena neobyčejného života Zdenka Braunerová zemřela v Praze 23. května 1934. "Měla báječný vkus, pronikavý rozum a zvláštní půvab. Když jsem ji poznal, bylo jí šedesát. Pro slovo nešla daleko. Veselí a optimismus měla jako málokterý člověk. Dodávala mi víru a chuť do života," vzpomínal malíř Jan Zrzavý. A nejen jemu.

"Ptáš se, jak malovat? Koukej se na přírodu tak, jako poslouchá cvičený hudebník hudbu - vždy celou harmonii tónů, hlavně barvu," poradil kdysi své žákyni Chitussi. To se jí zdařilo i v životě.

Tagy: Česko domácí výtvarné umění umění a kultura české osobnosti dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: vlastní