Krátké dějiny šílených kočkofilek

MAGAZÍN - Magazín autor: Šárka Novotná

Kočky jsou podezřelé. Zvlášť když má člověk, potažmo žena, víc než dvě. To pak čas od času zaslechne cosi o bláznivé kočičí dámě, často rovnou s odkazem na známou "crazy cat lady" ze Simpsonů. Ovšem kočičí dámy to ustojí s elegancí svých mazlíčků. Mají totiž za sebou dlouhou historii i řadu "souputnic"... a samozřejmě i souputníků, ty slavné nevyjímaje.

Možná nejslavnější šílená 'cat lady' současnosti, pravda trochu fiktivní

Možná nejslavnější šílená 'cat lady' současnosti, pravda trochu fiktivní,zdroj: Fox News

Pokud se chceme podívat fenoménu kočičích dam na zoubek, musíme začít už ve středověku. V dobách, kdy právě tyto ženy občas bývaly vskutku podezřelé.

S kočkami se totiž různé kulturní významy pojily už dříve. Připomeňme třeba jejich posvátné postavení ve starověkém Egyptě, v Evropě byly kočky zase později spojovány například se severskou bohyní Freyou.

Možná právě jejich spojení s pohanskými rituály, pro které později upadly v nemilost, udělalo z koček zvíře ambivalentní. Na jednu stranu byly užitečné (svým způsobem bránily úrodu a statek, protože dokázaly nachytat slušné množství myší), zároveň však byly považovány za stvoření bez duše a schopnosti cítit bolest. Často tak čelily krutému týrání, někdy spojenému i s rituály ovlivněnými zvyky právě z pohanských dob. A pak tu, zvlášť ve vypjatých časech honů na čarodějnice, bylo to podezření.... že jsou propojeny s ďábelskou mocí.

Pokud tedy sama žena, vdova nebo stará panna, tehdy žila v domě bez muže, zato však s větším než běžným množstvím kočičích společnic, mohla být prostě jen divná. Anebo jí právě kočky v divokých, hysterických obdobích středověku a raného novověku mohly osudově přitížit. S čarodějnictvím byla často spojována přeměna člověka nebo samotné ďábelské síly v černou kočku.

Ostatně obvinění, že se žena považovaná za čarodějnici v kočku převtělila, se objevilo i v tragických procesech v Salemu. Ostatně kdo se někdy nesetkal s populárním zpodobněním čarodějnice jako staré ženské s kočkou na rameni?

Sufražetky pro kočku

O pár století později, konkrétně kolem roku 1900, byly kočky a ženy hanlivě spojovány zase jinak. Kočky jako takzvaně "ženskou záležitost" totiž ve své propagandě využívali odpůrci hnutí za ženská práva - sufražetek, které vykreslovali jako hloupá a nekompetentní stvoření angažující se v absurdních kampaních. Kočky zvolili jako jejich symbol proto, že je považovali za "ženská" zvířata, psi zase patřili do "mužského" světa.

Nicméně některé sufražetky si to nenechaly líbit a v kočičím duchu zahájily protiútok - třeba jízlivými říkačkankami.

Ultimátní cat lady

A zrovna s koncem 19. století se pojí i půvabná historka s pozoruhodným přesahem do současnosti. V roce 1891 totiž nechala excentrická a bohatá Američanka Kate Birdsall Johnsonová zpodobnit malířem Carlem Kahlerem své nejoblíbenější kočky. Zdánlivá výstřednost loni na podzim, po 124 letech, překvapila v aukčním domě Sotheby's. Vydražila se za úctyhodných 826 tisíc dolarů. Původně se přitom čekalo, že cena za údajně největší obraz koček v historii se vyšplhá maximálně na 300 tisíc.

Nutno však podotknout, že na obrazu My Wife's Lovers vidíte opravdu "pouze" kočičích 42 favoritek oné dámy. Johnsonová se na svém panství poblíž kalifornské Sonomy starala celkem zhruba o 350 koček! Dokonce si najala personál, jehož jediným úkolem bylo pečovat o zvířectvo. Na své miláčky nezapomněla ani v poslední vůli, jejíž součástí bylo 500 tisíc dolarů určených k pokračování v péči o její kočičí kamarádky.

My-Wifes-Lovers

Carl Kahler, My Wife's Lovers (1891),zdroj:Aukční síň Sotheby's

Mimochodem kočka sedící přímo uprostřed obrazu se prý jmenovala Sultan. Johnsonová si ho pořídila během svého výletu do Paříže. Tak moc se jí zalíbil, že za něj neváhala dát tři tisíce dolarů.

Slavné a kočkomilné

Mezi kočičí ladies patří i řada známějších žen... Například zakladatelka moderní ošetřovatelské péče Florence Nightingalová ke konci svého života pečovala o 17 koček a velmi na nich lpěla. Kočky zbožňovaly i mnohé spisovatelky - třeba Emily Brontëová. Autorka slavné knihy Chaloupka strýčka Toma Harriet Beecher Stoweová prý dokonce často psala s kočkou na rameni. Kočky milovala i stvořitelka literárního vraha Toma Ripleyho Patricia Highsmithová, která prý byla specifická i tím, že v jejích dílech pod rukama vraha končili psi, ovšem kočku nechala zabít jen v jednom jediném příběhu.

A na závěr pár pánů se slabostí pro tato zvířata. Víte, že kočky měl rád třeba i Mark Twain? A pokud zamíříme do tuzemska, tak o spoustu koček se na své chatě v Kersku staral i Bohumil Hrabal.

Milovnice koček bývají každopádně dodnes sem tam terčem jízlivých poznámek. Jedno je ale jasné - kočky mají v 21. století doslova pré. Alespoň na internetu určitě, což naznačuje i přehršel YouTube videí a gifů s kočičími eskapádami kolujícími po sociálních sítích. Jsou na nich jak kočky zcela neznámé, tak i ostřílené kočičí celebrity sledované desetitisíci příznivců. 

Tagy: zahraničí domácí domácí mazlíčky zajímavosti a kuriozity zvířata a příroda hobby a volný čas

Zdroje: Vlastní