První důkazy o pěstování chilli papriček ve střední a jižní Americe sahají zhruba šest tisíc let zpátky. Samosprašnou zdomácnělou rostlinu používali místní obyvatelé nejen jako koření, ale i pro její léčivé i afrodiziakální účinky.

Zlom v jejím rozšíření přišel s Kolumbovým příjezdem do Ameriky. Nenašel tam vzácné koření v čele s pepřem, kvůli kterému se do Indie na konci 15. století vydal, ale našel jeho kvalitní náhradu. Pálivé papričky, které pojmenoval piemento podle pepře. A při druhé výpravě v roce 1493 je společně s bramborami, kukuřicí a rajčaty poslal do Evropy.

Zatímco Španělé si s nimi nějakou dobu neuměli poradit a stejně jako brambory je pěstovali jako okrasné rostliny, Portugalci zpozorněli a exotické rostliny s ostrými plody se ujali. Zvlášť, když byl obdobně pálivý pepř kvůli své nedostupnosti ceněný skoro stejně jako zlato.

Díky kolonizačním ambicím Portugalska netrvalo dlouho a náhrada pepře si našla cestu na východ. Portugalský gubernátor působící v Indii v letech 1500 až 1516 referoval o tom, jak si indičtí kuchaři chilli pochvalovali.

Podle Jeana Andrease z Texaské univerzity byli nadšení, protože v zemi byla pálivá jídla základem jídelníčku a chilli bylo přece jen ještě pálivější, ale zároveň i levnější a zdravější než dosud používaný pepř. Už do 30 let po Kolumbově cestě rostly v portugalské enklávě Goa na západním pobřeží Indie tři odrůdy chilli.

Pět století je dlouhá doba a nyní by v Indii jen málokdo připustil, že typickou ostrost jídla mají díky rostlině z Ameriky.

Chilli papričky jsou zázračné, pomohou s téměř každým tělesným problémem a navíc fungují jako afrodiziakum | zdroj: ThinkStock

Zajímavé je sledovat, odkud a jakými cestami se chilli šířilo dál. Jakmile se pálivé papričky dostaly do Indie, nebyl problém je domestikovat a rychle rozšířit po celém zbytku Asie.

Díky tomu, že se pálivá semínka stala běžnou součástí kufříků tehdejších obchodních cestujících, se rostlina téměř okamžitě rozšířila do Bengálského zálivu a dále do Tibetu a Číny.

Portugalcům se sice během jejich krátkého pobytu v Thajsku křesťanství zavést nepovedlo, ale zanechali tam alespoň chilli…

Hlavním centrem, kde se obchodní cesty křížily, bylo nyní uzbecké město Samarkand. Mířili sem obchodníci z ústí řeky Hindu přes Kábul i zboží z lodí kotvících u íránského ostrova Hormuz v Perském zálivu. Ze Samarkandu se pak koření dostávalo po Hedvábné stezce dál do Číny i na druhou stranu do Malé Asie.

Tam se ho rychle ujali turečtí obchodníci. Už v tureckém dokumentu spadajícím do období mezi 1498 a 1513, jsou už zmínky o rostlinách z Nového světa, například fazolích. A objednávky se jim jen hrnuly. Na šíření nových rostlin, zeleniny a koření z nově objeveného kontinentu tak mají téměř stejnou zásluhu jako Portugalci.

Byť minimálně v Evropě volili poměrně agresivní způsob. Chilli papričky si s sebou vzali na nájezdy na Balkán a následně i na výpravy do střední Evropy. Vídeň se jim sice dobýt nepodařilo, ale jejich pobyt v Uhrách napomohl zrodu typické suroviny místní kuchyně – pálivé maďarské paprice.

Chilli se pěstuje po celém světě | zdroj: ThinkStock  

I když se způsob rozšíření chilli napříč Evropou přes Indii zdá poněkud bizarní (přece jen z Portugalska je to přímou cestou výrazně blíž), není to nic proti uzavření putování pálivých papriček kolem světa.

Podle článku vydaného pod hlavičkou Centra pro studium globalizace v Yale stálo Portugalsko částečně i za větším rozšířením chilli v Severní Americe. Ano, proč to brát rychlejší a jednodušší cestou, když to jde složitě.

Jistá forma chilli rostlin rostla  v Texasu a Mexiko měli Američané za rohem, rozšíření rostliny se ale údajně rozmohlo až s obchodem s otroky. Portugalci se při svých cestách do Indie zastavovali v afrických přístavech a Afričané a následně portugalští otrokáři si chuť oranžových ostrých paprik oblíbili.

Když pak putovali s otroky za velkou louži, brali si s sebou dostačné množství chilli, aby se nemuseli ochudit o pikantní chuť svých oblíbených jídel.

Ve spojení s tím, že má rostlina výborně podchycené své rozmnožování – semena jsou velmi odolná, plody jsou oblíbenou ptačí potravou a dokáže se přizpůsobit rozlišným klimatickým podmínkám, dobyla celý svět zázračnou rychlostí. Na rozdíl od drahého pepře. 

"Bylo to něco pikantního, co si mohl dovolit každý. Byla to pravděpodobně první globalizovaná rostlina," cituje britský Time Paula Boslanda, ředitele Chile Pepper Institutu na Státní univerzitě Nového Mexika v Santa Fe.