Americký lékař John Harvey Kellogg (1852-1943) vedl sanatorium v Battle Creek ve státě Michigan a jeho léčebné metody byly dosti svérázné. Pan doktor byl adventista sedmého dne a rozhodný odpůrce sexuality, kterou považoval za příčinu mnoha utrpení. Však také byl v tomto ohledu velmi zdrženlivý.

V jeho sanatoriu se všechno točilo kolem vegetariánství, sportu, čerstvého vzduchu, neslané nemastné stravy a klystýrů, jimiž Kellogg začínal každý den. Klasickou školní medicínu podobně jako jeho souvěrci odmítal a byl přesvědčen o tom, že příčinou všech nemocí je otrava těla, která má svůj původ v žaludku a střevech. Oslabování organismu mělo podle něj jasné původce: konzumace masa, sladkosti, alkohol, káva, kouření - a především onen prokletý sex. Z dnešního pohledu tak pan doktor vlastně možná tak trochu předběhl dobu.

Navzdory svým názorům chtěl doktor Kellogg společně se svým bratrem Willem Keithem (1860-1951), který dělal v sanatoriu účetního, vymyslet nějakou poživatinu, která by nabídla pacientům přece jen jakous takous změnu oproti nudnému chlebu a pšeničné kaši.

Existují různé verze příběhu. Podle některých to byl záměr, podle jiných pan doktor prostě jen zapomněl na těsto, které mu uschlo a následně se lámalo na kousíčky. Každopádně šlo o to, že v roce 1894 prohnali s bratrem vyvalovačkou pšeničné těsto a vločky, které se při tom vytvořily, upekli do křupava. Nová pochutina byla na světě, v dubnu 1896 pak na ni získali patent. Pacienti si samozřejmě obměnu jídelníčku nemohli vynachválit a objednávali si vločky i poté, co sanatorium opustili. Zájem rostl, John Harvey se ovšem zuby nehty bránil tomu, aby se výrobek prodával i mimo okruh jeho pacientů.

Oslazené lupínky vrazily mezi bratry Kelloggovy klín

V roce 1906 si Will Keith Kellogg založil svou vlastní firmu Battle Creek Toasted Corn Flake Company (o tři roky později přejmenovanou na Kellogg Toasted Corn Flake Company, v roce 1922 pak na Kellogg Company, potažmo Kellogg's), která měla vločky rozšířit po celé zemi. Aby se lépe prodávaly, přidával do nich cukr, čímž si to u asketického bratra pořádně rozlil. Jejich cesty se následně rozešly.

Trh si brzy žádal více nové pochutiny, než kolik podnik mohl dodávat. A poptávka ještě více stoupla poté, co Will v novinových inzerátech upozornil na výpadky v dodávkách. Pak už vločky zahájily své vítězné tažení kolem světa a podnik přešel z pšenice na kukuřici. Firma Kellogg’s později rozšířila svůj sortiment o všechny možné i nemožné cereálie a prodává dnes své výrobky ve 180 zemích světa.

Will Keith Kellogg, jehož stylizovaný podpis tvoří známé logo společnosti, zemřel v roce 1951 v 91 letech jako boháč – a to stihl ještě rozdat 66 milionů dolarů na dobročinné účely. Jeho bratra Harveyho, který je skutečným vynálezcem snídaňové pochoutky, potkal méně příznivý osud. V důsledku velké hospodářské krize musel své sanatorium v roce 1938 zavřít, protože sem přicházelo stále méně pacientů. Pět let nato zemřel s milionovými dluhy na krku. Své zásady ovšem nikdy nezradil a je otázkou, zda se mu právě ony nestaly osudnými. Nakonec se ale i jemu dostalo jistého zadostiučinění. V roce 1994 o něm natočil Alan Parker historickou komedii Vítejte ve Wellville s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli.

Obliba kornflejků trvá i přesto, že někteří experti na výživu tvrdí, že se po nich tloustne, protože po jejich konzumaci se velmi brzy dostaví pocit hladu. O přidaném cukru nemluvě. Ale to už je jiná historie.