Ta zpráva určitě potěšila fajnšmekry mezi pivními fanoušky. Od podzimu 2018 se už na ligových stadionech nebude muset čepovat pouze Gambrinus. Plzeňský Prazdroj po této sezoně končí se sponzorováním českého fotbalu, i když tím riskuje malou marketingovou sebevraždu. Prostřednictvím těsného spojení s fotbalem úspěšně proniklo až do morku českého povědomí.

Jenže pachuť ze současné defraudační kauzy Miroslava Pelty a neschopnost svazu se s ním vypořádat jinak, než dosadit na trůn démonického Berbra, to bylo moc i na vedení plzeňského pivovaru.

Bez sponzora se ten fotbal sám neudělá

Neochota sponzorovat český fotbal přesně ukazuje, kam to někdejší klenot českého sportu v posledních letech dopracoval. Zatímco zahraniční ligy uzavírají dlouholeté lukrativní kontrakty na astronomické sumy, u nás má hledání silného sponzora stejnou šanci jako provdat Marfušu z Mrazíka. Místo bohatého ženicha se první liga musí od uplynulého týdne chlubit kryptických názvem HET liga. Kdyby se jmenovala Barvy laky liga, vyšlo by to nastejno. Přesně to totiž firma HET prodává.

Titulární sponzor z druhého, či možná i třetího sledu přitom není pro ligu ostudou, ale vysvobozením. Žalostný stav plně dokumentoval loňský vstup ePojištění.cz do názvu ligy.

Traduje se, že tehdejší majitel firmy Jan Barta sledoval večerní zprávy v televizi, v nichž si Miroslav Pelta postěžoval, že nesehnal ligového sponzora. Zvedl telefon a na druhý den fotbalový šéf světu nadšeně oznámil krkolomný název bleskového sponzora. Časový tlak a zoufalství pro český fotbal znamenaly, že se místo předchozích 60 milionů korun od Synotu musí spokojit s částkou kolem 25 až 30 miliony.

Kapitálová síla z Pekingu

Pro hledání důvodů, proč se z českého fotbalu stala nechtěná nevěsta, není třeba chodit příliš daleko. Místo hluboké analýzy stačí sledovat zpravodajské titulky, což ostatně dělají i potenciální sponzoři. Kdo by chtěl dobrovolně vkládat peníze do organizace, kterou vedl dotační defraudant? Tím spíš, že sama organizace figuruje mezi obviněnými v kauze dotačních podvodů.

Když se měl fotbal od šíbra za mřížemi alespoň naoko očistit, tak nebyla Valná hromada schopna zvolit jeho nástupce. Tragikomičnost situace podtrhl sám Pelta, který odstoupil z funkce kvůli neschopnosti delegátů. Není sice příliš jasné, proč tak neučinil už druhý den po zatčení, ale paradoxní je, že soud ho propustil z vazby hned následující den po rezignaci. Kdyby to Pelta tušil a vydržel ve funkci o jediný den déle, možná by teď opět řídil český fotbal ze strahovského sídla.

Jenže tomu tak není a fotbalu, alespoň oficiálně, vládne česko-moravské duo Berbr-Zlámal. Roman Berbr je sice považovaný za démona, ale za jeho schopností být v čele českého fotbalu nejsou žádné nadpřirozené síly. Berbr prostě neuvěřitelně šikovně využívá demokratického půdorysu, na kterém stojí fungování fotbalového svazu. Jen považte. Kdo během Valné hromady dával důraz na poctivé dodržování stanov? Roman Berbr. Byl to on, kdo dokázal zlikvidoval část největší opozice tím, že nechal prověřovat svazové členství zástupců klubů. Kdo neměl členství ve FAČR, neměl hlasovací právo.

A tak Jaroslav Tvrdík, šéf Slavie, a především zplnomocněnec čínského magnáta CEFC, nemohl volit. Tvrdík přitom před volbami vytáhl kartu největšího kalibru. Svazu, který měl zastavené příjmy ze státní pokladny, hrozil tím, že "jeho Číňané" cuknou z dosud štědré podpory svazu i reprezentace.

Do světa vyřkl jasný ortel: Buď delegáti nezvolí Berbra, ani jeho člověka do vedení fotbalu, nebo na charitu z Pekingu můžou čeští fotbalisté zapomenout. Demokratický způsob volby, jakkoli pokřivený zákulisním jednáním, se měl podvolit ekonomickému tlaku. Nepodvolil. Ale vítězství slavila místo demokracie spíš berbrokracie.

Schizofrenní záchrana z Moravy

I když už od Valné hromady utekl nějaký ten pátek, není na škodu si připomenout, jak nízkou mentální úroveň předvedli fotbaloví delegáti. Peltovo odvolání-neodvolání byla jen jednou z klapek v komedii, která se odehrála v hotelu Clarion ve Vysočanech. Delegátů bez hlasovacího práva jako u zástupců mistrovské Slavie bylo nemálo. Ti olomoučtí dokonce zvažují soudní žalobu, aby dokázali, že jejich vyřazení nebylo podle pravidel.

Pomyslnou třešničkou na dortu české malosti byla samotná volba nového předsedy. Všechny zprvu uklidnil Berbr oznámením, že kandidovat na post nejvyšší nehodlá. Uklidňující výdech ale jen předcházel zděšení, že místo sebe protlačí svoji loutku.

Podobou situaci už fotbalové elity zažily. V roce 2005 se předsedou se stal moravský delegát Pavel Mokrý, fotbal ale tančil podle toho, jak pískal místopředseda Vlastimil Košťál. O Košťálovi se mimochodem šeptalo v kuloárech i s letošní červnovou volbou. Příležitost nenechat se zvolit ale dostali jiní.

Berbrem v převleku byl nakonec Martin Malík. Jako ředitel STES, tedy obchodní společnosti FAČR, byl rovnou i přímým Berbovým podřízeným. Jeho největším soupeřem měl být široce respektovaný bývalý generální sekretář asociace Petr Fousek. Roli outsidera splnil ředitel Ondrášovky Libor Duda.

Duda získal v prvním kole pouhé tři hlasy a skončil beznadějně poslední. Výsledek nijak překvapivý až na to, že ho nepodpořili ani ti, kteří navrhli jeho kandidaturu. Asi jim ve volební den přišli jiní kandidáti sympatičtější.

Potom přišla zákulisní taškařice. Moravská část souhlasila se zvolením Malíka, pokud ovšem Berbr nebude kandidovat na žádné místo ve vedení. Češi nesouhlasili a Morava tak zachránila český fotbal před Berbrem ve vedení. Problém je, že patová situace, kdy nebyl zvolen žádný nový předseda, znamená, že do další Valné hromady bude fotbalu fakticky vládnout démon Berbr.

Sázející zaplatí "čistou ligu"

Ale nic není ztraceno. Berbra sice paradoxně udržela u moci moravská nenávist vůči jeho osobě a přežil i vydírání bohatstvím z Pekingu, na všech frontách ovšem takové úspěchy pořád nesklízí. Když se pokusil využít chabé finanční situace k odvolání šéfa komise rozhodčích Poláka Michala Listkiewicze, tvrdě narazil.

Nutno dodat, že polský bývalý arbitr leží Berbrovi notně v žaludku. Když ho zčistajasna přesně před rokem Pelta představil veřejnosti jako záruku čistého pískání, Berbr prý zuřil. Ztratil svůj největší politický nástroj ve fotbale - dohled nad sudími. Pod Listkiewiczovým vedením byla poslední sezona z pohledu výkonů sudích diametrálně odlišná od let předchozích.

Polákův plat 4700 eur měsíčně je údajně v současných podmínkách neúnosný, na svém místě ale nakonec zůstává. Souhlasil s částečným snížení gáže, ale hlavně ji bude z poloviny hradit Fortuna. Hazardní společnost chtěla zabránit další demoralizaci českého fotbalu. Navíc si připravuje píseček na rok 2018, kdy vstoupí jako hlavní sponzor i v první lize. Dosud "nenápadně" sype peníze neúspěšných sázejících do nižších soutěží.

Jaký bude mít vztah s Berbrem napoví další Valná hromada, která by měla proběhnout do konce tohoto roku. Bude to další partie delegátské demokracie a síly sponzorů v boji o moc v českém fotbale. A popravdě, není se na co těšit.