Vydavatelství Zdeňka Bakaly Economia se v úterý před svými čtenáři nepěkně ztrapnilo. A dodalo silnou munici kritikům tvrdícím, že existují lidé a témata, o kterých novináři tohoto vydavatelství nemohou psát svobodně, píše na portálu Hlídací pes Ondřej Neumann. 

Ve své volební kampani sázela Virginia Raggiová na každodenní problémy obyčejných Římanů, boj s korupcí a potřebu změny spojovala se symbolickým "tahem dámou". V jejím případě to bylo doslova. Trvalo tři tisíce let, než se stala starostou Říma žena. 

Vraždění nevinných odsuzuje každá společnost, ale liší se podle toho, jak nakládá s viníky. Důležitou roli hraje motiv a odpovědnost. Příliš snadno jsme si přitom zvykli, že obojí poznáme podle barvy kůže a vyznání. Realita ale není tak jednoduchá.

Vládní koalice se rozhodla prosadit novely zákonů, které mají zlepšit kontrolu hospodaření politických stran a zavádí opatření regulující předvolební kampaně. Vzniknout má i nezávislý úřad dohlížející na strany. Řada politiků s tím však má problém. 

Policejní reorganizace a politická bitva s ní zaměstnává novináře a politiky už několik dní. Stále však jaksi není jasné, jak to celé chápat. Názory se různí podle toho, komu je která strana sporu bližší. Zkusme se na celou situaci podívat jako na klasickou mexickou plichtu. 

Je to oblíbená filmová zápletka. Nový učitel přichází do třídy plné grázlíků a fiflen, aby z nich udělal školní premianty. Stačí mu k tomu neortodoxní přístup, výuka bez učebnic a dechberoucí charisma. Tolik filmová fikce. V realitě nemají učitelé typu Igora Hnízdo žádnou šanci. I kdyby byl sebelepší, bez stanoveného pedagogického vzdělání ho žádná škola nezaměstná. Dobrý učitel zůstává nadále nedostatkovým zbožím a rigidní systém není schopný přijmout změny, které by s tím dokázaly něco zásadního udělat. Možnosti přitom existují.

Zachary Taylor byl bohatý, úspěšný ve svém oboru a nikdy neměl s politikou nic společného, což dlouho prezentoval jako svou přednost. Než přišla velká strana a nabídla mu kandidaturu na amerického prezidenta, i když se proti tomu stavěla polovina jejích členů. Apolitický důstojník mnohými vnímaný jako hulvát nečekaně porazil zkušenější politiky. Nezní to povědomě?

Němečtí politici kritizují Česko kvůli odmítání kvót pro uprchlíky. Zejména Řecko, Itálie a Německo přitom porušily pravidla, která byla pro tyto případy vytvořena. Dovolávat se v takové situaci evropské solidarity států, které jsou připraveny existující právní předpisy dodržovat, je pak přinejmenším zarážející, píše v analýze pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.