O budoucím (ne)úspěchu 39letého exministra financí a úspěšného investičního bankéře, který založil hnutí Kupředu! (En Marche!) mohly do velké míry spolurozhodnout dvě mimořádné události uplynulého měsíce, jejichž následky zatím není možné přesně dohlédnout. Dá se ale předpokládat, že zatímco jedna z nich Macronovy šance na postup do druhého kola zkomplikovala, ta druhá je naopak posílila.

Nepříjemnost, jež se s Macronem nejspíš potáhne dlouho, se týká francouzského koloniálního dědictví. Protože jsou nálady veřejnosti ve vztahu k ní nevypočitatelné, měli tradiční politici ve zvyku okolo citlivé kapitoly národní historie našlapovat tak opatrně, jako by se nacházeli uprostřed minového pole.

A tak státníci z pravé strany politického spektra zpravidla lehce zdůrazňovali pozitivní aspekty kolonialismu, přičemž levicoví státníci jemně upozorňovali na problematické aspekty, aniž by se jedna či druhá strana dopustila přímé glorifikace nebo veřejné samohany. Proto prezident Hollande před pár lety sice odsoudil francouzskou koloniální správu v Alžírsku za brutální, avšak přímo se za ni neomluvil ani nepřijal alžírské tvrzení o genocidě.

Macron, který se ostatně prohlašuje za politického "outsidera" a nový typ politika, nepsané pravidlo porušil, když v půlce února odsoudil francouzské jednání během války o nezávislost za "zločiny proti lidskosti."

"Kolonizace je součástí francouzské historie," prohlásil dále Macron, který v Alžírsku také navštívil památník "mučedníků" padlých za osvobozeneckých bojů. "Je naší povinností pohlédnout minulosti zpříma do očí a poprosit o odpuštění ty, na nichž jsme se dopustili křivd."

'Kolonizace jako zločin proti lidskosti'

Pravicoví oponenti výroků okamžitě využili k tomu, aby Macrona vykreslili jako nedostatečně vlasteneckého. François Fillon, bývalý premiér a prezidentský kandidát Republikánů stíhaný klientelistickým skandálem, kategoricky odmítl šíření "nenávisti vůči historii vlastního státu". Podle něj je "neustálé sypání si popelu na hlavu nehodné kandidáta na prezidenta republiky".

"Zločinem proti lidskosti je šoa, genocidy, otroctví. Opovážit se srovnávat tyto hrozivé činy s
(francouzskou, pozn. red.) kolonizací je velká chyba," řekl expremiér Fillon.

Ještě ostřejší rétoriku zvolila Národní fronta (FN) Marine Le Penové, jež dlouhodobě hraje na strunu národní hrdosti a koloniální minulost má ve zvyku interpretovat jako civilizační misi.

"Macron ponižuje Francii v zahraničí. To chce být prezidentem?" rozčiloval se David Rachline, šéf volební kampaně Le Penové.

Podle místopředsedy FN Walleranda de Saint-Justa Macron "střelil Francii do zad" a sama Le Penová se na videu zveřejněném na jejím facebookovém profilu dramaticky ptá: "Je snad něco horšího, než když v zahraničí obviníte zemi, kterou chcete vést, ze spáchání zločinů proti lidskosti?"

Klíčové spojenectví

Pravici se podařilo zdatně celou záležitost využít ke zpochybnění vlasteneckých pocitů Emmanuela Macrona, aniž by se její kandidáti příliš vyjadřovali ke složité otázce francouzských (zlo)činů v období bojů za nezávislost i před ním. Krátkodobým důsledkem byl Macronův rychlý propad v předvolebních průzkumech, zatímco Fillonova pozice v nich se stabilizovala a Le Penová opět o několik procentních bodů posílila.

K překvapení mnohých ale Macron způsobené ztráty na konci února opět dohnal. A to díky ohlášení neočekávané aliance s předsedou Demokratického hnutí (MoDem), Françoisem Bayrouem.

"Měl jsem před sebou dvě možné cesty: buď kandidovat sám za sebe nebo hledat neobvyklé řešení," oznámil ve středu Bayrou na tiskové konferenci. "Rozhodl jsem se nabídnout Emmanuelu Macronovi spojenectví. Snad kvůli tomu musím něco obětovat, avšak cítím, že jsou doby, kdy je potřeba brát v potaz vážnost situace a zvážit, jakým způsobem ji řešit. Dnes nemohu myslet na sebe, ale musím myslet na svou zemi."

Bayrou nabídl Macronovi stažení vlastní prezidentské kandidatury, začlenění strany MoDem do širšího hnutí Kupředu! a veškerou institucionální i osobní podporu. Výměnou za to požadoval prosazení protikorupčních zákonů, jež by podle předsedy MoDem měly vyčistit skandály dlouhodobě otřásanou francouzskou politiku.

Macron podle všeho dlouho dopředu dojednávanou podanou ruku přijal. A to s patřičným patosem: "Spojenectví nabízené Françoisem Bayrouem je založené na idejích a hodnotách," řekl pro agenturu AFP. "Naprosto zapadá do našeho programu jednoty a obnovy (Francie), který jsme prosazovali od samého počátku. Proto jsem nabídku akceptoval."

"Třetí vzadu"

Českým čtenářům asi jméno François Bayrou mnoho neřekne. Mimo jiné proto, že tento středový politik přezdívaný "třetí vzadu" se dosud v konkurenci tradičních socialistů a Republikánů nikdy nestal vážným soupeřem o prezidentský úřad; ve volbách v roce 2007 získal osmnáct a v roce 2012 devět procent hlasů. Ani v jednom případě to nestačilo na postup do druhého kola.

Jenže Bayrou má stabilní podporu ve výši minimálně pěti procent voličů, jejichž hlasy mohou být zcela rozhodující v těsném souboji o postupové místo do druhého kola vedle Le Penové. Pokud by se rozhodl znovu kandidovat, Macronovy by mohl odčerpat část přesně těch voličů, na něž svou kampaní míří - tedy městských liberálů nespokojených jak se socialisty, tak s katolickou konzervativní pravicí reprezentovanou Fillonem.

Možná ještě důležitější je institucionální a personální podpora strany MoDem, která má na rozdíl od nového a rozvolněného hnutí Kupředu! silnou regionální i celostátní základnu se čtrnácti tisíci členy, několika poslanci a senátory a s desítkami místních zastupitelů. MoDem může Macronovi pomoci alespoň částečně vyvážit zjevnou nevýhodu proti hlavním soupeřům spočívajícím v neexistujících stranickách strukturách a nejistém financování.

Dosud se Macron musel spoléhat převážně na nadšené dobrovolníky získávané na základě emotivních projevů po celé zemi. Nyní bude mít k dispozici zázemí od roku 2007 pečlivě budované strany.

Skvrna, kterou nejde jen tak smýt

Spojenectví Bayrou-Macron už během několika dní stihlo otřást francouzskou politickou scénou a znervóznit protikandidáty. Evidentně inspirovalo socialistického pretendenta - a dosavadního outsidera - Benoîta Hamona k ohlášení podobné aliance s kandidátem Strany zelených a obnovilo spekulace o spolupráci s extrémní levicí. Macronovi také zajistilo zahojení ztrát v předvolebních průzkumech - podle těch posledních opět předběhl expremiéra Fillona.

Šrámy způsobené výroky o "zločinům proti lidskosti" však mohou mít dlouhodobější trvanlivost. Na Macronových předvolebních mítincích se začaly objevovat desítky demonstrantů označující jej za "vlastizrádce", a pokud by se dostal do druhého kola, bude těžké toto obvinění smýt před konzervativnější částí francouzské společnosti, kterou by Macron nutně potřeboval k vítězství nad Marine Le Penovou.

Naopak Le Penová si hrou na obránkyni národní hrdosti dost možná nejednoho z nich získá přes vrozenou nechuť republikánských voličů.

I po dramatických únorových událostech každopádně platí, že francouzské volby jsou nepředvídatelnější než kdy dřív. Jediné, co zatím vypadá jako neotřesitelná jistota je, že se o prezidentský úřad v druhém kole popere kandidátka Národní fronty. Teď se rozhoduje o jejím protivníkovi.