Ronovci neboli páni z Ostrve (rohn=německy ostrev, kmen s osekanými větvemi, užívaný jako jednoduchý žebřík při dobývání hradeb) náleží k našim nejstarším a nejvýznamnějším rodům. Znaku zkřížených ostrví užívalo kromě pánů z Lipé několik dalších rodových odnoží - Berkové z Dubé, Lichtenburkové a další.

Založení České Lípy se ovšem tradičně připisuje panu Jindřichovi z Lipé, ačkoliv úplnou jistotu nemáme, neboť listiny z té doby se nedochovaly. Město vzniklo počátkem 14. století poblíž vodního hradu Lipý, zbudovaného na významné obchodní trase při brodu přes Ploučnici.

Lipý setrval v rukou "lipského klanu" až do r. 1319. Tehdy se pan Jindřich přestěhoval za svou královskou milenkou na Moravu, a severočeské statky směnil za moravské či prodal bratranci Berkovi z Dubé.

Století relativního klidu skončilo pro hrad dobytím sirotčím vojskem Jana Roháče, a Lipý se na čas stal kališnickou základnou a majetkem Vartenberků, aby se znovu navrátil Berkům, kteří jej v době renesance přestaví na zámek.

Po Valdštejnovi cukrovar a pak odstřel

Pobělohorské konfiskace přivedly na panství mocného Albrechta z Valdštejna, po jehož chebské likvidaci byl Lipý spolu s městem vypleněn švédským vojskem. Teprve za Kouniců získal trochu klidu, při němž ovšem poněkud zchátral, ne však natolik, aby v jeho zdech nemohl r. 1778 poobědvat císař Josef II. se svými generály Laudonem a Lascym.

K netradičním koncům se pak propracoval koncem 19. století, kdy začal sloužit coby - cukrovar. Část neobývaných prostor se hodila též jako škola, nouzové byty, divadlo a zvonařská dílna. A za války? Sklady, ubytovny pro vojáky a ruské zajatce. Ostatně i ve vedlejším tzv. Červeném domě, bývalém loveckém zámečku se sgrafitovou výzdobou, se později vystřídaly hostinec, barvírna a nakonec pobočka městského muzea.

Z bývalého mocného sídla se mnoho nedochovalo. To díky demoliční četě z roku 1957, která namísto oprav chátrající stavbu rovnou odstřelila. Po renovaci zbylého v devadesátých letech minulého století slouží dnes bývalý hradní areál společenským a kulturním akcím či jako letní kino.

Synagoga zničená nacisty

Nejen upravené pozůstatky lipského hradu, ale celé severočeské město si zaslouží podrobnou prohlídku. A co nabízí? Půvabné náměstí s empírovou kašnou s delfíny a barokním sloupem Nejsvětější Trojice, novorenesanční radnici i několik secesních domů jako hotel Morris či kavárna Union. Občerstvit se můžete právě zde anebo třeba v restauraci U Hrabala, dějišti jednoho z dílů kulinářského pořadu Ano, šéfe! Zdeňka Pohlreicha.

Příjemně osvěženi se vydejte na prohlídku nedalekého Vlastivědného muzea a galerie, sídlícího v bývalém augustiniánském klášteře, poněkud překvapivě založeném vojevůdcem Albrechtem z Valdštejna. Kromě slavné tiskárny tu působila i významná církevní škola.

V areálu najdete také loretánskou kapli z roku 1698 a ke klášterním budovám přiléhající barokní baziliku Všech svatých. Kromě ní nabízí Česká Lípa několik dalších chrámů - gotické svatostánky Povýšení sv. Kříže a sv. Maří Magdalény, barokní chrám Narození Panny Marie či kostel evangelický.

V místech dnešního parkoviště stávala až do zničení nacisty v roce 1938 také synagoga. Ostatně zdejší židovská komunita nepatřila k nejmenším, a židovští obchodníci se na zdejších kupeckých stezkách objevovali pravidelně. Roku 1744 zahubil pogrom třicet osob židovské národnosti, když do Lípy během prusko-rakouské války vtrhli panduři a husaři.

V královské milosti i nemilosti

A nakonec něco informací o pravděpodobném otci-zakladateli města. "Prvním mužem království" nazvala Jindřicha z Lipé (asi 1275 – 1329) ve svém historickém románu spisovatelka Ludmila Vaňková. Zcela právem, pan Jindřich, maršálek, podkomoří i královský milenec byl ve své době jedním z nevlivnějších mužů.

Nelehkou dobu po vymření Přemyslovců se zemská šlechta snažila využít k posílení své moci. Následující panovníci Jindřich Korutanský a Rudolf Habsburský měli co dělat, aby se na královském trůnu udrželi, ostatně ne dlouho. A čeští páni v tom hráli nemalou roli.

Ronovec Jindřich z Lipé se na historické scéně objevil roku 1303. Tehdy při slavnostním turnaji smrtelně zranil Heřmana z Branibor, za což byl králem Václavem II. vykázán ode dvora. Královské přízně nabyl zpět už o rok později, kdy ubránil stříbronosnou Kutnou Horu před vpádem římského císaře.

Po smrti posledního Přemyslovce Václava III. se přidal na stranu Jindřicha Korutanského, a to hned dvakrát, což mu vyneslo pěkný podkomořský a maršálský úřad. Po čase však vztahy mezi šlechtou a králem "zhoustly" natolik, že došlo k tajnému vyjednávání o novém panovníkovi.

Pomohl Elišce Přemyslovně, pak "sbalil" její macechu

Pan Jindřich se zapojil měrou nemalou, když pomohl k útěku poslední svobodné Přemyslovně. Eliška prchla v převleku za žebračku z Hradu, aby se 1. září 1310 ve Špýru provdala za čtrnáctiletého Jana Lucemburského, syna římského krále. Novomanželé pak za pomoci říšského vojska i pana Jindřicha dobyli na Korutanci Prahu a získaly trůn. Takové české Hry o trůny…

K idylickým časům se nicméně neschyluje. Šlechtu rozhořčil příchod "cizáků" ke dvoru, a navíc nečekaně zemřel císař Jindřich VII. Lucemburský, otec novopečeného panovníka a plánovaný "protektor" Českého království.

Ani královna ke klidu nepřispěla. Někdejší oblíbenec pan Jindřich ztratil její přízeň také svým vztahem s Eliščinou macechou, o pouhé čtyři roky starší královnou-vdovou Rejčkou. V lásce se příliš neměly, a jejich "válkou královen" trpěla zanedlouho celá země. Zdá se, že severočeský šlechtic tentokrát stál na nesprávné straně. (Mimochodem, krásná Rejčka byla sice vdova, zato pan z Lipé byl ženatý otec několika dětí.)

Pana podkomořího čekalo vězení. Zřejmě na popud Elišky Přemyslovny byl v roce 1315 zajat a internován na Týřově s obviněním z protikrálovského spiknutí. V zemi propukly nepokoje, uvěznění mocného předáka si nenechala líbit ani šlechta, ani půvabná královna-vdova, a Jindřich z Lipé byl po krušném půlroce volný.

Přesto spory neustávaly, zasáhl i arcibiskup trevírský a mohučský spolu s římským králem. K uklidnění došlo teprve roku 1318 s tzv. Domažlickým mírem, a to za podmínek jednoznačně příznivých pro domácí šlechtu.

Zpět do rukou českých pánů

Kolo dějin se otáčí. Král vrátil úřady do rukou českých pánů, Elišku vykázal na Mělník a odebral jí nejstaršího syna. Právě budoucím Karlem IV. měl být totiž nahrazen stávající panovník, tentokrát údajně z popudu královny a Viléma Zajíce z Valdeka, hlavy opoziční šlechty. Právě Vilém věznil tehdy na Týřově pana Jindřicha …

Ten byl s králem opět zadobře a za jeho časté nepřítomnosti spravoval zemi. Znovu se stal maršálkem a moravským zemským hejtmanem. Moravským proto, že se roku 1319 definitivně přestěhoval na Moravu za královnou Rejčkou, přičemž rodové severočeské majetky, tedy i Českou Lípu, prodal či smění.

V Brně si Jindřich s Rejčkou si zřídili jakýsi malý vladařský dvůr, kam svolávali s královským souhlasem i šlechtické sněmy. Do manželství spolu nikdy nevstoupili, jejich vztah je však hluboký a trvalý. Když pan Jindřich roku 1329 nečekaně zemřel, Rejčka byla k neutišení.

"Její pláč u některých lidí vzbuzoval až pohoršení, a utišit se nedala," zaznamenal Kronikář zbraslavský. Tělo dlouholetého druha dala bývalá královna uložit v jí založeném brněnském klášteře cisterciaček, aby o pouhých šest let později sama spočinula vedle něj. To její odpočívá pod korunkou s písmenem E - Eliška (Alžběta) Rejčka.