Vše došlo tak daleko, že Český rozhlas ve svých hlavních zprávách odvysílal omluvu, a ke stejné reakci přiměl i samotného zpravodaje.

Pro prezidenta Zemana to byla další záminka, proč  se tvrdě opřít  do veřejnoprávních médií. Informaci označil za lež a v rozhovoru pro Frekvenci 1 řekl, že "Český rozhlas má v Berlíně jako svého zpravodaje blbce".

Celou kauzu rozpoutaly tyto dvě věty: "Návštěva Miloše Zemana v Berlíně je podobná té před pěti lety. Ovšem s tím rozdílem, že teď s ním letí i tři lékaři a čtyři zdravotní sestry," napsal ve středu na svůj facebookový profil Pavel Polák, od roku 2014 zpravodaj Českého rozhlasu v Berlíně.

Jen špatná chůze a cukrovka

Právě za tuto pasáž se nakonec on i rozhlas omluvili – kvůli tomu, že informace pocházela z jediného zdroje a nebyla ověřena (či nebyla ověřitelná) jinde.

Pro prezidenta i jeho mluvčího, kteří nevynechají jedinou možnost, jak si do ČRo a ČT kopnout, to byla jednoduchá partie. Kompletní hradní mašinerie proti jedinému novináři, který sice nepochybuje o důvěryhodnosti svého zdroje, tvrzení ale nemůže dále ověřit.

Rozhlas se očividně ani nepokusil v tomhle sporu hrát o čas a zvolil strategii co nejrychlejší omluvy.

Hrad se odměnil blahosklonným svolením, aby ČRo byl vpuštěn na páteční tiskovku s prezidentem, což Zeman původně zakázal.

Že má prezident zdravotní problémy přitom není žádné tajemství. I když Hrad oficiálně přiznává jen dvě choroby, polyfunkční neuropatii – projevující se potížemi s chůzí – a cukrovku, z diplomatických zdrojů opakovaně přicházejí informace o tom, že kvůli chatrné kondici prezidenta je třeba značně přizpůsobovat program i trvání jeho zahraničních cest. To je i případ aktuální třídenní návštěvy Německa.

Vlastně dvouapůldenní, z toho většinou s velmi volným programem. Tak volným, že si lze snadno domyslet proč.

Program tak na jeden den

První den odpoledne přílet a jedna schůzka se starým politickým přítelem (Günter Verheugen), druhý den přivítání v postupimském zámku Cecilienhof a po několikahodinové pauze jednání s podnikateli, jinak už nic.

Teprve třetí den klasické politické kolečko s prezidentem Steinmeierem a kancléřkou Merkelovou. Každý novinář i člen delegace, který někdy takovou cestu do sousední země s vysokým ústavním činitelem absolvoval, ví, že tohle všechno se dá klidně stihnout za jediný den – pokud to tedy kondice a zdraví dovolí.

Český rozhlas už shodou okolností jednu přestřelku s mluvčím prezidenta Ovčáčkem letos zažil. Při Zemanově návštěvě v Polsku byli novináři vyzváni, aby nenatáčeli prezidenta ve chvíli, kdy vstává ze židle. Oproti zvyklostem byl také zkrácen uvítací ceremoniál.

Rozdíl oproti situaci, do které se teď dostal berlínský zpravodaj Pavel Polák, byl v tom, že celou scénu sledovalo mnoho lidí, novinářů či fotografů, kteří ji mohli potvrdit.

Máme právo se ptát

Šéfredaktor zpravodajského serveru iRozhlas.cz Radek Kedroň tehdy o celém incidentu v Polsku napsal přímo na web rozhlasu obsáhlý text, kde citoval polské svědky události a hájil právo novinářů ptát se i na prezidentovo zdraví.

Mluvčí Ovčáček totiž na tehdejší věcné dotazy redaktorky iRozhlasu reagoval neadekvátně emotivně a především – na dotazy vůbec neodpověděl.

Už v létě letošního roku řekl šéf zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák v rozhovoru pro deník Blesk, že "na každou cestu i nyní pojede dopředu tým, který prohlédne různé trasy, spočítá schody a podobně".

Přidejme zmiňovanou kauzu "otočených kamer v Polsku", loňské převážení prezidenta golfovým vozítkem na focení s ostatními státníky v Číně či situaci z letního summitu NATO, kde si Zeman jako jediný z lídrů po chvíli strávené ve stoje musel sednout na židli a vypadal unaveně.

A to jsou jen případy, které zachytily kamery. O těch dalších sice vědí třeba diplomaté a především lidé z prezidentova nejbližšího okolí, ale na veřejnost se informace nedostanou.

Než se mezi nimi najde někdo, kdo by se stal oním „druhým zdrojem“, na kterém by pak média mohla potvrdit story o skutečném zdravotním stavu prezidenta (na níž není nic bulvárního), bude Hrad k médiím i veřejnosti dál vytvářet iluzi, že chátrání prezidenta se nekoná a že za všechno můžou jen hloupí reportéři.

Vojtěch Berger pro Ústav nezávislé žurnalistiky