Historie někdy splétá příběhy, které jsou absurdní a nebýt jejich tragického kontextu, byly by skoro k smíchu. Podobným příběhem je i historie tzv. Projektu Angora, kdy se v nacistickém Německu hledal způsob, jak využít pro válečné úsilí králíky.

Nejde sice o nacistické králíčky vrhající se u Stalingradu na tanky, přesto stojí onen projekt za pozornost. Ukazuje totiž, kam se může dostat i tak nevinná věc, jako šlechtění králíků, když se ho chopí nenávistná ideologie.

Na sklonku války nalezla válečná reportérka amerického deníku Chicago Tribune ve vile Heinricha Himmlera knihu vázanou ve vlněné látce, ozdobenou znakem SS a nápisem Angora. Uvnitř bylo na 150 fotografií králíků, ošetřujícího personálu a čistých, supermoderních chovných budov. V souboru se nacházelo i několik plánů míst, kde měly tyto králičí ubikace existovat. Šlo o zbytky jednoho z obskurních projektů třetí říše, který sice nechtěl vyvinout dokonalé zbraně nebo dokonalého člověka, zato pásl po dokonalém králíkovi.

Nadkrálíci vedle koncentráků

Projekt Angora začal oficiálně v roce 1941 a osobně se v něm angažoval Heinrich Himmler, hlava SS. Cílem v podstatě bylo vyšlechtit nové, dokonalé králičí plemeno, které by bylo současně zdrojem masa a zároveň vlny a kvalitní kožešiny. V úvodu nalezené knihy se přímo říká, že "angorští králíci jsou spojeny s luxusními večerními oděvy a byli by tak elegantním řešením při udržování důstojníků SS a vojáků Wehrmachtu v teple při zimních taženích." Na základě existujícího plemene srstnatých angorských králíků tak vznikl projekt vyšlechtění… inu, nadkrálíka.

Úvodní fond činil zhruba 6500 zvířat a v zařízeních SS pro ně vznikly moderně vybavené chovné stanice. Už tohle samo o sobě zní poněkud absurdně – organizace SS se stavěla do role mystických rytířů tisícileté říše a najednou začala své kapacity věnovat chovu králíků. Bohužel se v absurditě dostáváme ještě dál: když se řekne zařízení SS, tak šlo ve velké většině o koncentrační tábory. Zařízení pro chov angorských králíků tak byla umístěna v hrozných místech jako například Auschwitz, Buchenwald, Dachau či Trawniki.

Byla by to skoro tragikomická zápletka – jako vystřižená z francouzské komedie – kdyby nestála v kontrastu s utrpením lidí. Zatímco v jednom baráku pro 200 lidí se tísnilo 800 vězňů, hned vedle za plotem stál dům, kde byl králíkům poskytován veškerý komfort a pohodlí. Ten stejný personál, který týral a mučil vězně, měl směny, kdy krmil králíky a čistil jejich klece.

Plýtvání penězi

Projekt se postupně propadl do neznáma. Nedochovala se žádná dokumentace o jeho výsledcích. Kromě nalezené knihy dnes v podstatě existují jen příbory personálu s nápisem "projekt Angora" a jinak nic – nebýt knihy, ani bychom o projektu nevěděli. Historici se domnívají, že Himmler možná s horšící se situací na frontě projekt stopl a v podstatě ututlal, aby se vyhnul kritice kvůli plýtvání penězi s nejistým cílem a výsledkem. Z fotografií je totiž patrné, že vědecký personál měl k dispozici i moderní vybavení pro míchání krmných směsí, měření králíků a podobně.

Jediným hmatatelným ziskem byla srst angoráků, kterou se zateplovaly bundy letců, ale vyšlechtění nového plemene se nejspíše patrně nezdařilo. Z dochovaných fotografií je zjevné, že králíci byli neobvykle velcí, jejich hospodářský užitek ale neodpovídal vynaloženým prostředkům.

Konec války znamenal také definitivní konec tohoto zvláštního chovu. Podle všeho králíci nakonec skončili v žaludcích vojenského personálu, a tak kniha Projekt Angora zůstává jediným svědectvím jednoho z nejpodivnějších zvířecích projektů druhé světové války.