Jak si hrabě Drákula podmanil svět

MAGAZÍN - Magazín autor: Alžběta Šírková

Těžko bychom hledali někoho, kdo nezná hraběte Draculu (nebo chcete-li Drákulu), živícího se lidskou krví. Přesto i ti, kteří se s románovým antihrdinou potkali díky knižnímu, divadelnímu nebo filmovému zpracování, o něm možná nevědí vše.

Nosferatu, symfonie hrůzy z roku 1922

Nosferatu, symfonie hrůzy z roku 1922,zdroj: Profimedia.cz

Irský romanopisec Bram Stoker do svého nejslavnějšího díla, vydaného už v roce 1897, vložil spoustu jinotajů a symbolů, které dodnes luští literární kritici, psychologové i sociologové. Podle nich má dílo sexuální podtext a zrcadlí také smýšlení tehdejších obyvatel viktoriánské Anglie.

Vezměme to ale pěkně od začátku. Stoker svého hrdinu stvořil nejen na základě kolujících legend o upírech, ale promítl do něj i své nelehké dětství.

Stoker až do svých téměř osmi let nechodil. Mohla za to dosud neznámá nemoc, která ho upoutala na lůžko. Dlouhé chvíle mu jeho matka krátila vyprávěním strašidelných historek, keltských mýtů, ale i pravdivých příběhů z doby, kdy řádila cholera. Tehdy docházelo k tomu, že omylem byli pohřbeni zaživa i ti, kdo na první pohled vypadali jako mrtví. A jeden z nich se probral ve vlastní rakvi. Jiný příběh zase vyprávěl o muži, který pil krev dobytka. Na tyto hrůzostrašné historky nezapomněl Stoker ani po svém zázračném uzdravení, po němž začal žít normálním životem. Věnoval se atletice a fotbalu a hlavně budování své literární kariéry. Po několika vydaných novelách viděl svůj potenciál právě v upíří tematice.

Předlohou pro stvoření slavného Draculy mu byla skutečná historická postava knížete Vlada III. Tepese, který v 15. století neblaze proslul svou krutostí a tvrdostí. Podle literárních vědců se ale Stoker vlastním životem knížete neinspiroval a při tvorbě se spíš ponořil do studia legend a mýtů o upírech. Zároveň jako každý spisovatel i on ve svém díle poukazuje na smýšlení tehdejší doby. Stoker žil ve viktoriánské Anglii svázané přísnou morálkou, kde byla lidská sexualita tabu, což chtěl změnit. Proto do knihy umístil několik sexuálních symbolů. Ve svém díle ale popisuje i negativní lidské vlastnosti a sociální rozdíly.

O čem je Stokerův slavný příběh?

Právník Jonathan Harker, který míří za hrabětem Draculou do Transylvánie, je typickým představitelem tehdejší upjaté Anglie. Je zvyklý na zemi, kde se používají nejnovější výdobytky průmyslové revoluce, rozšiřují se práva občanů a rozvíjejí se přírodní vědy. A najednou se ocitá na místě, kde nic z toho neplatí. Na temném hradě, který patří podivínovi hraběti Draculovi.

Dracula se obléká výhradně do černého, nesnáší slunce, a tak ho Jonathan vídá jen za šera nebo v noci. Navíc spí v rakvi a obklopuje se vyzývavými ženami, které k němu vzhlížejí s naprostou oddaností, úctou a respektem. Jakmile se Draculovi na jejich chování něco nelíbí, ihned přestanou, což Jonathan brzy sám pozná. Jednoho dlouhého večera ho totiž přemůže spánek mimo jeho pokoj a dostane se do spárů oněch tří žen – Draculových nevěst. Ty ho svádějí a chystají se ho svými ostrými špičáky kousnout do krku a sát jeho krev. Právě tímto aktem se upíři rozmnožují.

Podle výkladů psychologů je symbolika jasná – kousnutí rovná se polibek a výzva k sexuálním aktivitám. Jonathan má být těmito ženštinami zasvěcený do života dospělých se vším všudy, neboť je panic. Ačkoli je zprvu zaskočen, posléze se dotykům skupiny žen nebrání. Něco takového by ve své rodné Anglii plné cudných dívek nikdy nezažil - a zakázané ovoce přece chutná nejvíce!

Počínání krvelačných, respektive sexuchtivých žen ale přeruší svým příchodem samotný Dracula, který je ztělesněním dalších skrytých lidských tužeb. Hrabě vzbuzuje respekt, je dominantní, chtivý a jeho touha po krvi je neukojitelná. Psychologové poukazují na to, že po takových vlastnostech (vyjma krve) mnozí z nás, ať už vědomě či nevědomě, prahnou. Proto Stoker zvedá varovný prst. Dracula je za své chování potrestán. O jeho konec se postará Jonathanův přítel doktor Van Helsing, který antihrdinu probodne dřevěným kůlem.

Dracula ve filmu

Stokerův román byl ale zprvu přijat vlažně, jeho slávu odstartovali až filmoví režiséři. Tím prvním byl Friedrich Wilhelm Murnau se svým černobílým němým snímkem Upír Nosferatu z roku 1922. Stačilo však málo a film by býval nevznikl. Dědicové po slavném spisovateli totiž Marnauovi odmítli prodat autorská práva. Režisér si ale s tímto drobným problémem poradil. Dracula v jeho filmové verzi nosil jméno Orlok, Jonathana Harkera přejmenoval na Waldemara Huttera, Vana Helsinga na Bulwera.

Titulní postavu hraběte Orloka ztvárnil herec Max Schreck, který mu vtisknul strašidelnou podobu. Dodnes bývá považován za jednoho z nejděsivějších představitelů slavného upíra. Jeho vizáž připomíná krysí hlavu, má dlouhé pařáty a jeho tmavá silueta vzbuzuje hrůzu. I v tom se liší od literárního Draculy, který na první pohled vypadá jako normální člověk.

Ani tyto změny však nezabránily soudnímu líčení, které filmové studio prohrálo. Ačkoli podle rozhodnutí soudu mělo dojít ke zničení originálu a všech kopií, bylo už pozdě. Film si získal popularitu už během první distribuce, a všechny kopie tak nebylo možné dohledat.

Z antihrdiny miláčkem žen

V roce 1931 vznikl první mluvený Dracula režírovaný na základě autorských práv. Role uhrančivého Draculy se zhostil maďarský herec Bela Lugosi, který už čtyři roky ztvárňoval hraběte na divadelní scéně na Broadwayi. Jeho výkony tehdy vychvalovali nejen diváci, ale i divadelní kritici. Úspěchu jevištní adaptace si všimlo i filmové studio Universal Pictures, které se příběh Draculy rozhodlo převést na plátna kin.

Přesto Lugosi nebyl pro filmového Draculu první volbou. Původně byl pro roli krvelačného hraběte vybrán ve filmovém světě známější Lon Chaney. Ale zasáhl osud, Chaney předčasně zemřel krátce před natáčením a na jeho místo nastoupil právě Bela Lugosi. A byla to skvělá volba, Lugosi se do role dokonale vžil. Nejdříve ženy upoutala jeho bledá tvář a černé vlasy sčesané dozadu, upřený pohled a elegantní vystupování. Tím vším si získal davy fanynek. Jeho charisma jako by upozadilo fakt, že ztvárňuje negativní postavu, kterou si mimochodem sám zamiloval. Vědělo se o něm, že hosty ve svém domě vítá v upířím kostýmu a že na půdě měl několik rekvizit ze slavného snímku. Lugosi zemřel v roce 1956 a pohřbený byl do svého oblíbeného černého hábitu hraběte Draculy.

Dracula podle Stokera

Postupem času následovala další filmová zpracování, přičemž literární předloze je nejblíže Dracula od režiséra Francise Forda Coppoly natočený v roce 1992. Ten svůj snímek obohatil i o to, co v knize není, tedy o vysvětlení, jak se z knížete stál krvelačný Dracula. Podle filmu měl manželku, která spáchala sebevraždu poté, co obdržela mylnou zprávu o úmrtí svého chotě v bitvě. Nešťastný muž prokleje Boha, a tak se stane upírem. Film se pak v rámci možností drží knižní předlohy. Představitel Draculy Gary Oldman ze začátku vystupuje jako starý hrabě a stejně jako v knize se převtěluje ve vlka, netopýra a je symbolem zla, které je potřeba zničit. Což se nakonec podaří.

Ale ať už hrabě Dracula zemře v knize, na jevišti či ve filmu, jeho silný příběh bude nesmrtelný.

Tagy: zahraničí Rumunsko Irsko literatura horor umění a kultura film a divadlo dějiny a fakta Dracula horory

Zdroje: vlastní