Stanislav Grospič, poslanec, místopředseda komunistické strany, dal v Českém rozhlasu průchod svému vyznání.

Kdepak sovětská okupace, nic takového. A ti mrtví? To byly vesměs oběti dopravních nehod, pravil v rozhovoru (tady) o návrhu zákona, který prohlašuje 21. srpen významným dnem.

Vyvolal tím, jak jinak, hněvivé reakce. A to téměř odevšad, až na šiky svých soudruhů a soudružek.

Tanky proti kapitalistům

Grospič se přitom nijak neodchýlil od svého politického kréda a od toho, co psal a říkal už dřív.

Neukáznění chodci v pražských ulicích, potenciální oběti dopravních nehod v srpnu 1968. Oni prostě nevěděli, že sovětský tank má přednost zprava, zleva a vůbec všude, kam dojede | zdroj: Profimedia

Loni, v roce osmičkových výročí, téměř bez pozornosti vyšuměl obsáhlý článek, ve kterém se zevrubně věnoval stejnému tématu na stránkách Haló novin. Připomeňme si ho, stojí za to.

V analýze nazvané 'Zamyšlení nad srpnem 1968' (tady) Grospič nabádá lid, aby si nenechal líbit výklad osmašedesátého, který šíří "protagonisté převratových devadesátých let a Havlovi pohrobci". Nabízí svůj pohled, ve kterém vidí sovětské tanky jako holubice míru a socialismu a invazi jako pokus o záchranu výdobytků socialismu a sociálně spravedlivé společnosti.

Vpád 'bratrských' vojsk do Československa přitom Grospič hájí stejnými argumenty, jaké používali sovětští komunisté. V jeho podání byl ospravedlnitelným pokusem o záchranu před kapitalismem.

"Řada opatření té doby hořce připomíná zavádění kapitalistických prvků a pokus o postupné znovunastolení kapitalismu vůbec," stěžuje si předseda mandátového a imunitního výboru sněmovny a stínový ministr spravedlnosti KSČM na tehdejší reformní komunisty.

Stanislav Grospič a Marta Semelová. Vrána k vráně sedá... | zdroj: Profimedia

K tomu tvrdí, že režim nastolený komunisty byl nejen sociálně spravedlivější, ale i demokratičtější, než režim po roce '98.

Ó hrůzo, zrušili nám cenzuru

V sovětském táboře míru a socialismu, do něhož Československo po čtyři desítky let spadalo, platila doktrína omezené suverenity. Říkalo se jí také podle vůdce sovětských komunistů přívlastkem Brežněvova.

Spočívala na zásadě, kterou českoslovenští komunisté vtesali do hesla 'se Sovětským svazem na věčné časy (a nikdy jinak)'. Vůdce sovětských komunistů Leonid Brežněv v ní vyhlásil právo na vojenský zásah v případě, kdyby se některá socialistická země ze sovětského bloku přiklonila ke kapitalismu.

Sovětský vůdce to označoval za hrozbu pro celý socialistický tábor.

Tuto tezi Grospič vysvětluje, potažmo hájí. Ve svém článku píše, že invaze byla vlastně logickým koncem pražského jara.

"Vývoj roku 1968 v naší zemi probíhal v určitém, nejen evropském, kontextu," upozorňuje a zdůrazňuje, že generální tajemník francouzských komunistů Waldeck Rochet nazval pražské jaro "tichou kontrarevolucí". (Mlčí však o tom, že krátce nato se Rochet stal katolíkem a soudruzi ze strany ho prohlásili za šílence.)

V čem ale zmíněná kontrarevoluce spočívala? V tom, že byla zrušena cenzura a ke slovu se dostali také nekomunisté. A také v tom, ó ty hrůzo, že komunisté ustupovali od centrálně řízené ekonomiky, kterou maďarský ekonom János Kornai výstižně nazval 'ekonomikou nedostatku'. V Československu jsme ji popisovali parafrází komunistického sloganu: 'Se Sovětským svazem padla bída na zem'.

Standa proti rozvracečům

Režim, který si dal patent na pravdu do ústavy (vedoucí úloha komunistické strany) a ze země udělal jeden velký koncentrák (strana rozhodovala o všem, i o tom, kdo vycestuje do západní ciziny), Grospič hodnotí jako úspěšný, demokratický a spravedlivý. Podlý pokus o restauraci kapitalismu pokládá za dostatečný důvod pro invazi.

zdroj: YouTube

Svou věrnost srpu a kladivu potvrdil Grospič i v hodnocení období po invazi během rozpravy k návrhu zákona o třetím (protikomunistickém) odboji. "To, co vy dnes chcete uznat jako odboj, nebyl ve skutečnosti odboj žádný. Bylo to pouze individuální vyjadřování nesouhlasu placené velice štědře zahraničními centrálami, které měly zájem na rozvratu československého státu," prohlásil v rozpravě před osmi lety. Stenozáznam jeho proslovu je tady.

Když soudruh práší

Budiž, jsou to Grospičovy názory. A proti gustu přece žádný dišputát.

Poslanec Grospič však zhusta vyslovuje názory, které ani názory nejsou. Jsou to bohapusté lži, což dokládají historické záznamy.

Realita byla jiná: Sověti s tanky přijeli bez pozvání, obsadili nás, okupovali nás, vnutili nám (za spolupráce s československými komunisty) normalizační režim. A disidenti nedělali odboj pro peníze.

Z toho se tedy, milý Watsone, dá udělat prostý závěr:

Stanislav Grospič je lhář.