Pan Jiří Sonnek z Hlučína se zabývá záhadnými archeologickými nálezy a je velkým nadšencem do pravěku. Jednoho dne se mu proto v hlavě zrodil netradiční nápad – přestavět zahradní boudu na pravěké muzeum.

"Po ukončení výstavy o pravěku a záhadě Nazca v Hlučínském muzeu jsem přemýšlel, kde uložit exponáty, a napadlo mě využít chatku, která kdysi sloužila jako stavební bouda," okomentoval pan Sonnek zrod netradiční myšlenky. Stačilo chatku opravit, vymalovat a následně se pustit do rozmisťování rozsáhlé sbírky exponátů, které si sám vytvořil. "Většinu z nich jsem vyrobil jako důkazy v experimentální archeologii," tvrdí dvaasedmdesátiletý historik.

Exponáty v muzeu tvoří dvě části. První z nich je pravěký gravettien, tedy období legendárních lovců mamutů, kterou symbolizuje zdařilá kopie pravěké malby z jeskyně v Lascaux. Dále jsou zde vystavené pravěké artefakty v čele s trilobity, amonity nebo v jantaru uvízlé mušky s komárem. "Pravěk pokračuje venušemi, včetně věrné kopie venuše Landecké, nalezené v našem kraji," dodal pan Sonnek.

V zahradním domku proměněném v muzeum nechybějí ani zbraně či kresby, které byly nalezeny v jeskyních. Druhá část se zabývá peruánskou planinou Nazca. "Exponáty tady představují mou hypotézu o rozluštění záhady Nazca, vysvětlující obrazce na planině jako pozůstatky manufaktur k výrobě provazů," říká autor expozice Sonnek.

Celá expozice provází knihu Od knoflíkové dírky k rozluštění záhady Nazca, kterou napsal sám pan Sonnek. K dominantám jeho muzea patří polystyrenový model mamuta v životní velikosti, který zhotovil podle kresby z jedné francouzské jeskyně. "Má kohoutkovou výšku 180 centimetrů, stejnou jako tisícovka nalezených koster posledních žijících mamutů na Wrangelově ostrově. Z nálezu vyplývá, že tam žili ještě před 3600 lety a že mamuti nevymřeli najednou," vysvětluje stále ještě pracující důchodce.

Muzeum je určeno převážně ke školním exkurzím. O jeho rozšíření pan Sonnek v současné době neuvažuje, jeho historická bádání ale pokračují dál. "Nově se zajímám především o pravěké malby z jeskyní, kterými mohu dokázat, že gravettienci nežili v jeskyních, ale putovali za stády velkých zvířat s přenosnými stany, které převáželi také pomocí ochočených mamutů," prozrazuje. Malby umístěné v jeskyních podle něj měly sloužit jako praktické nápady k využití následným generacím. "Zároveň pomáhají i naší populaci k pochopení způsobu jejich života. Na vysvětlování pravěkých kreseb usilovně pracuji, je to můj velký koníček," dodal.