Hned dva jihoameričtí exprezidenti se minulý týden dočkali hodně špatných zpráv. V Peru prokuratura požádala o osmnáctiměsíční vazbu pro Ollanta Humalu, prezidenta z let 2011 až 2016, a jeho manželku Nadine. Vazbu vzápětí schválil soud a manželé tak skončili za mřížemi, i když každý v jiné věznici.

O pouhý den později odsoudil soud bývalého brazilského prezidenta Luíze Inácia "Lulu" da Silvu k devíti a půl rokům vězení. Lula na rozdíl od peruánského kolegy zatím nemusí do vězení, o tom rozhodne teprve odvolací soud. Rozsudek přesto zasadil drsnou ránu jeho plánované opětovné kandidatuře do čela Brazílie.

Případ Lula a Humala mají mnoho společného. Oba politici čelí obviněním z korupčního jednání. Humala a jeho manželka měli obdržet v přepočtu asi 70 milionů korun od brazilského stavebního gigantu Odebrecht, určených na prezidentskou kampaň v roce 2011. Prezident měl výměnou za to po zvolení společnosti dohazovat lukrativní zakázky.

Uplacen výměnou za stavební zakázky pro jinou firmu, OAS, měl být také prezident Lula. V přepočtu 26 milionů korun k němu mělo směřovat v podobě luxusního bytu v pobřežním městě Guarujá a následných předražených oprav a vylepšení.

Operace "Mycí linka"

Exprezidenti Brazílie a Peru budou čelit soudu a možným trestům ještě z dalších obvinění; Ollanta Humala si měl mimo jiné nechat platit už neúspěšnou prezidentskou kampaň v roce 2006, tentokrát ze zdrojů venezuelských společností, a Lulu čekají hned čtyři různé soudní procesy. Ale už nyní jsou zatím nejprominentnějšími "oběťmi" jednoho z největších korupčních skandálů v historii.

Dnes světoznámou operaci pokřtila brazilská policie před třemi lety jako "Mycí linka" – vyšetřování se totiž původně zabývalo praním špinavých peněz přes drobné podniky, jako byly benzínky nebo právě myčky automobilů.

Brzy se však ukázalo, že vyšetřovatelé narazili na něco mnohem většího: na komplikované schéma, jehož prostřednictvím docházelo k vyvádění peněz ze státem vlastněné ropné společnosti Petrobras do kapes politiků a jejich stran z celého politického spektra.

Politici dosazení ve správní radě Petrobrasu zároveň za úplatky v nejrůznějších formách dohazovali nejlukrativnější – a úmyslně předražené – zakázky státního ropného gigantu vlivným soukromým firmám, jako byl především již zmíněný Odebrecht a OAS nebo třeba masokombinát JBS a další stavební společnost Andrade Gutierrez.

Díky mezinárodní spolupráci se postupně odhalilo, že ty samé podezřelé firmy podobným způsobem uplácely politiky napříč Latinskou Amerikou, kromě Brazílie a Peru například v Kolumbii, Argentině nebo Dominikánské republice.

Historický průlom

Díky neočekávané odvaze brazilských vyšetřovatelů a soudců – a paradoxně zpočátku také díky politické podpoře tehdejší prezidentky Dilmy Rousseffové – poprvé v brazilské historii končí za mřížemi nejmocnější byznysmeni a vysoce postavení politici.

Do vězení se dostali takoví lidé, jako kdysi jeden z nejbohatších Brazilců Marcelo Odebrecht, odsouzený na devatenáct let, bývalý šéf Sněmovny reprezentantů Eduardo Cunha a Sérgio Cabral, guvernér druhého nejdůležitějšího státu Rio de Janeiro. Podle všeho se k nim brzy přidá exprezident Lula a dost možná stávající prezident Michel Temer, rovněž podezřelý z korupce a účasti na organizovaném zločinu. O jeho vydání bude brzy rozhodovat dolní komora Kongresu.

Lula da Silva | zdroj: Profimedia

Z jednoho úhlu pohledu se bezpochyby jedná o dobrou věc. Bohatí a mocní měli v Brazílii a prakticky celé Latinské Americe desetiletí jistotu nedotknutelnosti, a pokud nějací bývalí prezidenti končili ve vězení, bylo to za obzvlášť strašlivé zločiny proti lidskosti z období diktatury. Nemluvě o tom, že i v tomto případě se trest dotkl jen několika jedinců; za všechny jmenujme peruánského prezidenta Alberta Fujimoriho a argentinského Jorgeho Videlu.

Zdá se, že alespoň prozatím je nedotknutelnost u konce. Orgány činné v trestním zřízení se díky reformám staly v mnoha zemích o poznání odvážnějšími a jistě je inspiruje odezva, jakou u veřejnosti vzbuzuje zatčení zkorumpovaných "papalášů".

Bolestivý úklid

Stinnou stránkou masivní protikorupční kampaně jsou v tuto chvíli zcela nedozírné následky v různých oblastech fungování státu. Nejpatrnější je to v případě země původu operace "Mycí linka", v Brazílii. Odhalení korupčního schématu ve firmě Petrobras srazila možná nejdůležitější státem vlastněnou firmu na kolena – a spolu s jejím pádem započal úpadek brazilského hospodářství.

V Brazílii momentálně čelí obvinění tolik politiků z tolika politických stran, že to přineslo úplný rozklad stranického systému a Kongres se propadl do neovladatelné anarchie. Stejně paralyzovaná je i vláda a samozřejmě prezident samotný, což ekonomické obtíže jedině prohlubuje.

Kdo se vznese z popela současného systému, nikdo neví. Ale může to být ještě ohavnější než současná korupcí prolezlá elita, jak naznačují průzkumy veřejného mínění, v nichž opakovaně posilují extrémističtí kandidáti, především pak bývalý voják Jair Bolsonaro. Brazilská veřejnost začíná po letech chaosu evidentně pociťovat náklonnost k osobnostem s autoritářskými tendencemi, které slibují konečně zavést "pořádek".

Existují tedy oprávněné obavy, že soudní zásahy do politického dění, jako by mohl být zákaz Lulovy kandidatury v příštích volbách, ohrožují samotnou podstatu demokracie. Ať už je to neúmyslně, v rámci upřímného boje za spravedlnost. Anebo úmyslně. Často se objevují nařčení z toho, že soudci sami by mohli mít politické ambice a mluví se i o možné kandidatuře nejaktivnějšího soudce v případ "Mycí linka", Sergio Mory, do čela Brazílie.