Rozporuplné dědictví: Kdo nahradí dlouholetého prezidenta Ekvádoru?

MAGAZÍN - Magazín autor: František Kalenda

Jihoamerický Ekvádor minulý týden vstoupil do nové etapy svých moderních dějin. Poprvé od roku 2006 totiž v prezidentských volbách nekandidoval Rafael Correa, dlouholetý prezident, vůdce "občanské revoluce" a muž, který proměnil Ekvádor tak jako nikdo jiný. Cestu k dalšímu funkčnímu období mu znemožnila ústava, a tak se voliči museli rozhodnout mezi jeho vyvoleným nástupcem a kandidáty opozice slibujícími radikální změnu nastaveného kurzu.

Rafael Correa po sobě zanechává rozporuplné dědictví

Rafael Correa po sobě zanechává rozporuplné dědictví,zdroj: Profimedia.cz

Hlasování, ve kterém se rozhodovalo o budoucím vůdci Ekvádoru, probíhalo v neděli 20. února klidně, spořádaně a s tradičně vysokou, bezmála 82procentní účastí voličů - v zemi je účast ve volbách podobně jako ve většině Jižní Ameriky povinná. S 90 procenty sečtených hlasů se zdá, že se Ekvádor těsně nevyhne druhému kolu voleb, protože ani jeden kandidát nedosáhl na požadovaných čtyřicet procent hlasů a desetiprocentní náskok před druhým v pořadí.

Úplnou jistotu však budeme mít teprve v neděli, kdy Národní volební komise vyhlásí konečné výsledky. Mezitím by měla prověřit několik procent podezřelých hlasovacích lístků.

Jasné ovšem je, že v prvním kole s výraznou převahou zvítězil kandidát vládní Aliance PAIS (zkratka pro "hrdou a suverénní domovinu") Lenín Moreno, který podle průběžných údajů získal přes 39 procent hlasů.

Humorista se zvláštním jménem

Bývalý viceprezident s poněkud zvláštním křestním jménem, jež sdílí s dalšími 18 tisíci obyvateli Ekvádoru, měl před sebou v kampani nelehký úkol: navázat na úspěchy stávajícího prezidenta a zároveň se distancovat od jeho problémů v poslední době, kdy začal prudce ztrácet popularitu.

Moreno se tak na jednu stranu distancoval od některých prezidentových kroků a působil výrazně civilnějším dojmem, k čemuž mu napomáhala dlouholetá zkušenost bojovníka za práva tělesně postižených. Za ni byl tento politik upoutaný na vozíček v roce 2012 nominován na Nobelovu cenou míru.

Lenín Moreno se také proslavil jako humorista a jeho tak styl vystupování nemohl být odlišnější od bojovného, často až agresivního Correy.

Na druhou stranu ale kandidoval s velkou částí prezidentova sociálního programu, zavázal se soustředit na další zvyšování minimální mzdy a penzí, dostupnější zdravotní péči a představil i ambiciózní program bydlení pro všechny.

Realističnost Morenových předvolebních slibů poněkud komplikovala nelichotivá ekonomická situace země, která se potápí v recesi a dluzích na vysoký úrok především čínským věřitelům.

Voliče rovněž mohl odrazovat profil Morenova viceprezidentského kandidáta, obviněného z přijímání úplatků od brazilského stavebního gigantu Oderbrecht. Do skandálu je zapletena prakticky celá špička Morenovy mateřské strany PAIS; Oderbrecht měl ekvádorským vládním představitelům od roku 2007 vyplatit v přepočtu téměř miliardu korun.

Vyslanec podnikatelských elit

Pokud se nic dramaticky nezmění, Morenovým soupeřem v druhém kole by měl být Guillermo Lasso z pravicového Hnutí nových příležitostí (CREO). Bývalý bankéř svou volební strategii založil právě na ztotožnění Morena s prezidentovými neúspěchy v ekonomické a korupční oblasti. Před volbami často argumentoval, že současná ekvádorská recese je způsobená příliš velkými výdaji ze státního rozpočtu a množstvím byrokratických překážek pro podnikatele.

"Hlavním úkolem vlády by mělo být usnadnění podnikání," nechal se Lasso slyšet v jednom z předvolebních televizních rozhovorů.

Lasso proto navrhuje zrušit čtrnáct různých druhů daní, například pozemkovou daň a daň ze sladkých nápojů. Podobně jako Moreno ale neumí přesvědčivě vysvětlit, čím nahradí výpadky ze státního rozpočtu při současných cenách ropy, na nichž jsou příjmy do ekvádorské pokladny závislé.

S velkým odstupem na třetím a čtvrtém místě skončila bývalá poslankyně Cynthia Viteriová a (rovněž bývalý) starosta hlavního města Paco Moncayo. Ačkoli v součtu získali jen asi dvacet procent hlasů, právě jejich voliči by v druhém kole mohli rozhodnout o příštím prezidentovi Ekvádoru. Proto se na ně v současnosti soustředí nemalá pozornost.

Viteriová už dala najevo, že podpoří opozičního kandidáta Guillerma Lassa. Ne snad proto, že by měla něco osobně proti Morenovi, který má relativně nedotčenou osobní pověst a vystupuje umírněně, ale kvůli obavám, že by vládní kandidát mohl být pouhou loutkou v rukách dosluhujícího prezidenta Correy, jehož dominantní osobnost určovala podobu Ekvádoru v 21. století.

Rozporuplné dědictví

Rafael Correa za sebou zanechává rozporuplné dědictví. Do úřadu nastoupil s vidinou "občanské revoluce" a skutečně díky rozsáhlým sociálním programům dokázal výrazně pozvednout životní úroveň nejchudších obyvatel Ekvádoru. Jeho ekonomická politika však v dlouhodobém hledisku vedla ke špatnému stavu státních financí, k vysoké míře zadlužování a opětovnému nárůstu nezaměstnanosti, protože Correa svůj ambiciózní program postavil na základě vysokých cen ropy.

Co je možná ještě problematičtější, prezident Correa se nezdráhal tvrdě útočit proti svým kritikům. Nechal zpřísnit zákon o pomluvě, aby mohl trestat nepřátelsky naladěné novináře, ustanovil politickou komisi sesazující nepohodlné soudce a na indiány protestující proti destruktivním plánům na nové důlní projekty nechal nasadit armádu.

Právě před těmito až autoritářskými tendencemi varuje Vitoriová a další kritici dosavadního režimu, kteří si nejsou jistí, že by člověk jako Correa skutečně mohl politiku dobrovolně opustit.

On sám sice tvrdí, že se po odchodu z úřadu stáhne do belgického "exilu", zároveň však signalizoval, že by byl v případě zájmu ochoten na prezidentský post kandidovat znovu. Ostatně dosud pevně ve svých rukou drží vládní stranu PAIS a kandidát na viceprezidenta je jeho blízký spojenec, takže má k dispozici mocné nástroje, jak Morenovu politiku do budoucna ovlivňovat.

Jenže ani případné vítězství Guillerma Lassa ve druhém kole, které by se mělo konat 2. dubna, není bez rizik. Zaprvé by se zřejmě musel potýkat s menšinou hlasů v parlamentu, což zavání nebezpečnou nestabilitou. Lassovi kritici také upozorňují, že by se mohl jako představitel elitní podnikatelské třídy pokoušet rozebrat dosažené sociální výdobytky, nastartovat další rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými a zprivatizovat státní majetek.

Řada pravicových prezidentů kromě toho ukázala, že ani oni se nevyhýbají autoritářským tendencím, jako je omezování svobody slova a nezávislosti justice. Stačí se podívat do nedalekého Hondurasu, kde se jeho prezident dostal do čela země díky úspěšnému puči a za měsíc může znovu kandidovat na nejvyšší pozici jenom proto, že mu spřátelený soud umožnil změnit ústavu.

Tagy: zahraničí Ekvádor Jižní Amerika Střední a Latinská Amerika

Zdroje: Vlastní