Kdysi vedly všechny cesty do Říma. Dnes vedou do Bruselu. A proč ne do Prahy?

Otevřenost evropských států má své meze. Bruselská Evropa se plížením vrací do dob, kdy jednotlivé země chránily své pracovní trhy i sociální systémy a cizincům házely klacky pod nohy.

Pozor na kořistnické americké korporace řízení chamtivými vlky z Wall Streetu, varují odpůrci globalizace. Máme se čeho bát?

Předseda Soudního dvora Vasilios Skuris hned na uvítanou vysvětlil novému předsedovi Evropské komise Jean-Claudeu Junckerovi, jak se věci mají. Vyzval ho k obraně "plodů evropské integrace, aby nebyly zašlapány do země". Přeloženo z unijní hantýrky, aby ochránil křesla jak soudců, tak ostatních unijních úředníků. Paradoxní je, že to Skouris prohlásil na ceremonii v Lucemburku, kde Juncker a nový eurokomisaři včetně Věry Jourové skládali přísahu, že svůj úřad budou vykonávat zcela nezávisle. 

Nejmenší frakce v Evropského parlamentu je slabá, ale žije. Eurobijci balancují na tenké hranici šovinismu, xenofobie a pokrytectví. Na jednu stranu to působí zábavně, na druhou ale může být velmi nebezpečné.