Kurátory na mezinárodním bienále v Sao Paulu v roce 1996 čekal šok, když zjistili, že je jeden obraz z cyklu Andyho Warhola Torsos poškozen. A ne jen tak ledajak. Cyklus z roku 1977 zahrnuje obrazy a fotografie mužských a ženských aktů, přičemž na přehlídce bylo vystaveno šest děl zachycujících mužský akt.

Jedno z těchto děl zřejmě naprosto učarovalo starší dámě. "Tato Brazilka byla tak ohromena svými city k Andymu, že jeden z obrazů políbila," vzpomíná pro BBC Ellen Baxterová, restaurátorka z Carnegie Museum of Art. Podle tehdejšího místního tisku vlepila polibek přímo "na centrální část trupu, na penis". "Nemyslím, že v tom bylo něco politického. Asi si myslela, že to bude roztomilé," soudí Baxterová.

Policie pachatelku nikdy nedopadla ani neidentifikovala, přestože bylo její "vandalství" zachyceno na videozáznamu. Dáma, pořadatelé i majitel díla měli štěstí – rtěnky šla bez větších problémů odstranit.

Jak dostat rtěnku z plátna

O pouhý rok později se Warhol stal znovu obětí dalšího svého fanatického obdivovatele. Muzeum Andyho Warhola hostilo v roce 1997 párty u příležitosti 75. výročí od vzniku legendárního parfému Chanel n.5, protože Warhol ikonický flakonek několikrát vyobrazil na svých tiscích, které byly následně použity na krabičky speciální, jubilejní edice parfému. No a co se nestalo? Některý (respektive spíš některá) z účastníků párty zřejmě trochu přebral, sál po rudé rtěnce, která se rozdávala při odchodu, a… políbil vanu.

Ano, vanu. Konkrétně jedno z raných ručně malovaných Warholových děl zobrazených inkoustem na velmi lehce natřené plátno. Takže velmi syrový povrch…   

"Moje první myšlenka byla: 'Co to je za blbost, proč by někdo líbal vanu?!' Neobhajuji líbání Elvise nebo Marilyn, ale tohle nedávalo smysl," říká Baxterová. Smysl nesmysl, hlavní problém byl, jak dostat mastný rudý otisk z cenného díla…

"Bohužel, typická konzervační rozpouštědla by rtěnku zapustila do plátna. Plátno pohlcuje vlhkost, takže se rtěnka přilepí na povrch a když nejste dostatečně opatrní, můžete napáchat odstraňováním ještě větší škodu," vysvětluje Baxterová.

Tohle vyžadovalo sofistikovanější způsob. Naštěstí jeden z restaurátorů kdysi od někoho z NASA slyšel o tom, že agentura používá k čistění tepelně odolných dlaždic na družicích atomy kyslíku, které umí být za určitých okolností vysoce reaktivní a vázat na sebe organické látky.

Trvalo osm hodin, než tímto způsobem restaurátoři vlákno po vláknu otisk vyčistili. Jenže mělo to drobnou chybku – vyčištěná oblast byla oproti zbytku plátna až příliš čistá…

Umění vyvolává emoce...

Opět se pachatel nenašel – k jeho štěstí, vzhledem k hodnotě díla i následné výši nákladů na jeho restaurování. To vandalka Rindy Samová ve Francii takové štěstí neměla – kvůli tomu, že v roce 2007 políbila čisté bílé plátno od amerického malíře Cya Twomblyho, skončila nejen s pokutou, ale i ve vězení. "Prostě jsem ho políbila. Byl to akt lásky, nepřemýšlela jsem. Myslela jsem, že umělec by to pochopil," prohlásila.

Není až tak běžné, aby obrazy vyprovokovaly někoho k tak extrémní reakci. Nicméně náklonnost ke konkrétnímu kousku umění či autorovi lidé projevují poměrně často. Často například díla diváky doženou k slzám.

A co by na vandalství na svých dílech řekl sám Warhol? Podle kurátorky Muzea Andyho Warhola Jessiky Beckové by ocenil volbu jasně rudého odstínu rtěnky. Byl totiž velmi blízký tomu, který použil na svých tiscích Marilyn z 60. let. "Možná bych chtěl mít dokonce fotografii zachycující ten okamžik polibku," podotýká.