V politice je jisté jen to, že jisté není nic. Potvrdil to i Bohuslav Sobotka.

Když na úterý svolal do Strakovy akademie tiskovou konferenci, kdekdo čekal jasné vyjádření – půjdu na Hrad požádat prezidenta, aby odvolal Andreje Babiše. Anebo aspoň sdělení, že premiér vystupňuje tlak na šéfa ANO, aby rezignoval.

Nasvědčoval tomu začátek Sobotkovy řeči. Šéf ČSSD vylíčil zásluhy své vlády. Potom řekl, proč je v ní další působení Andreje Babiše neúnosné.

"Nemohu jako předseda vlády nést odpovědnost za situaci, že ministrem financí je člověk, jehož minulost je takovým způsobem nevyjasněna a jehož podezření, která se týkají daňových úniků (při emisi dluhopisů Babišova Agrofertu), jsou četná," pravil.

Nato Sobotka oznámil, že podá prezidentovi svou demisi. Tím zaskočil jak koaliční partnery, tak souputníky ze sociální demokracie.

Někteří analytici to označili za chlapský počin či odvážné gesto. Byl to ale spíš projev bezradnosti a slabosti. Vše nasvědčuje tomu, že Sobotkovi se rozklepala kolena před Zemanem. Necítil se na to, aby s ním hrál o Babiše. Prezident by takovou partii natahoval, jak by mohl, a Sobotku by pořádně potrápil.

Mučedník a lúzr

Po úterku se každopádně vyjasnilo. Co bude následovat v příštích hodinách a dnech?

Proberme situaci bod po bodu. Dopady premiérova rozhodnutí se dají shrnout do tří bodů:

1) Sobotka svůj postup vysvětloval tím, že nechce dát Babišovi šanci, aby ze sebe dělal mučedníka. Šanci mu tedy nedal. Jenže šéf ANO to nemá zapotřebí, beztak má našlápnuto k vítězství v říjnových volbách.

2) Ze sebe však předseda ČSSD udělal nešiku, který si dal padáka z vlastní vlády. Prohlašoval, že problém je Babiš, ne vláda. Položil ale vládu.

Sobotka řekl, že "Babišovy problémy ohrožují důvěru v kabinet". Jenže průzkumy ukazují, že realita je jiná. Babiš z nich kupodivu vychází jako nejpopulárnější (potažmo nejdůvěryhodnější) politik. Byť má estébáckou minulost, lhal o Čapím hnízdu, je ve střetu zájmů a vyhýbal se daním!

Zato Sobotka se teď v očích mnoha voličů stává lúzrem (pokud jím už nebyl). A lúzři  volby nevyhrávají.

3) Z Miloše Zemana udělal premiér téměř jistého prezidenta na příští pětiletku. Tohle přece nemohlo být jeho cílem.

Premiér vytvořil situaci, o které se jeho rivalu Zemanovi ani nesnilo. Devět měsíců před volbami prezidenta mu věnoval příležitost, aby se blýskl jako nenahraditelný maják nad rozbouřenými vodami české politiky.

Koalice je v rozvalu a na rozvalinách Zeman umí panovat, to je jeho terén. Nedejte se mýlit tím, že vypadá jako prehistorický druh, neví si rady s internetem (ajťáci by mu měli na komp nastavit rodičovský zámek) a používá mobil pro seniory. Jeho politické instinkty ještě nejsou otupělé.

Dokázal to před čtyřmi lety. Tehdy harcovníkům z ODS a TOP 09 ukázkově vytřel zrak, zarazil jim návrat do vlády a nechal vládnout svého oblíbence Jiřího Rusnoka a další kamarády ze svého fanklubu. Poslance přitom vykázal do rolí komparsistů.

Zeman má na výběr

Miloš Zeman má škálu možností, jak vládní krizi řešit. Tady jsou:

1) Demisi nepřijme a vládu donutí pokračovat. Prezident může demisi odmítnout, pokud nenásleduje po vyslovení nedůvěry. Tím spíš, pokud ji předloží premiér sám za sebe, ne celá vláda.

Bylo by však rozumné nutit někoho vládnout proti jeho vůli?

2) Prezident demisi přijme a pověří vládu v demisi, aby řídila zemi do doby, než jmenuje vládu novou. Nový kabinet by přitom už nejmenoval.

Žádný problém, do voleb zbývá pouhý půlrok. Jednou už Zeman jako prezident nechal vládu ve funkci bez důvěry sněmovny a v demisi. Bylo to po pádu vlády premiéra Petra Nečase, kdy jmenoval úřednický kabinet nynějšího guvernéra centrální banky Rusnoka.

3) Zeman pověří Sobotku, aby sestavil novou vládu.

4) Zeman dá tento úkol Babišovi, šéfovi strany, která skončila ve volbách před čtyřmi lety druhá. Proč ne? Sobotka přece už jednu možnost dostal.

Sobotka a Babiš by se přitom mohli dohodnout na pokračování koalice, ve které by nebyl ani jeden z nich. Nemuselo by jim to být proti mysli. Uvolnili by si ruce na kampaň k říjnovým volbám do sněmovny.

5) Prezident jmenuje během jednoho termínu už druhou úřednickou vládu – kabinet svých kamarádů. Sněmovna může vyslovit takové vládě nedůvěru. To by jí však bylo platné jako mrtvému zimník. Ze zkušenosti s Rusnokovým kabinetem je zřejmé, že prezident je schopen sněmovnu na několik měsíců poměrně snadno vyřadit ze hry.

6) Zeman může vymyslet něco mimo rámec ústavní zvyklosti. Třeba by mohl nechat vládu dovládnou bez Sobotky – s jiným premiérem. Ostatně, Babiš už dal najevo, že by se mu líbilo, kdyby prezident nahradil Sobotku Lubomírem Zaorálkem – a jelo by se radostně dál.

Nikdo by se neměl divit, kdyby prezident o takové možnosti uvažoval. Vždyť pojem ústavní zvyklosti kdysi označil za "idiotský". Pro sociální demokraty (i Zaorálka) by však Babišova myšlenka byla stěží přijatelná.

Ve hře jsou ještě předčasné volby. Tato varianta je však málo reálná. Sněmovna by se na ní musela dohodnout (třípětinovou většinou) už během příštích týdnů, protože ústava zapovídá rozpustit dolní komoru v kratší době než tři měsíce před volbami. A volby jsou vypsané na 20. a 21. října.

Co víc, nelze předpokládat, že poslanci a poslankyně by vedli volební kampaň na úkor svých prázdnin. To je úplně mimo realitu.

A ještě k tezi vyslovené na začátku – v politice je jisté jen to, že jisté není nic. V úterý Sobotka mluvil chvíli o své demisi, chvíli o demisi vlády. Vypadalo to, že nemá o dalším postupu jasno. Co když nakonec demisi nepodá?

Potom by se vládní politika podobala absurdnímu divadlu. Anebo jím už je?