Od americké občanské války uplynulo už přes 150 let, ale myšlenky z jejích dob jsou stále živé. Část Američanů by nejraději smazala konfederační vzpomínky včetně soch a vlajek, jiní jsou na minulost pyšní. Problém totiž je, že řada lidí stále věří legendě, že ve válce Severu proti Jihu nešlo o černošskou otázku, ale o "vznešenější" cíle. 

Obzvláště v letních měsících zamíří nejeden milovník lidové architektury či mašinek do kopců východního Českého středohoří. Zdejší zubrnický skanzen má totiž v nabídce obojí. Nedaleký Levín pak pro změnu láká záhadology, kteří právě zde naleznou tzv. Levínského kocoura.

Náročný turista obvykle nehledá lákavé destinace u kdysi nechvalně proslulých Neratovic. Ovšem divil by se. Poblíž tohoto středočeského města by nalezl hned dvě zajímavá místa, Libiš a Obříství. V prvním z nich se v dávných dobách mohl potkat se samotnou kněžnou Libuší, v Obříství zase se slavným dánským pohádkářem Hansem Christianem Andersenem. A co že dělal právě zde? Inu, projel se parníkem.

Některá berou dech čistou přírodní krásou, do jiných více či méně zasáhla ruka člověka. Přesto však mají tato místa jedno společné - jsou fascinující a mnohdy třeba ne tak známá, jak se zdají být. Některá jsou daleko, na jiná si lze vyrazit klidně autem.

Debat o tom, zda symbol kříže na veřejných místech uráží cítění nekřesťanů či ateistů, už bylo na Západě několik, v neposlední řadě i v souvislosti s migrační krizí. Ať už šlo o kříže ve školách, jednacích síních či na vrcholcích hor. Tato hyperkorektnost nyní v Berlíně nabyla nových rozměrů, když zde rozproudila vášnivou debatu, zda by repliku císařského zámku v centru města nebylo lepší postavit bez kříže na kopuli.

Od chvíle, kdy v červnu 2014 irácké město Mosul obsadil takzvaný Islámský stát, začalo vedle teroru proti obyvatelům i plošné ničení starověkých památek.

Manětínsko, kraj severně od Plzně při jižním okraji Tepelské vrchoviny, je tak trochu zapomenutou krajinou. A přece je právě Manětín přezdívaný západočeským Kuksem či perlou západočeského baroka. To proto, že se zde nachází rozsáhlý soubor barokního umění, zahrnující přes třicet dochovaných soch a sousoší. Barokní tvář městečka je zásluhou hraběnky Marie Gabriely Lažanské.

Milovník památek z doby románské má u nás trochu smůlu. Většina staveb se buď nedochovala, nebo prošla gotickou či barokní přestavbou. Ty, které zůstaly, jsou vcelku notoricky známé. O tismické románské bazilice, řazené dokonce k významným středoevropským památkám, však širší veřejnost mnoho neví. Stavbu navíc obestírá jistá záhada – dodnes totiž není jasné, kdo a proč ji vystavěl.